19 Co 187/2024-65 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodl o návrhu žalobkyně, jímž se domáhala zaplacení majetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu žalované dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť v dědickém řízení po , jméno FO, , zemřelé dne , datum, (dále jen „zůstavitelka“) vedeném u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. D 948/2002 byla schválena dědická dohoda, namísto toho, aby jedinou dědičkou na základě závěti ze dne , datum, byla žalobkyně.2. Žalovaná nárok neuznala. Namítala, že se Okresní soud v Benešově nedopustil nesprávného úředního postupu, a za postup Notářské komory České republiky (dále jen „NKČR“) žalovaná nenese odpovědnost. Dále sporovala výši škody a nevyčerpání všech procesních prostředků obrany ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠK, zde postupem dle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok III.).4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně obdržela přípis Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, o existenci závěti zůstavitelky, sepsané ve formě notářského zápisu dne , datum, Státním notářstvím v , město, pod sp. zn. , číslo, , , číslo, Zůstavitelka v ní ustanovila dědici všech svých nemovitostí, a to pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 83, jakož i pozemků parc. č. , hodnota, a 85, vše v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) rovným dílem manžele , jméno FO, a žalobkyni, a dědicem ostatního majetku svého manžela , jméno FO, , přičemž pokud by ten nedědil, byli jako náhradní dědicové ustanoveni opět manželé , jméno FO, rovným dílem. Dne , datum, byla Okresnímu soudu v , země, ze strany NKČR doručena výzva k provedení kontroly a potvrzení úplnosti a správnosti všech údajů, které byly uvedeny na kartotéčních lístcích závětí, soudem dříve předaných NKČR, a k odstranění zjištěných závad za účelem jejich zaevidování do přechodné databáze Centrální evidence závětí (dále jen „CEZ“). Přiložen byl i kartotéční lístek zůstavitelky, č. závěti , číslo, , s poznámkou sp. zn. D 948/2002, bez označení závady. K zaevidování závěti nedošlo. S. , jméno FO, a M. , jméno FO, zemřeli před smrtí zůstavitelky, která zemřela dne , datum, . V dědickém řízení pod sp. zn. D 948/2002 bylo provedeno dne , datum, vyhledávání v CEZ s negativním výsledkem. Podle usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne , datum, , č. j. D 948/2002–66, jež nabylo právní moci dne , datum, , činila čistá cena dědictví , částka, . Kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne , datum, došlo k převodu vlastnického práva na třetí osoby. Žalovaná byla vyzvána k plnění výzvou ze dne , datum, .5. Poté soud prvního stupně uzavřel, že v dědickém řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť pro účely dědického řízení nebyla předložena závěť, a dále došlo i ke vzniku škody, a to v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, když v jeho důsledku nabyly dědictví namísto žalobkyně třetí osoby. Za nerozhodné shledal, zda došlo k pochybení na straně okresního soudu při plnění povinností dle přechodných ustanovení k části druhé zákona č. 30/2000 Sb., nebo NKČR; k tomu odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09.6. Žalobkyně se dozvěděla o závěti z přípisu ze dne , datum, , tedy 18 let po právní moci usnesení o skončení dědického řízení. K výzvě dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) doplnila, že nepostupovala dle § 189 odst. 2 z. ř. s., neboť zděděné nemovitosti byly již v roce 2006 úplatně převedeny. Soud prvního stupně k tomu konstatoval, že neoprávnění dědicové nadto předmětné nemovitosti vydrželi dle § 134 odst. 1, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do , datum, (dále jen „obč. zák.“) v rámci desetileté vydržecí lhůty běžící od , datum, do , datum, . Žaloba dle § 485 odst. 1 obč. zák., nyní dle § 189 odst. 2 z. ř. s., by tak nemohla být úspěšná. Odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , zabývající se podáními zjevně bezúspěšných žalob.7. Škodu (ušlý zisk) stanovil ke dni vzniku škody, a tedy ji určil ve výši čisté hodnoty dědictví, tj. částkou , částka, . K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .8. Dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s ohledem na uplynutí lhůty dle § 15 odst. 2 OdpŠk.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“).10. Včasným odvoláním napadla výrok I. tohoto rozsudku žalovaná, a to z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem, že je irelevantní, zda se nesprávného úředního postupu dopustil Okresní soud v Benešově nebo NKČR. Za nepřiléhavý označila odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09. Konstatovala, že § 1 OdpŠk rozlišuje tři okruhy vykonavatelů státní moci, jejichž činnost může vést k přímé odpovědnosti státu za škodu. NKČR však nelze považovat za vykonavatele státní moci ani za právnickou osobu vykonávající státní správu, která by jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15). CEZ (dnes Seznam právních jednání pro případ smrti) je neveřejný rejstřík v rámci Centrálního informačního systému NKČR, jejíž provoz, vedení a správa jsou vedeny přímo jejím Organizačním řádem, resp. Předpisem NKČR, nikoli přímo zákonem. Za činnost NKČR tak odpovídá přímo sama komora jako profesní samosprávná korporace a nelze na ni aplikovat OdpŠk. Žalovaná tak má za to, že soud prvního stupně pochybil, když neučinil žádná šetření za účelem zjištění orgánu odpovědného za tvrzený nesprávný úřední postup (odmítá, že by k němu došlo ze strany Okresního soudu v Benešově) a nereagoval na její námitky. Rozhodnutí tak považuje za nepřezkoumatelné. Poznamenala, že zjištění konkrétního orgánu a konkrétní osoby, která se údajného nesprávného úředního postupu dopustila, je zásadní i pro případné vymáhání regresního nároku. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba i v tomto rozsahu zamítá, a přiznal jí náklady řízení.11. Žalobkyně shledala odvolání nedůvodným. Namítala, že zjistit konkrétní orgán nebo osobu po více než dvaceti letech je prakticky vyloučeno. Má za to, že je nepochybné, že ať už se závěť v dědickém řízení neuplatnila proto, že se ztratila u Okresního soudu v Benešově (tam ostatně byla v roce 2021 nalezena), nebo ji do své evidence nezanesla NKČR, či „nějak“ chybovala soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, , vždy se jednalo o chybu způsobenou nesprávným úředním postupem. NKČR sice je samostatnou profesní organizací, nicméně nejen v dědické agendě na ni nepochybně byla přenesena část pravomocí státu. Odpovědnost za činnost notářů a soudních komisařů upravuje § 4 odst. 1 OdpŠk. Navrhla proto potvrzení napadeného výroku I.12. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované, když ta se k jednání omluvila a nepožadovala jeho odročení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.13. Odvolací soud nejprve konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění řádně čerpal z obsahu provedených důkazů včetně dědického spisu vedeného u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. D 948/2002, na správně zjištěný skutkový stav pak řádně aplikoval příslušná ustanovení OdpŠk. Správně vycházel z toho, že odpovědnost státu je objektivní, jíž se nelze zprostit, a pro vyhovění nároku na náhradu majetkové újmy je třeba splnění tří kumulativních podmínek: nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a škodou.(i) K nesprávnému úřednímu postupu14. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že závěť ze dne , datum, byla sepsána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. a zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) ve znění do