17 Co 276/2024-101 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení finančního zadostiučinění ve výši , částka, s příslušenstvím za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení o zaplacení , částka, s příslušenstvím a řízení o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, obojí z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání spoluvlastnického podílu k nemovitosti, které byly vedeny u Obvodního soudu pro , adresa, na podkladě žaloby matky žalobkyně (její právní předchůdkyně) a spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. , spisová značka, , s tím, že řízení vůči jednomu ze žalovaných bylo posléze vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení trvalo minimálně od , datum, , resp. od , datum, do , datum, , tj. 14 let, 4 měsíce a 28 dnů, resp. 13 let, 9 měsíců a 5 dnů. Žalobkyně uvedla, že taková délka řízení je zásadním způsobem nepřiměřená a docházelo k průtahům. Řízení bylo průměrně složité, složitost věci byla průměrná, žalobkyně neměla na délku řízení vliv a význam předmětu řízení pro žalobkyni byl mírně zvýšený s ohledem na výši žalobního žádání. Svůj nárok u žalované uplatnila dne , datum, (správně dne , datum, , pozn. odvolacího soudu) a opakovanou žádostí dne , datum, . Žalovaná jí přiznala částku , částka, , k druhému uplatnění vyhověla žalobkyni ještě co do částky , částka, . Zbylý nárok (, částka, ) žalovaná žalobkyni nepřiznala. Snížení základní částky o 60 % žalovanou pokládala za nepřiměřené, stejně tak zvýšení o pouhých 5 % z důvodu jednotlivých průtahů. Základní částku požadovala navýšit s ohledem na inflaci a ekonomickou situaci na částku , částka, za rok řízení.3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Předběžné uplatnění nároku žalobkyní dne , datum, a poskytnutí jí zadostiučinění ve výši , částka, nesporovala. Zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení se závěrem, že v něm došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), délku řízení je nutno hodnotit jako nepřiměřenou již jako celek, prodlevy však lze spatřovat při vypracování znaleckého posudku a při rozhodnutí o dovolání. Žalobkyni proto poskytla odškodnění za vzniklou újmu ve výši , částka, a na svém stanovisku, že poskytnuté odškodnění odpovídá všem okolnostem případu, setrvává. Při stanovení výše odměny vycházela z částky , částka, za rok řízení, přičemž za první dva roky v částce poloviční, základní částku snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudu a o 15 % z důvodu sdílené újmy. Základní částku poté navýšila o 5 % z důvodu postupu soudu, resp. průtahů v řízení. Význam řízení byl shledán jako standartní. Současně přihlédla k částečnému odškodnění ze dne , datum, ve výši , částka, . S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedla, že nelze přihlížet k inflaci při stanovení výše nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení. Dále uvedla, že základní částku, která byla stanovena v horní hranici uvedeného rozmezí, snížila o 55 %, nikoliv o 60 %; z judikatury vyplývá, že snížení o více jak 50 % je jakýsi strop, nicméně ne nezbytný.4. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok na zadostiučinění u žalované dne , datum, a dne , datum, . Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, a žalobkyni poskytla zadostiučinění v částce , částka, stanoviskem ze dne , datum, a v částce , částka, stanoviskem ze dne , datum, . Dále soud I. stupně učinil po provedeném dokazování podrobná skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení (bod 6. a 7. odůvodnění rozsudku).5. Po právní stránce věc posoudil podle § , právnická osoba, , § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk a dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť byť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 OdpŠk, poskytnuté zadostiučinění žalovanou je dostačující. Konstatoval, že posuzované řízení trvalo od , datum, do , datum, , tj. 15 let a 3 měsíce, a jeho délku je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou. Pokládal za správný přístup žalované, která vycházela z názoru, že žalobkyně je právní nástupkyní procesní žalobkyně v posuzovaném řízení, přestože k jejímu vstupu v daném řízení došlo dle § 107a o.s.ř. a nikoliv podle § 107 o.s.ř. Ztotožnil se se závěrem žalované v jejím stanovisku, že nemajetková újma žalobkyně je odškodnitelná pouze poskytnutím tzv. relutární satisfakce. Při určování základní částky zohlednil, že řízení trvalo extrémně dlouhou dobu, vycházel proto ze základní částky , částka, za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Při 15 letech a 3 měsících trvání řízení celková základní částka dosahuje , částka, (14 x , částka, + 3 x , částka, ). Nepřisvědčil názoru žalobkyně o nutnosti zvýšit rozpětí základní částky s ohledem na ekonomický růst. S odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. z poslední doby usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu. Při vydání stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn. Zvýšení průměrné hrubé mzdy proto neodůvodňuje navýšení základní částky, která je pouze orientačním vodítkem pro úvahy soudu o adekvátním zadostiučinění. Soud I. stupně neshledal důvodným se od závěrů Nejvyššího soudu odchylovat. Poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, (odvolací řízení ve věci zadostiučinění druhého z žalobců v posuzovaném řízení), který se podrobně k těmto námitkám vyjádřil. Pokud jde o jednotlivá kritéria ve smyslu § 31a OdpŠk, k postupu soudu uvedl, že se na délce řízení podílely soudy, v řízení shledal období zásadní nečinnosti soudu, a to od , datum, do , datum, a následně do , datum, (kdy řízení bylo přerušeno nedůvodně) a od , datum, do , datum, . S ohledem na toto kritérium navýšil základní částku o 10 %, neboť tyto průtahy byly zásadní pro délku řízení. Pro složitost řízení základní částku snížil o 25 %, kdy posuzované řízení probíhalo na čtyřech stupních soudní soustavy. Dále vycházel z toho, že význam řízení je pro žalobkyni standardní, a proto z pohledu tohoto kritéria základní částku nemodifikoval. Snížil ji však o 15 % z důvodu sdílené újmy s jejím bratrem – dalším žalobcem v posuzovaném řízení. Pro procesní složitost věci snížil základní částku o dalších 25 %. Účastníci řízení se na délce řízení nepodíleli. Uvedl, že dle názoru Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, nicméně s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci lze uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu. Shrnul, že žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši , částka, , vycházeje ze základní částky , částka, (, částka, za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 55 % (- 25 % složitost řízení, + 10 % postup soudů, - 25 % více soustav, - 15 % sdílená újma). Žalovaná jí v zákonné šestiměsíční lhůtě přiznala částku , částka, a , částka, , tj. , částka, . Uzavřel, že žalobkyně neměla nárok ani na úroky z prodlení, žalovaná jí poskytla finanční odškodnění ve výši, kterou by jí poskytl i soud I. stupně, a to v zákonné lhůtě 6 měsíců. Další odškodnění nad rámec již poskytnutého proto žalobkyni nepřiznal a žalobu zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. Vyložil, že jelikož žalovaná byla ve věci úspěšná, náleží ji náhrada nákladů řízení, a to v rozsahu 3 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání) po , částka, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním, a to v rozsahu , částka, . Nesouhlasila s ponížením základní částky v souhrnu o 55 %, měla za to, že tím došlo k vyprázdnění podstaty náhrady. Ke snížení o více než 50 % by mělo být přistoupeno pouze výjimečně (bod VI. Stanoviska). Odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, je formalistický, v odkazované věci byla předměte