20 Co 263/2024-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ohledně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 852 590,20 Kč od 9. 2. 2022 do 8. 8. 2022, žalobu o zaplacení částky 4 850 000 Kč s příslušenstvím a 13 007, 50 Kč s příslušenstvím zamítl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 150 000 Kč od 9. 8. 2022 do 21. 12. 2022 a z částky 839 582,70 Kč od 9. 8. 2022 do 21. 12. 2022, a na náhradu nákladů řízení 76 910 Kč. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení celkem částky 5 872 071,20Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného trestního stíhání, zahájeného usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 13. 2. 2014 a ze dne 17.6.2015 pro skutek právně kvalifikovaný jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) trestního zákoníku, které skončilo jeho zproštěním obžaloby rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. , spisová značka, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. sp.zn. , spisová značka, . Žalobce se domáhal na náhradě škody, spočívající v nákladech obhajoby, zaplacení částky 872 071,20 Kč a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou trestním stíháním, částky 5 000 000 Kč. Žalovaná nesporovala základ žalobního nároku a žalobci v průběhu řízení poskytla na náhradu škody 839 582,70 Kč a na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 150 000 Kč, další jeho nároky odmítla. Žalobce vzal v tomto rozsahu, ohledně částky 19 481 Kč na náhradě škody a ohledně výše uvedeného úroku z prodlení žalobu zpět a soud I. stupně proto podle § 96 odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) řízení zastavil.2. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů zjištění, popsaná v odstavcích 7. až 20. rozsudku. Zejména zjistil, že žalobce uplatnil dne 8.2.2022 u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) ve výši 5 872 071,20 Kč a žalovanou mu byly přiznány výše uvedené částky, zaplacené dne 21. 12. 2022. Předmětné trestní řízení žalobce bylo hojně medializováno, žalobce byl v době jeho zahájení veřejně známou osobou a média se o něj zajímala v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a politickými kontakty, vedle předmětného trestního stíhání bylo informováno i o trestních stíháních žalobce v řízení označovaných jako „, Anonymizováno, “ a „, právnická osoba, “, opakovaně bylo zmiňováno, že žalobce je „, právnická osoba, “, byla popisována profesní dráha žalobce a jeho kontakty, rovněž bylo referováno o zproštění obvinění žalobce. Manželka žalobce se obávala, že mu bude uložen trest odnětí svobody. V rámci výuky na , právnická osoba, v prvním ročníku na cvičení v předmětu Management byla studentům předložena případová studie vycházející z tzv. , podezřelý výraz, , bližší obsah této studie nebyl tvrzen ani prokazován.3. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle §§ 1, 5 písm. a), b), 7 odst. 1, 8 odst. 1 a 2, 12 odst. 1 písm. b), 13 odst. 1, 14 odst. l, 15 odst. 2, 26, 31 odst. 1,2 a 3 a § 31a odst. 1 a 2 náhradového zákona. Konstatoval, že podle konstantní judikatury je nárok na náhradu škod (újmy), způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody (újmy) nezákonným rozhodnutím, jehož vydání bylo v řízení prokázáno. Stran nároku na náhradu škody, spočívající v nákladech obhajoby ve zbývající výši 13 007,50 Kč s příslušenstvím, konstatoval, že výše odměny advokáta byla stanovena v souladu s § 31 odst. 3 náhradového zákona podle §§ 7, 10 odst. 3 písm. c) a 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměně advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a činila 2 300 Kč s paušální náhradou výdajů 300 Kč na jeden úkon právní služby. Dále se zabýval jednotlivými žalovanou sporovanými úkony právní služby se závěrem, že úkon ze dne 3. 3. 2014 – sepis výzvy , Orgán veřejné moci, ke zpřístupnění spisu není účtovatelný podle § 11 advokátního tarifu a že porada s klientem, konaná dne 21. 3. 2014, nebyla účelná s ohledem na porady, konané dne 2. 3. 2014 a následně 29. 3. 2014. U dalších úkonů (ze dne 26. 3. 2014 sepis odůvodnění stížnosti proti , Orgán veřejné moci, , ze dne 16. 6. 2014 – sepis podnětu k výkonu dohledu, ze dne 28. 7. 2014 – sepis vyjádření k , Orgán veřejné moci, k zákazu vycestování a ze dne , datum, - sepis odůvodnění stížnosti proti , Orgán veřejné moci, ) uzavřel s odkazem na judikaturu (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. 