20 Co 311/2024-86 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení , částka, . Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalované plněním podle smlouvy o životním pojištění , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, (pojistná smlouva), na jejímž základě žalované zaplatila na pojistném celkem , částka, a žalovaná jí (na základě výpovědi k , datum, ) vyplatila odkupné ve výši , částka, . Žalobkyně dovozovala neplatnost pojistné smlouvy, spočívající v její neurčitosti pro nedostatečnou konkretizaci výše rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů, kterou nebylo možné zhojit uzavřeným dodatkem, jenž je rovněž neurčitý a neplatný, a nerovnováhu v právech a povinnostech stran v její neprospěch coby spotřebitelky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, popírala neurčitost původní pojistné smlouvy, jež byla případně odstraněna uzavřeným dodatkem v souladu s § 553 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), vznesla námitku promlčení nároku v rozsahu pojistného, uhrazeného před , datum, , a započtení oproti hodnotě poskytnuté pojistné ochrany.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 25. až 33. napadeného rozsudku, která po právní stránce posoudil podle § 553, § 554, § 576, § 1813, § 1815, § 1903 odst. 1, § 1904, § 2991 o. z. a § 1 odst. 1, 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Dovodil, že posuzovaná pojistná smlouva byla z důvodů blíže vyložených absolutně neplatná pro absenci určitých a konkrétních smluvních ujednání o výši počátečních nákladů a o budoucí výši rizikového pojistného, neoddělitelných od ostatního obsahu smlouvy coby její podstatné náležitosti. Účastnice však sjednaly dne , datum, dodatek této smlouvy, v němž je uvedena výše doposud uhrazených počátečních nákladů i konkrétní výše rizikového pojistného a lze z něj seznat, že správní náklady nebyly a nebudou žalobkyni účtovány. Dodatek smlouvy tak odstranil její dosavadní neurčitost ve smyslu § 553 odst. 2 o. z., jeho podpisem byl vyjasněn projev vůle smluvních stran, byla určena a potvrzena konkrétní částka doposud uhrazených počátečních nákladů a jednoznačně byla sjednána konkrétní výše rizikového pojistného platného až do konce účinnosti pojistné smlouvy. Po uzavření dodatku již pojistná smlouva netrpěla neurčitostí a podle § 553 odst. 2 o. z.je nutné na ni nahlížet jako na od počátku bezvadné právní jednání.3. Žalobě nelze (s odhlédnutím od výše uvedeného závěru) vyhovět též proto, že pro případ neplatnosti či zdánlivosti pojistné smlouvy nebo její části se podle ujednání účastnic dodatek smlouvy považuje za dohodu o narovnání závazků z pojistné smlouvy a uzavření nové pojistné smlouvy se zpětnou účinností ke dni uzavření pojistné smlouvy a veškerá plnění, poskytnutá podle pojistné smlouvy, se považují za plnění poskytnutá podle této nové pojistné smlouvy. V souladu s § 1903 o. z. a v rámci smluvní autonomie účastnic tak bylo veškeré plnění, které si účastnice do doby sjednání dodatku poskytly, uzavřením dodatku vypořádáno tak, že se transformovalo na plnění na nový závazek, vzešlý z dodatku. Plnění, které žalobkyně žalované poskytla po uzavření dodatku, je pak plněním na nový závazek vzešlý z dodatku. Právo žalobkyně na obnovení majetkové rovnováhy vrácením prostředků, které žalobkyně žalované zaplatila na podkladě zdánlivé smlouvy, tak zaniklo účinností dodatku, jímž byl dosavadní závazek nahrazen závazkem novým a je proto vyloučeno jakékoliv vzájemné bezdůvodné obohacení. Žalobkyně byla v preambuli dodatku (i z dopisu, kterým byla žalobkyně k podpisu dodatku vyzvána) explicitně informována o tom, že cílem dodatku bylo specifikovat a blíže určit některá práva a povinnosti z pojistné smlouvy s ohledem na některá soudní rozhodnutí, dovozující zdánlivost pojistné smlouvy pro neurčitost dílčích smluvních ujednání. Žalovaná tedy nepostupovala lstivě a případnou vadnost (neurčitost) některých smluvní ujednání žalobkyni nezatajila. Soud I. stupně zdůraznil, že je nutno respektovat autonomii vůle smluvních stran, které mají právo se svým společným závazkem nakládat i tak, že jeho původní neurčitost společným projevem vůle odstraní. Poukázal též na to, že podle § 574 o. z. třeba na právní jednání hledět spíš jako na platné a uvedl, že nebylo povinností žalované ani v případě spotřebitelského vztahu informovat