20 Co 261/2024-269 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 427 605 Kč s příslušenstvím, ohledně 1 509 880,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 27.4.2021 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 191 308 Kč. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 1 913 485,36 Kč z titulu náhrady škody, jež jí měla vzniknout z nezákonného trestního stíhání, zahájeného usnesením , Orgán veřejné moci, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, podle § 221 odst. 1,2 písm. b) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, které neskončilo jejím pravomocným odsouzením. V důsledku tohoto trestního stíhání byla žalobkyni v období od 16.7.2018 do 11.3.2019 pozastavena činnost insolvenční správkyně a ušel jí zisk na odměně insolvenční správkyně za insolvenční řízení, která by jí jinak byla přidělena, ve výši 1 913 485,36 Kč. Dále jí vznikla škoda v rozsahu 24 000 Kč na pokutě, kterou uhradila jako za spáchání přestupku, spočívajícího v , podezřelý výraz, žalobkyni. Žalovaná při nezpochybněném základu nároku navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že ušlý zisk žalobkyně je pouze v rovině pravděpodobnosti a zaplacená pokuta není v příčinné souvislosti se samotným trestním stíháním.2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 9. až 40. rozsudku uzavřel, že činnost žalobkyně coby insolvenční správkyně byla v důsledku nezákonného trestního stíhání pozastavena od 16.7.2018 do 11. 3. 2019 a podle dat, poskytnutých společností , právnická osoba, . - fronty insolvenčních správců pro každý jednotlivý krajský soud (vedených zvlášť pro oddlužení a zvlášť pro konkurzy) stanovil řízení, v nichž by žalobkyně pravděpodobně byla ustanovena insolvenční správkyní u jednotlivých krajských soudů, přičemž zohlednil, že pokud by žalobkyně byla součástí tzv. kolečka, došlo by k posunutí fronty insolvenčních správců vždy o jedno místo. Ohledně nákladů, průběžné žalobkyní vynakládaných za účelem dosažení zisku, soud I. stupně uvedl, že v souvislosti s umístěním provozovny žalobkyně na adrese , adresa, nebyly a nejsou žalobkyni účtovány žádné náklady a že paušální výdaje žalobkyně na každé insolvenční řízení by činily v předmětném období za poštovné 50 Kč, za kancelářské potřeby 80 Kč, za jízdné 250 Kč u insolvenčních řízení v místní působnosti provozovny Ústecký kraj, 60 Kč u insolvenčních řízení v místní působnosti provozovny , adresa, a 220 Kč u insolvenčních řízení v místní působnosti provozovny , adresa, . Dále vyšel ze zjištění, že žalobkyni byla příkazem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, udělena pokuta ve výši 24 000 Kč za spáchání přestupku, spočívajícího v tom, že včas neoznámila , Orgán veřejné moci, zahájení , podezřelý výraz, stíhání žalobkyně.3. Soud I. stupně s odkazem na § 9, § 10, § 12, § 13 a § 14 odst. 1 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, § 25 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, a § 1, § 5, § 6, § 8, § 15, § 26 zák. č. 83/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) uzavřel, že žalovaná odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím , Orgán veřejné moci, , v jehož důsledku došlo k pozastavení oprávnění žalované k výkonu funkce insolvenční správkyně. Škodu, vzniklou žalobkyni zaplacením pokuty za spáchání přestupku, neshledal v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť informační povinnost podle § 10 odst. 1 (správně podle § 14 odst. l) zákona o insolvenčních správcích není podmíněna tím, že trestní stíhání bylo zahájeno důvodně. Žalobkyně byla povinna oznámení (o svém trestním stíhání) učinit a pokuta jí byla udělena v důsledku jejího nedbalostního jednání.4. