17 Co 235/2024-92 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I.), zamítl žalobu co do částky , částka, (výrok II.) a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši , částka, (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši , částka, způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouho trvajícím správním řízení před Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) o příplatek k vdovskému důchodu za manželovo věznění a , podezřelý výraz, dle vl. nař. 622/2004 Sb. (o zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální). Tvrdila, že nárok uplatnila , datum, a rozhodnutí bylo vydáno až , datum, , ale nikoliv o příplatku v souvislosti s úmrtím manžela ve vězení. Námitkové řízení poté trvalo od , datum, do , datum, – i zde byla překročena lhůta k vyřízení. O příplatku za úmrtí manžela nebylo do , datum, rozhodnuto, a proto odškodnění požaduje do , datum, , kdy byla podána žaloba.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když žádost o příplatek byla vyřízena nejen ve vztahu k manželovu věznění, ale i rovněž k manželovu , podezřelý výraz, . S odkazem na vl. nař. 622/2004 Sb. uvedla, že v případě, že manžel oprávněné osoby , podezřelý výraz, v době věznění, zvyšuje se příplatek o , částka, . Ustanovení zakládající nárok na toto zvýšení, tj. § 2 odst. 2 věta třetí citovaného vl.nař. bylo do nařízení vloženo novelizací, provedenou nařízením vlády č. 369/2007 Sb.; podle čl. II bodu 2 novelizačního nařízení náleží zvýšení o částku , částka, od splátky důchodu za leden 2008. Toto zvýšení bylo žalobkyni přiznáno, když příplatek byl od ledna 2007 zvýšen na , částka, a následně od ledna 2008 na , částka, .4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci rozhodnutí označeného číslem IV ze dne , datum, , č. j. 1–4R– , datum, –415/, tel. číslo, bylo rozhodnuto o příplatku k vdovskému důchodu žalobkyně za dobu věznění a zároveň v souvislosti s , podezřelý výraz, jejího manžela v době věznění ve výši , částka, , o požadavku na příplatek, (který byl fakticky v minulosti přiznán), rozhodnuto nebylo. Dále soud zjistil, že žalobkyně podala dne , datum, u ČSSZ žádost o přiznání příplatku k vdovskému důchodu z důvodu věznění , podezřelý výraz, manžela v době od , datum, do , datum, . Dne , datum, podala též žádost o příplatek za věznění manžela v době od , datum, do , datum, . Rozhodnutím číslo IV ze dne , datum, , č.j. 1–4R– , datum, –415/, tel. číslo, bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených , název, režimem v oblasti sociální byl žalobkyni příplatek přiznán. Dne , datum, byly ČSSZ doručeny námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. RN , tel. číslo, 315 – AHN byly podané námitky zamítnuty. Žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu k předběžnému projednání dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. dne , datum, a nebylo jí vyhověno.5. Soud věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. Délku řízení hodnotil ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva jednak z pohledu celkové délky řízení a jednak z pohledu konkrétních průtahů. Konstatoval, že i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum, mají právo na projednání věci v přiměřené době (s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).6. Na straně ČSSZ jako správního orgánu byly zjištěny průtahy v řízení s poukazem na ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., (správního řádu – dále jen SŘ), v rozhodném znění, dle něhož lhůta pro vyřízení žádosti žalobkyně byla 30, resp. 60 dnů. Ani odvolací řízení by nemělo být zásadně delší (§ 93 správního řádu). V této věci však žalovaná o požadavku žalobkyně rozhodla pravomocně po 9 měsících co se týče příplatku za věznění, potažmo po 15 měsících o požadavku o příplatek ve výši , částka, . O příplatku za , podezřelý výraz, manžela nebylo formálně rozhodnuto, byť již byl žalobkyni fakticky přiznán. Délka správního řízení nebyla přiměřená a byla zatížena průtahy. U žalobkyně se na základě vyvratitelné právní domněnky předpokládá vznik nemajetkové újmy.7. Při výpočtu odškodnění vycházel soud I. stupně ze Stanoviska (Cpjn 206/2010). Vyšel z částky , částka, ročně (první dva