17 Co 352/2024-235 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl o zastavení řízení co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 12,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované 1) a žalované 2), aby společně a nerozdílně zaplatily žalobci , částka, s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalobci, aby zaplatil žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši , částka, a žalované 2) náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , do 15 dnů od právní moci rozsudku, v případě žalované 2) k rukám právní zástupkyně žalované 2) (výrok III.).2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatily částku , částka, s úrokem z prodlení z této částky, z titulu náhrady újmy, jež mu byla způsobena porušením povinnosti žalované 2) jako insolvenčního správce žalobce a nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Plzni jako dohledovým orgánem nad činností insolvenčního správce. V důsledku jejich vadného postupu byla od , datum, do , datum, přerušena dodávka elektrické energie do podniku žalobce, a tím žalobci vznikla újma (skládající se z více dílčích nároků) v celkové výši , částka, , již žalobce požadoval navýšenou dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o , částka, .3. Z podnětu soudu I. stupně byla v průběhu řízení nadřízeným soudem posuzována věcná příslušnost pro řízení ve vztahu k žalované 2). Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. , číslo, ze dne , datum, , jež nabylo právní moci dne , datum, , bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy., právnická osoba, průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky, s tím, že nadále požaduje náhradu újmy jen ve výši , částka, s příslušenstvím. , adresa, , částka, Kč se skládá z újmy z důvodu stornovaných zakázek, u kterých již byl vystaven daňový doklad, dále z újmy z důvodu stornovaných zakázek, které byly ve fázi objednávky (, částka, ) a ze škody na materiálu a strojích a nákladů na revitalizaci strojního zařízení a na obnovení výroby (, částka, ).5. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 12,5 % z této částky od , datum, do zaplacení zastaveno podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), I. výrokem napadeného rozsudku.6. Soud I. stupně vzal dále v rozsudku za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu újmy za nesprávný úřední postup v posuzovaném insolvenčním řízení předběžně u žalované 1) dne , datum, . V insolvenčním řízení žalobce, vedeném u Krajského soudu v , město, jako soudu insolvenčního, byl usnesením ze dne , datum, zjištěn úpadek žalobce a soud povolil řešení úpadku oddlužením, usnesením ze dne , datum, byla insolvenčním správcem žalobce ustanovena žalovaná 2), usnesením ze dne , datum, bylo schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta. Usnesením insolvenčního soudu ze dne , datum, , č.j , spisová značka, , bylo oddlužení zrušeno a na majetek žalobce byl prohlášen konkurs. Z tohoto usnesení insolvenčního soudu měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce jako dlužník obstruoval insolvenční řízení a neplnil podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení; opakovaně sliboval, že dodá další informace, podání, a závěry ze schůzek, ale nečinil tak; zatížil celou soudní soustavu irelevantními nebo pozdě podanými opravnými prostředky; insolvenční soud dospěl k závěru, že žalobce sleduje nepoctivý záměr v insolvenčním řízení, proto podle § 418 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „InsZ“) schválené oddlužení zrušil, a současně rozhodl o způsobu řešení žalobcova úpadku konkursem, námitky žalobce ve vztahu k činnosti insolvenčního správce shledal zcela nedůvodnými. K odvolání žalobce bylo usnesení č.j , spisová značka, potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, . Společnost ČEZ dodávala do , datum, elektřinu do podniku žalobce, dodávku elektřiny ukončila tohoto dne proto, že žalovaná 2) v postavení insolvenčního správce se ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkurzu nevyjádřila, že smlouvu o dodávce elektrické energie bude plnit místo žalobce, tím odmítla odebírat elektřinu a uhradit dodavateli sjednanou cenu. Dne , datum, žalobce uzavřel novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, ta vstoupila v účinnost dne , datum, , kdy byla dodávka elektrické energie do podniku žalobce obnovena. Dle sdělení žalobce z , datum, bylo dne , datum, bez jeho vědomí odpojeno odběrné místo pro zásobování elektrickou energií strojírny v , město, na st. p. , číslo, 1, ve věci bylo podáno , podezřelý výraz, a rovněž bude podána stížnost k , název, . Až dne , datum, předložil žalobce insolvenčnímu správci daňová přiznání za rok , datum, . Uvedená skutková zjištění považoval soud I. stupně pro své rozhodnutí za dostatečná.7. Odpovědnost žalované 1) posuzoval soud dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu insolvenčního soudu, neboť žalobce jako dlužník po celou dobu insolvenčního řízení odmítal poskytnout insolvenčnímu správci součinnost a insolvenčnímu správci ani insolvenčnímu soudu neposkytl informace týkající se stavu hospodaření, zapodstatových pohledávek, ani nepředal účetnictví. Podle § 11 InsZ soud v rámci dohlédací činnosti rozhoduje pouze o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, případně činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Žalobcem navrhované opatření „přikázat insolvenčnímu správci, aby zabránil odpojení podniku žalobce jako dlužníka od dodávky elektřiny“ není záležitost, která by se týkala průběhu insolvenčního řízení, ani by nebyla opatřením potřebným k zajištění jeho účelu. Insolvenční správce není státním orgánem nebo státní organizací ve smyslu OdpŠk a nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uloží soud. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce. V žádném insolvenčním řízení se povinnost zabránit odpojení elektrické energie od odběrného místa správci neukládá, vydání takového pokynu nebylo v rámci dohlédací činnosti soudu možné. Soud I. stupně tudíž neshledal v dohlédací činnosti insolvenčního soudu jakékoliv pochybení, pročež žalobu ve vztahu k žalované 1) zamítl pro absenci odpovědnostního titulu (nesprávného úředního postupu).8. K odpovědnosti žalované 2) soud uvedl, že skutečně v době od , datum, do , datum, byl podnik žalobce odpojen od elektrické energie v důsledku toho, že žalovaná 2) v postavení insolvenčního správce se do 30 dnů od prohlášení konkurzu podle § 253 InsZ nevyjádřila, že smlouvu o dodávce elektrické energie bude plnit místo žalobce, tím tedy odmítla odebírat elektřinu a uhradit dodavateli sjednanou cenu, pročež dodavatel přistoupil k ukončení dodávky elektřiny. Odpojením elektrické energie mohlo v obecné rovině dojít ke škodě žalobce, nicméně za situace, kdy žalobce jako dlužník v průběhu celého insolvenčního řízení obstruoval, což vedlo až ke zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkurzu na majetek žalobce, není možné spatřovat pochybení na straně žalované 2), ale výhradně v jednání žalobce, který až dne , datum, předal insolvenčnímu správci účetnictví, tedy až uvedeného dne mohla žalovaná 2) získat povědomost o fungování podniku žalobce a byla s to relevantně posoudit, zda pokračovat v provozu podniku žalobce. Proto ani na straně žalované 2) neshledal soud žádné pochybení, po insolvenčním správci nebylo lze spravedlivě požadovat, aby bez znalosti účetnictví pokračoval ve smlouvách žalobce.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované 1) přiznal náhradu nákladů řízení , částka, za 5 úkonů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalované 2) přiznal náhradu nákladů ve výši , částka, za právní zastoupení, a to odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši po , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ) za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí věci a sepis vyjádření k žalobě) a ve výši po , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ) rovněž za 2 úkony (účast u jednání dne , datum, a dne , datum, ), 4 paušální náhrady výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a.t., náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 a.t. za 8 započatých půlhodin po , částka, za 2 cesty k soudu a zpět, 21% DPH, a k tomu cestovné vozidlem , název, RZ , SPZ, , za 2 cesty , adresa, a zpět (2 x 130 km), se základní náhradou za 1 km , částka, při ceně PHM , částka, /litr a spotřebě 4,8 l/100 km, tedy 2 x , částka, .10