19 Co 342/2024-84 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 2x , částka, s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za zpoždění letu dle článku 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne , datum, , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“).2. Žalovaná nárok neuznala.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok II.)., právnická osoba, rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobci si na základě jediné rezervace zakoupili letenky na let operovaný žalovanou , název, (v žalobě , název, ) s odletem z , město, dne , datum, v 17:10 hod. s plánovaným příletem do , město, dne , datum, v 8:20 hod. (faktickým v 8:02 hod., otevření dveří v 8:26 hod.) a na navazující let , číslo, z , město, dne , datum, v 9:20 hod. (faktický odlet v 9:33 hod.) s plánovaným příletem do , město, téhož dne v 11:00 hod. a že minimální přestupová doba mezi terminály 2E a 2F na letišti , město, je 35 až 45 minut. Dále vyšel z tvrzení žalobců, že po přistání v , město, se zdrželi při velkém množství lidí na bezpečnostní kontrole a z tohoto důvodu dorazili k odletové bráně letu až po jejím zavření. Žalobci poté dostali od žalované náhradní bezplatné letenky do , město, , do svého cíle pak dorazili dne , datum, v 17:45 hod.5. Soud prvního stupně nárok posuzoval nárok dle čl. 1, čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2 Nařízení. Poté uzavřel, že žalobcům nárok na kompenzaci nevznikl, když letadlo z Havany do Paříže letu č. AF 943 bylo na svém příletu opožděno pouze o 6 minut, tedy čas na přestup byl dostatečný. Žalobci tak měli na přesun minimálně navíc 9 minut (celkem , hodnota, minut) oproti přestupové době stanové letištěm (35-45 minut), fakticky však o 22 minut Žalobci se dostavili k odletové bráně letu do , město, opožděně z důvodu nedostatečného personálního obsazení bezpečnostních kontrol letiště, což nelze přičítat k tíži žalované, tuto situaci nelze posuzovat ani jako odepření přístupu na palubu letadla letu , číslo, . Žalovaná uvedenému nemohla zamezit, ani kdyby přijala přiměřená opatření, když nadto v důsledku čekání na cestující z letu , číslo, opozdila odlet letu , číslo, o 13 minut.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).7. Proti rozsudku podali žalobci odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř. Rozhodnutí shledali pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelným. Trvali na tom, že jejich nárok je důvodný s ohledem na zpoždění letu. Předně namítali, že skutečnost, že nebyli schopni stihnout přestup na navazující let, jim nemůže jít k jejich tíži, když doba stanovená na přestup letu byla určena dopravcem. , adresa, minut na přestup byl krátký, neboť v Paříži je třeba na přestup mezi terminály 90 minut. Nadto přílet z , město, byl opožděn o 6 minut, což jim zkrátilo dobu na přestup. Cílového místa tak dosáhli se zpožděním delším, než jsou 3 hodiny. Skutečnost, že let , číslo, byl zpožděn o 13 minut, neznamená, že by odletová brána byla otevřená o 13 minut déle; uvedený závěr nemá oporu v dokazování. Dále odkázali na čl. 2 písm. h) Nařízení, v němž se stanoví, že v případě, že se let skládá z několika jednotek letecké přepravy, přičemž se jedná o přímo navazující lety, považují se tyto jednotky letecké dopravy za jediný let, což je i tento případ. Dále namítali, že zdržení u bezpečnostních kontrol nemůže být posouzeno ani jako mimořádná okolnost ve smyslu čl. 14 Nařízení. Nadto žalovaná netvrdila ani neprokázala ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, jaká opatření k odvrácení této mimořádné skutečnosti přijala. Poukázali na závěr rozhodnutí SDEU , číslo, . Navrhli napadené rozhodnutí změnit a přiznat jim uplatněný nárok a náklady řízení.8. Žalovaná namítala, že letecký dopravce nemůže odepřít nástup na palubu cestujícím, kteří se k odletové bráně ani nedostavili, když tím je vyloučen projev vůle ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení. Zdůraznila, že za výkon bezpečnostních kontrol neodpovídá. Setrvala