3 To 161/2006), že se nejednalo o podání ve věci samé, nýbrž o úkony podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 advokátního tarifu, za které náleží odměna pouze ve výši žalovanou přiznané poloviny sazby odměny advokáta. Zbývající nárok žalobce na náhradu škody, spočívající v nákladech na obhajobu, ve výši 13 007,50 Kč s příslušenstvím proto neshledal důvodným a žalobu v této části zamítl.4. Stran zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud I. stupně s odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, sp.zn. 30 Cdo 3212/2015) konstatoval, že trestní stíhání žalobce trvalo od 13. 2. 2014 do 1. 9. 2021, 7 let a 6,5 měsíce. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak jeho trestní stíhání skončí a byl vystaven jeho negativním následkům po dobu poměrně dlouhou, nikoliv však s ohledem na skutkovou složitost trestního případu zjevně nepřiměřenou. Soud I. stupně zdůraznil, že orgány činné v trestním řízení se musely zabývat obviněním z rozsáhlé organizované hospodářské trestné činnosti, spočívající v porušování pravidel zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, trvající několik let, a personálními vazbami mezi podezřelými aktéry, stíháno takto bylo více než 10 osob. Žalobce byl stíhán pro podezření ze zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) trestního zákoníku a hrozil mu trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Žalobce se měl svou trestnou činností obohatit na prodeji jízdních dokladů , právnická osoba, , obecně není taková trestná činnost veřejností vnímána zvlášť negativně oproti např. násilné trestné činnosti, nicméně v daném případě se dotýkala , podezřelý výraz, a trestní stíhání bylo široce medializováno, čímž byla veřejnost ovlivněna. Žalobce nebyl stíhán vazebně a nebyl shledán ani nepravomocně vinným z trestné činnosti. Stran dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce bylo prokázáno, že vnímal trestní stíhání jako každý nedůvodně trestně stíhaný člověk, nicméně téměř veškerá jeho tvrzení zůstala i po výzvě soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ze dne 9. 6. 2023 v obecné rovině. Žalobce netvrdil zásah do svého psychického zdraví, nebyly tvrzeny ani prokazovány zásahy do rodinného života žalobce v tom smyslu, že by se rodina od žalobce odvracela nebo že by došlo k rozpadu manželství žalobce či jiných rodinných vazeb. Žalobce se i po výzvě soudu omezil na tvrzení, že se rodina žalobce obávala o to, že mu bude uložen trest odnětí svobody s nepodmíněným výkonem, což bylo v řízení prokázáno výslechem jeho manželky. V obecné rovině zůstala i tvrzení o dopadu trestního stíhání na společenský život žalobce, nebylo konkrétně tvrzeno ani prokázáno, jaký společenský život vedl žalobce před zahájením trestního stíhání a jak se poté lišil, jak konkrétně se trestní stíhání podepsalo na pověsti žalobce v místě bydliště a jakým způsobem zasáhla medializace do života žalobce. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mediální obraz žalobce byl jakkoliv zásadně změněn informováním o předmětném trestní stíhání, neboť se o něm psalo jako o „, podezřelý výraz, “ v souvislosti s jeho vazbami na politické činitele a jeho podnikatelskou činností ještě před zahájením předmětného trestního stíhání, největší zájem o vyhledávání jména žalobce ve vyhledávači Google byl v roce 2004, v roce 2014 byl tento zájem asi čtvrtinový. Stejně tak žalobce neuvedl žádné konkrétní následky předmětného trestního stíhání v jeho profesní činnosti, nekonkretizoval, jaké příležitosti mu ušly, zda a jak mu bylo znemožněno se uplatnit v určitém oboru. V řízení bylo prokázáno, že v rámci cvičení k předmětu Management v prvním ročníku studia na , právnická osoba, byla použita případová studie, vycházející z předmětného trestního stíhání, označovaného také jako „, podezřelý výraz, “. Nebylo však tvrzeno, zda a jak konkrétně byl žalobce touto skutečností zasažen, zda jejím prostřednictvím bylo a jak poškozeno jeho dobré jméno ani to, co bylo obsahem této případové studie.5. Soud I. stupně provedl srovnání s věcí, vedenou u téhož soudu pod sp. zn. 18C 121/2019 (rozsudek ze dne 7. 10. 2020, čj. 18 C 121/2019 – 728, změněný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, čj. 58 Co 7/2021 – 802 tak, že žalobci v tomto řízení bylo přiznáno odškodnění za