roky ½) s tím, že jde o řízení pro žalobkyni vyššího významu – jedná se o důchodovou věc. Řízení trvajícímu 15 měsíců by zadostiučinění odpovídalo v částce , částka, . S přihlédnutím k průtahům ČSSZ zvýšil odškodnění o 10 %. Z důvodu, že bylo rozhodováno 2x a s ohledem na námitky žalobkyně odškodnění snížil o 10 %. Z hlediska významu pro žalobkyni zvýšil základní částku o 10 % za 9 měsíců a poté snížil o 10 % za 6 měsíců s tím, že již žalobkyně nemohla být v nejistotě, když příplatek jí již byl vyplácen. V návaznosti na to vyhověl žalobě co do částky , částka, a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.8. Proti rozsudku podala žalovaná rozsáhlé odvolání. Namítla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru a neobstojí ani jeho právní posouzení. Upozornila na jeho rozporné závěry, zejména v bodech 13 a 14 rozsudku. Především poukázala na to, že neexistuje žádný příplatek za , podezřelý výraz, manžela v době věznění jako takový. Existuje příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, na který mají nárok státní občané ČR, specifikovaní ve vl. nař. č. 622/2004 Sb., vydaném na základě § 8 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti , název, režimu a odporu proti němu. , částka, Kč potom představuje jen jednu z komponent příplatku určeného dle § 2 odst. 2 Nařízení. Toto ustanovení bylo do Nařízení vloženo vl. nař. č. 369/2007 Sb.; podle čl. II bod 2 novelizačního Nařízení náleží zvýšení o částku , částka, od splátky důchodu za leden 2008. Poté cituje ve svém odvolání výrok rozhodnutí č. IV. ze dne , datum, č.j. 1-4R-, datum, -415/, tel. číslo, . Z něho je zcela zřejmé, že o příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální bylo meritorně rozhodnuto. Zcela nesrozumitelný je tedy závěr soudu v bodě 13, kde je uvedeno, že celková doba správního řízení o požadavku žalobkyně činila 9 měsíců, pokud jde o příplatek za věznění a 15 měsíců za příplatek za , podezřelý výraz, manžela. Na to navazuje další závěr soudu, že o příplatku za , podezřelý výraz, manžela v době věznění nebylo formálně rozhodnuto, i když příplatek , částka, byl fakticky přiznán. Tento závěr však neodpovídá skutečnosti. Rozporuplné je i odůvodnění v části týkající se přiznané výše odškodnění. Kdy pro význam je soud zvýšil za 9 měsíců o 10 % a za 6 měsíců snížil o 10 % s tím, že žalobkyně již nemohla být v nejistotě. Ve skutečnosti nejistota žalobkyně pominula , datum, vydáním předmětného rozhodnutí a celkově bylo rozhodnuto , datum, , kdy byly zamítnuty námitky žalobkyně. Dále shrnula, že složitost řízení v této věci je dána mimo jiné množstvím podaných žádostí a jejich doplňováním a opakovaným podáváním neodůvodněných odvolání. Rovněž upozornila na to, že kritérium vyššího věku, jehož se žalobkyně dovolává ve snaze o zvýšení odškodnění v projednávané věci nelze použít. V této souvislosti upozornila na to, že žalobkyně požádala o odškodňovací dávky v roce 2022 a 2023, ačkoli rehabilitační řízení proběhlo v roce 1990 (věznění manžela bylo v letech 1983 až 1985). Žalobkyně je poživatelkou vdovského důchodu od roku 1992. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k novému projednání, nebo změnu rozsudku na plné zamítnutí žaloby.9. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Namítla, že může požádat o dávky kdykoliv chce. Navíc za situace, kdy žije v Kanadě neměla až do roku 2022 o příplatku žádnou povědomost. Dále zdůraznila, že v průběhu řízení se intenzita újmy může měnit.10. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu odvolání žalované rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a poté co zopakoval dokazování rozhodnutím ČSSZ č. IV. ze dne , datum, č.j. 1-4R-, datum, -, číslo, a rozhodnutím , datum, č.j. , číslo, o námitkách žalobkyně, dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně opodstatněné.11. Ze shora citovaného rozhodnutí ČSSZ č. IV. vzal odvolací soud za prokázané, že jím bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že od ledna 2008 se zvyšuje procentní výměra vdovského důchodu na , částka, /měsíčně; procentní výměra vdovského důchodu na , částka, /měsíčně a příplatek k důchodu podle vl.nař. 622/2004 ve znění pozdějších předpisů či