na své obraně, že 6minutové zpoždění letu z , město, samo o sobě nezakládá nárok na odškodnění ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. K tvrzení o minimálním času na přestup uvedla, že systém rezervace letů funguje tak, že cestujícím není umožněno si zarezervovat let s kratším přestupovým časem, než je stanovený minimální čas na příslušném letišti. Dle oficiálních informací dotčeného letiště doba přestupu mezi terminálem 2E a 2F činí 25 až 45 minut. Odkázala na pravomocné rozsudky soudu prvního stupně sp. zn. , spisová značka, (sp. zn. , spisová značka, ) nebo sp. zn. , spisová značka, (sp. zn. , spisová značka, ), dle nichž žalobci časový limit pro odbavení osob a zavazadel před odletem plynoucí z čl. 3 odst. 2 Nařízení nedodrželi, a proto byly žaloby na odškodnění za neoprávněné odepření nástupu na palubu zamítnuty. Poznamenala, že minimální čas na přesun na letišti , město, v délce 90 minut nebyl prokázán. Tvrzení o mimořádné okolnosti ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení označila za irelevantní, rozsudek , číslo, za nepřiléhavý. Navrhla rozsudek potvrdit a přiznat jí náklady odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že není důvodné.10. Předně neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku z důvodu absence jeho řádného odůvodnění. Soud prvního stupně srozumitelným způsobem vysvětlil důvody, které jej vedly k zamítavému rozhodnutí. Navíc podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího nebo dovolacího soudu. V jeho rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které je aplikovatelné i na odvolání, se konstatuje, že „…ani pokud rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“. Tedy i pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, což není tento případ, žalobcům nic nebránilo, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí podali řádné odvolání a uvedli argumentaci ohledně toho, v čem spatřují jeho nesprávnost, což svědčí o jeho přezkoumatelnosti.11. Odvolací soud tak konstatuje, že soud prvního stupně svá skutková zjištění čerpal z řádně provedeného dokazování a jím zjištěný skutkový stav je způsobilým podkladem pro rozhodnutí o věci samé; ostatně ani sami žalobci v podaném odvolání proti skutkovým zjištěním, vyjma časového rozmezí stanoveného letištěm , název, pro přestup mezi terminálem 2E a 2F, nijak nebrojili, žádají toliko odlišné právní posouzení jinak správně zjištěných okolností. Také odvolací soud proto ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru pro stručnost odkazuje. Rovněž po právní stránce je posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správné, když věc posuzoval dle příslušných ustanovení Nařízení. Dále poznamenává, že soud prvního stupně správně mlčky dovodil mezinárodní příslušnost dle čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).12. Odvolací soud tak shrnuje, že žalovaná dodržela všechny své smluvní povinnosti, když letadlo letu č, číslo, z , město, přistálo v čase o 19 minut dříve, byť k otevření dveří letadla došlo až v 8:26 hod., tedy s 6minutovým zpožděním. Žalobci měli původně 60 minut na dostavení se k nástupu na palubu letu , číslo, , po zpoždění výstupu 54 minut. Letadlo z , město, odletělo do Prahy o 13 minut později a přistálo v , město, se zpožděním 1 minuty, tedy zpožděním nikoli významným, což vylučuje odpovědnostní titul dle č. , hodnota, odst. 1, čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení.13. Námitce žalobců, že se dostavili do místa určení (, adresa, dne , datum, , v 11:00 hod.) se zpožděním delším jak tři hodiny (náhradními lety přes , město, ), odvolací soud nepřisvědčil. Žalobci tvrdí, že se účastnili jednoho letu, tedy bylo na žalované tuto přepravu zajistit, když tak zdržení u bezpečnostních kontrol na letišti jde pouze k tíži žalované. Odvolací soud konstatuje, že dle čl. 2 písm. j) Nařízení je „odepření nástupu na palubu“ definováno jako „odmítnutí přepravit cestující leteckou dopravou, přestože se přihlásili k nástupu na palu