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím shledal soud I. stupně ušlý zisk žalobkyně z odměny insolvenční správkyně a při jeho stanovení vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2022, sp.zn. 29 Cdo 3321/2020, podle nichž je podstatné určit jednotlivá insolvenční řízení, ve kterých by správce, nebýt škodného zásahu, vystupoval. Součástí škody není daň z přidané hodnoty (DPH) a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, neboť nejde o položku, jejímž prostřednictvím má být generován zisk, bez zřetele k tomu, zda by skutečné měsíční hotové výdaje insolvenčního správce byly v daném insolvenčním řízení nižší než paušál. Náhrada ušlého zisku se určuje jako rozdíl mezi předpokládaným příjmem a náklady, které by bylo třeba na jeho dosažení vynaložit. Požadavek na náhradu ušlého zisku z titulu ušlé odměny u neskončených řízení je předčasný, protože škoda dosud nevznikla, neboť o odměně správce se rozhoduje až na konci insolvenčního řízení (§ 38 odst. 3 a § 413 insolvenčního zákona). Běh promlčecí doby nemůže počít před okamžikem, kdy vznikla škoda, proto promlčecí lhůta pro plnění z neskončených řízení nemohla uplynout. Soud I. dále uvedl, že nelze stanovit se stoprocentní jistotou jednotlivá řízení, ve kterých by žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní, vybral proto ta insolvenční řízení, ve kterých by byla ustanovena s nejvyšší pravděpodobností. Jiný způsob určení výše ušlého zisku (např. zprůměrováním výdělku jiných náhodně vybraných insolvenčních správců), nemá oporu v aktuální judikatuře. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně stran chybného postupu soudů při stanovení pořadí insolvenčních správců coby rozporného s § 25 insolvenčního zákona. K tomu uvedl, že rotační systém určování insolvenčních správců (tzv. kolečko) byl zaveden tzv. revizní novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, účinnou od 1. 1. 2014, tedy k datu, kdy povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce mělo již značné množství osob. S ohledem na tuto skutečnost tak bylo nutno určit, v jakém pořadí budou tyto osoby do příslušných částí seznamu insolvenčních správců zapisovány, když datum zápisu do té které části měly všechny stejné (1. 1. 2014). V § 17 odst. 8 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, zákonodárce stanovil, že „vznikne-li právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 v jeden den více osobám, zapisují se tyto osoby v příslušných částech seznamu v abecedním pořadí“. Abecední řazení osob, které k datu 1. 1. 2014 disponovaly povolením vykonávat činnost insolvenčního správce tak bylo jednoduchým řešením shora nastíněného problému spojeného s přechodem na rotační systém. Soud I. stupně neměl pochybnosti o zákonném způsobu vedení seznamu insolvenčních správců a z tohoto důvodu vycházel ze správnosti pořadí vstupu žalobkyně do „kolečka“ insolvenčních správců pro jednotlivé kraje tak, jak jej poskytl provozovatel systému společnost , právnická osoba, .5. Soud I. stupně podrobně vysvětlil, že v předmětném období by žalobkyně byla s vysokou mírou pravděpodobnosti ustanovena insolvenční správkyní v řízeních, vedených u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn., , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , u , Orgán veřejné moci, pod sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, a u , Orgán veřejné moci, pod sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, . Celkovou ušlou odměnu žalobkyně stanovil jako součet čistých odměn insolvenčních správců v těch řízeních, která byla ke dni vydání rozsudku v této věci skončena, s odečtením paušálních výdajů žalobkyně na kancelářské potřeby ve výši 80 Kč a na poštovné ve výši 50 Kč na jedno řízení a výdajů na cestovné podle sídla jednotlivých soudů a poboček. Pro obvod , Orgán veřejné moci, byla takto od každého z výše uvedených řízení odečtena částka 130 Kč (bez cestovného), pro obvod , Orgán veřejné moci, částka 380 Kč (cestovné 250 Kč), pro obvod , Orgán veřejné moci, částka 190 Kč (cestovné 60 Kč) a pro obvod , Orgán veřejné moci, částka 350 Kč (cestovné 220 Kč) za každé insolvenční řízení. Čistý ušlý zisk žalobkyně zjistil soud I. stupně ve výši 427 605 Kč a proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ode dne, následujícího po doručení stanoviska žalované dne 26. 4. 2021 žalobkyni, do zaplacení, s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a § 15 odst. 2 náhradového zákona. Žalobu zamítl pro předčasnost stran ušlého zisku žalobkyně z insolvenčních řízení, která ke dni vyhlášení rozsudku nebyla skončena - sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , ve zbytku nároku ji zamítl pro nedůvodnost a podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (o.s.ř.) přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve s