19 Co 277/2024-30 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazeného příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen „ZPojVoz“) ve výši dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „Vyhláška“) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 ZPojVoz, neboť žalovaná neměla v době ode dne , datum, do , datum, k nákladnímu automobilu RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , TP č. , číslo, (dále jen „Vozidlo“), evidovanému v registru silničních vozidel jako provozovaného, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud prvního stupně ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.).4. Vyšel ze zjištění, že žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne , datum, vyzvána k úhradě příspěvku ve výši , částka, do garančního fondu žalobkyně do 60 dnů od jeho doručení, neboť byla v registru vozidel zapsána jako vlastník a provozovatel Vozidla, ale to nebylo od , datum, do , datum, pojištěno. Současně byla vyzvána sdělit případné okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Dopisem ze dne , datum, byla informována, že již nelze uplatňovat tzv. námitku neprovozování vozidla, neboť novela ZPojVoz s účinností od , datum, stanoví, že povinnost mít vozidlo pojištěné po celou dobu, kdy je zapsáno v registru vozidel, je dána bez ohledu na faktický stav vozidla. Žalovaná byla opakovaně, bezvýsledně upomenuta dopisy ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, .5. Poté soud prvního stupně uzavřel, že Vozidlo nebylo po shora uvedenou dobu pojištěno, žalované proto vznikla povinnost uhradit příspěvky ve výši , částka, dle § 4 odst. 1, 3, 5 ZPojVoz, včetně poplatku ve výši , částka, . O prodlení rozhodl dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výši úroků z prodlení pak stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).7. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 c), g) o. s. ř. Namítala, že se ve věci nevyjádřila, když korespondence ze strany žalobkyně i soudu probíhá od listopadu 2023 do datové schránky zřízené podnikajícím osobám na základě zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZElÚ“). Schránku zprovoznila zhruba před týdnem, protože má další datovou schránku jako soukromá osoba, přes kterou s žalobkyní komunikovala, přičemž jí zaslala čestné prohlášení o neprovozování vozidla. Uvedený postup doručování shledala v rozporu s nálezy Ústavního soudu, například sp. zn. III. ÚS 138/2000, sp. zn. III. ÚS 351/04, či sp. zn. III. ÚS 606/04. Nesouhlasila ani s tím, že nelze uplatnit námitku tzv. neprovozování vozidla v důsledku novely ZPojVoz. Odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 a sp. zn. II. ÚS/1413/13, dle nichž pouhý zápis v registru vozidel není předpokladem pro jeho provoz, a pokud vozidlo není prokazatelně provozováno a není schopné povozu dle § 2 odst. 2 písm. b), §12 odst. 1 písm. c) ZPojVoz, nevzniká povinnost úhrady příspěvku. Uvedené sdělila, avšak byla ignorována. Vozidlo bylo od roku 2019 nepojízdné, odstaveno mimo pozemní komunikaci na soukromém pozemku, pojistné bylo s přestávkami hrazeno; pojišťovna Allianz má k dispozici fotografie tachometru, který ukazuje stále stejný stav. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně.8. Žalobkyně shledala námitky týkající se doručování do datové schránky žalované coby podnikající osoby a (ne)provozování Vozidla nedůvodnými. K doručování uvedla, že žalovaná je podnikající osoba s IČO a takto jí bylo i doručováno. Nadto upomínka před podáním žaloby jí byla doručována i na emailovou adresu , e-mail, . K námitce neprovozování vozidla odkázala na znění § 1 odst. 2 písm. a) ZPojVoz ve znění po , datum, . Žalovaná žádnou se zákonem stanovených výjimek netvrdila a neprokázala. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti žalované dle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud se nejprve zabýval procesními námitkami týkajícími se doručování. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 486/19, které se zabývá jednotlivými typy datových schránek. Z odůvodnění se podává, že: „…při doručování je nezbytné rozlišovat typ datové schránky a povahu doručované písemnosti v závislosti na roli a postavení adresáta, jehož se písemnost týká. Pro dodržení zákonného postupu musí povaha písemnosti odpovídat typu datové schránky, do níž má být doručováno, a roli adresáta v řízení. Do jednotlivých typů datových schránek tak lze řádně doručovat pouze dokumenty, které souvisí s činností či postavením držitele dané datové schránky. Nemá-li účastník zřízen typ datové schránky odpovídající povaze doručované písemnosti, bude se účastníku doručovat tak, jako by neměl datovou schránku zřízenu.“ V daném případě bylo Vozidlo evidováno pro žalovanou jako osobu podnikající pod IČO: , IČO, . Za tohoto stavu tak bylo žalované správně doručováno jako podnikající fyzické osobě do datové schránky podnikající fyzické osoby zřízené dle § 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „ZElÚ“), a to jak žalobkyní, tak soudem prvního stupně.11. Dále odvolací soud konstatuje, že žalovaná se k žalobě ani k výzvě ve smyslu § 115a o. s. ř. nevyjádřila, soud prvního stupně tedy správně rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, čímž bylo řízení koncentrováno ke dni , datum, . Veškerou obranou argumentaci tak žalovaná mohla a měla uplatnit v řízení před soudem prvního stupně. Pokud tak neučinila a uplatnila ji až v řízení odvolacím, nemůže k ní odvolací soud přihlédnout, neboť se jedná o nepřípustné novoty. Jinými slovy, odvolací soud se již v této fázi řízení nemůže zabývat (bez ohledu na níže uvedené) námitkami, zda Vozidlo bylo provozuschopné, provozované nebo odstavené mimo komunikaci.12. Odvolací soud tedy jen poznamenává, že soud prvního stupně vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a věc správně právně posoudil dle ZPojVoz ve znění účinném od , datum, . Správně uzavřel, že v rozhodném období, tedy od , datum, do , datum, , byla jako vlastník a provozovatel Vozidla v registru silničních vozidel evidována žalovaná jako podnikající fyzická osoba, přičemž v tomto období nebylo pro Vozidlo sjednáno povinné pojištění.13. Námitka, že žalovaná vozidlo neprovozovala, je irelevantní. Povinnost mít k registrovanému vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vztahuje i na situace, kdy vozidlo není dočasně užíváno (například stojí na zahradě). Rozhodující je totiž evidenční stav vozidla zapsaný v registru silničních vozidel. Pokud je vozidlo v registru zapsané jako provozované, musí být pojištěné s výjimkou doby dle § 1 odst. 2 písm. a) ZPojVoz, kdy je vozidlo v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Žalovaná netvrdila, tedy ani neprokázala některý z důvodů, které vylučují nárok na příspěvek ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) ZPojVoz. Tato úprava je i v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, kdy například rozhodnutím ze dne , datum, , ve věci , název, bylo konstatováno, že „čl. 3 odst. 1 první směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že sjednání pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorového vozidla je povinné, pokud je dotyčné vozidlo stále v členském státě zaregistrováno a je provozuschopné, ale je výlučně z rozhodnutí svého vlastníka, který již nemá v úmyslu je řídit, zaparkováno na soukromém pozemku.“14. Namítané nálezy ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 2221/13, a ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1412/13, nejsou na danou věc aplikovatelné. V prvém případě bylo posuzováno „nepojištěné období“ od , datum, do , datum, a v druhém od , datum, do , datum, . Aplikován tak byl ZPojVoz ve znění od , datum, do , datum, , který stávající úpravu neobsahoval.15. Pokud pak argumentuje žalovaná tím, že jí nebyla výzva ze dne , datum, doručena,