15 Co 229/2024-64 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 17. 9. 2023 do zaplacení a o uložení povinnosti omluvit se žalobci na internetových stránkách žalované , webová stránka, , a to zveřejněním omluvy následujícího znění po dobu minimálně 2 měsíců: „, Orgán veřejné moci, se omlouvá , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , , Orgán veřejné moci, , pod sp. zn. , spisová značka, , a odvolacím orgánem , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , a v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“ (výrok I.). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení vedeného , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , na které navazovalo soudní řízení správní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 A 50/2021. Nárok byl dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u , Orgán veřejné moci, dne 16. 8.2023. , Orgán veřejné moci, v dopise ze dne 26. 1. 2024 konstatovalo porušení práva a žalobci se omluvilo, odmítlo však poskytnout finanční kompenzaci. Konstatování porušení práva a omluva byly formulovány následujícím způsobem: „, Orgán veřejné moci, proto konstatuje, že správní řízení sp. zn. , podezřelý výraz, vedené u , Orgán veřejné moci, jako správního orgánu I. stupně, u , Orgán veřejné moci, , , právnická osoba, , jako odvolacího orgánu pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, a Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byl žadatel účastníkem, bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žadatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, za což se , Orgán veřejné moci, omlouvá.“3. Žalovaná v řízení argumentovala nepatrným významem namítaného přestupkového řízení pro žalobce, který dovozovala zejména ze skutečnosti, že sankci, která byla žalobci uložena, žalobce sám nehradil, ale byla hrazena z účtu jeho právního zástupce - advokáta, na němž byly uloženy peněžní prostředky patřící společnosti , právnická osoba, . Řízení o přestupku bylo v konečném důsledku zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty. Žalobce se jednání kladeného mu za vinu dopustil a v nejistotě mohl být pouze ohledně výše případné sankce. Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě, tudíž dle žalované uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedošlo k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití.4. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění o průběhu namítaného řízení: Správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení podaného Sdružením pražských provozovatelů , právnická osoba, Dne 5. 1. 2018 bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o přestupku podle ust. § 35 odst. 2 písm w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterého se měl žalobce dopustit tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Oznámení bylo doručeno žalobci dne 11. 1. 2018. Dne 12. 1. 2018 bylo správnímu orgánu doručeno vyjádření právního zástupce žalobce, advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, kde bylo zpochybněno, že by žalobce zkoumanou jízdu poskytl; současně byla napadena zákonnost exekutorského zápisu, který si opatřil oznamovatel přestupku a který sloužil jako podklad pro oznámení přestupku. Dne 7. 2. 2018 správní orgán I. stupně informoval žalobce o ukončení dokazování, poskytl mu pětidenní lhůtu k seznámení s podklady rozhodnutí. Dne 16. 3. 2018 bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z uvedeného přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce proti rozhodnutí odvolal, napadl zákonnost exekutorského zápisu, z něhož správní orgán při rozhodování vyšel. Odvolání bylo , Orgán veřejné moci, předloženo dne 28. 3. 2018. O odvolání bylo rozhodnuto dne 1. 3. 2021. Prvostupňové rozhodnutí bylo změněno tak, že uložená pokuta byla snížena na částku 75 000 Kč. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 5. 2021 (žaloba byla sepsána , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátem) u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu, zdůrazňoval nezákonnost exekutorského zápisu a jeho nepoužitelnost coby důkazu. Žalobce byl dne 7. 5. 2021 vyzván k zaplacení soudního poplatku a dotázán, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalobce dne 20. 5. 2021 a požádal o osvobození soudního poplatku, dne 28. 6. 2021 byl žalobci zaslán formulář týkající se jeho majetkových a výdělkových poměrů, byla mu poskytnuta lhůta dvou týdnů k vyplnění. Žalobce zůstal nečinným. Správní soud dne 18. 4. 2023 rozhodl, že žalobci se osvobození od soudního poplatkuu nepřiznává. Žalobce na opětovnou výzvu uhradil soudní poplatek. Dne 2. 5. 2023 bylo , Orgán veřejné moci, vyzváno k vyjádření k žalobě, vyjádření bylo poskytnuto dne 31. 5. 2023 (spolu se spisovým materiálem). Dne 6. 6. 2023 bylo vyjádření zasláno žalobci, žalobce (jeho zástupce) písemně reagoval dne 12. 6. 2023. Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 29. 6. 2023 č. j. 17 A 50/2021-46, jímž rozhodnutí , Orgán veřejné moci, zrušil a věc vrátil tomuto ministerstvu k dalšímu řízení. Správní soud uzavřel, že exekutorský zápis nemá povahu veřejné listiny, neboť soudní exekutorka jednala aktivně pod smyšlenou identitou; takový exekutorský zápis pak nemůže být jediným podkladem pro rozhodnutí a přestupkové orgány pochybily, pokud svá rozhodnutí založily jen na tomto zápisu (ačkoliv se žalobce jeho obsahu bránil a navrhoval důkazy na podporu svých tvrzení). Správní spis byl , Orgán veřejné moci, vrácen dne 4. 7. 2023. , Orgán veřejné moci, dne 18. 9. 2023 vydalo rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí správního orgánu zrušeno a přestupkové řízení zastaveno z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. Žalobce se řízení v žádném jeho stádiu osobně neúčastnil.5. Soud I. stupně nepokládal za relevantní skutečnost, z jakých prostředků byla uhrazena pokuta uložená žalobci, proto zamítl návrh důkazní návrhy žalované ve vztahu k této skutkové otázce.6. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, věta třetí a odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Konstatoval, že pro namítané správní řízení a na něj navazující soudní řízení správní platí čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen „Úmluva“). Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Při podřazení řízení pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy soud I. stupně využil závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. II ÚS 570/20. Předmětné přestupkové řízení včetně navazujícího soudního řízení správního, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. účastník řízení má právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy (a rovněž dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Soud I. stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a v navazující judikatuře.7. Řízení trvalo 5 let, 8 měsíců a 7 dnů a soud I. stupně dovodil, že tato doba překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení. Dle soudu I. stupně tedy v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a k porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Při posuzování kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. konstatoval, že doba trvání řízení nebyla přiměřená složitosti věci (věc nebyla skutkově hmotněprávně či procesně složitá), žalobce se na celkové délce řízení ni