žalobkyni o hmotněprávních následcích jejího jednání (a o existenci bezdůvodného obohacení). Podstatnou náležitostí dohody o narovnání také není konkrétní výčet všech narovnávaných sporných závazků, postačí, že je výkladem možno dovodit, jakých závazků se týká. Ustanovení dodatku jsou natolik zřejmá, že žalobkyně si ve smyslu § 4 o.z. musela či měla být vědoma veškerých minulých i budoucích práv a povinností plynoucích z pojistné smlouvy i ve vztahu k nákladové struktuře pojištění. Podle § 1904 o. z. není platnost narovnání dotčena ani omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné a podmínkou platnosti dohody o narovnání není ani existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky dohody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ).4. Soud I. stupně uzavřel, že dodatek pojistné smlouvy není neurčitým a zdánlivým právním jednáním, jeho ujednání jsou jednoznačná, určitá, i pro právního laika pochopitelná a je z nich možno bez dalšího určit nákladovou strukturu pojištění. Zdánlivost dodatku nevyvolává skutečnost, že v něm není výslovně uvedeno, jaká sporná práva jsou narovnávána, žalobkyně byla žalovanou informována, že cílem dodatku je odstranit případnou neurčitost některých smluvních ujednání a coby průměrně rozumná osoba musela být srozuměna s tím, že narovnávána jsou právě ta ustanovení, kterými se dodatek zabývá. Dodatek nepředstavuje ani nepoctivé či zneužívající právní jednání a nezakládá nerovnováhu mezi právy smluvních stran, kterou žalobkyně ani nekonkretizovala. Žalobkyně měla k dispozici relevantní informace, svobodně a vědomě dodatek podepsala, a souhlasila tak s následky tohoto jednání, kterými bylo v zásadě to, že pojistná smlouva mezi účastnicemi nadále vyvolávala původní práva a povinnosti, která byla obsahem dodatku postavena najisto. Žalobkyně byla při sjednání dodatku zřetelně vedena motivem zajistit, aby nadále trvala pojistná ochrana a tu jí chtěla žalovaná nadále poskytovat. K otázce zneužívajících a nepřiměřených ujednání soud I. stupně dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, a další jeho judikaturu, podle jejíž závěrů není v případě smluvního ujednání, stiženého vadou neurčitosti, namístě přezkum optikou přiměřenosti. Z popsaných důvodů žalobu zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 78. rozsudku.5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Setrvala na tvrzení o neplatnosti dodatku k pojistné smlouvě, zdůraznila, že jeho uzavření neiniciovala a tvrdila, že byl podepsán na schůzce v kavárně, jejímž avizovaným účelem byla aktualizace pojištění v souvislosti s žalovanou nabízenými benefity. Fyzickou kopii několikastránkového dodatku neobdržela, jako spotřebitelka a právní laik mu nemohla zcela porozumět a měla za to, že se vztahuje jen k nabídnutým benefitům. Žalovaná porušila svou informační povinnost ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. a) o. z., neupozornila ji na hlavní účel dodatku, jímž bylo zhojení neplatnosti pojistné smlouvy, a úmyslně ji uvedla v omyl, dodatek je proto zneužívajícím ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. Dále žalobkyně dovozovala s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ), že k neplatné smlouvě nelze uzavřít dodatek a poukázala na rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. , číslo, ohledně smluvního ujednání, majícího za cíl pozměnit potenciálně zneužívající jednání. Dodatek rovněž nelze považovat za platně uzavřenou dohodu o narovnání a jde o nicotné právní jednání, neboť neobsahuje podstatné náležitosti narovnání ve smyslu jeho zákonné definice podle § 1903 o. z., protože z něho není zřejmé, jaká sporná práva a povinnosti jsou narovnávána. K tomu žalobkyně odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, ) ke spornosti a pochybnosti závazku. Žalobkyni v době uzavření dodatku nebylo známo, že by mezi účastnicemi byly ohledně pojistné smlouvy neshody a neměla vědomost ani pochybnost o tom, že pojistná smlouva obsahuje neplatná či vadná ujednání, což jí žalovaná nedala najevo. Konečně žalobkyně dovozovala rozpor pojistné smlouvy i jejího dodatku s ustanoveními čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS (Směrnice). V této souvislosti argumentovala proti závěrům soudem I. stupně zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, s poukazem na rozhodnutí Městského s