21 Co 202/2024-148 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále i jen „posuzované řízení“ či „posuzované pozůstalostní řízení“) došlo k porušení práva žalobkyně a), žalobce b) a žalobkyně c) na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.). Dále zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni a) 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok II.), žalobci b) 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a 4 050 Kč s příslušenstvím (výrok V.) a žalobkyni c) 35 625 Kč s příslušenstvím (výrok IV.) a 4 050 s příslušenstvím (výrok VI.). Rovněž konstatoval, že v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, nesprávným úředním postupem notářky , tituly před jménem, , jméno FO, došlo k porušení práva na spravedlivý proces žalobce b) (výrok VII.) a žalobkyně c) (výrok VIII), a zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala shodného konstatování porušení svého práva na spravedlivý proces (výrok X.). Žalobu dále zamítl i v rozsahu, v němž se žalobci domáhali konstatování, že usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , došlo k zásahu do práva žalobkyně a), žalobce b) a žalobkyně c) na spravedlivý proces zaručeného v článku 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok IX.) a dále v rozsahu, v němž se po žalované žalobkyně a) domáhala zaplacení 73 375 Kč s příslušenstvím (výrok XI.), žalobce b) 69 325 Kč s příslušenstvím (výrok XII.) a žalobkyně c) 69 325 Kč s příslušenstvím (výrok XIII.). O nákladech řízení rozhodl tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok XIV.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) a žalobkyni c) náklady řízení ve výši 56 400 Kč (výrok XV.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobci domáhali pro každého ze žalobců zaplacení 70 000 Kč [v odůvodnění soudu prvního stupně uvedeno 40 000 Kč, jedná se o zjevnou písařskou chybu – pozn. odvolacího soudu] coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniknuvší v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, dále 30 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniknuvší v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní komisařky a konečně 9 000 Kč coby náhrady škody vzniknuvší v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní komisařky, to vše v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná, která s žalobou nesouhlasila, se bránila tvrzením, že žalobkyně a) musela o dluzích zůstavitele vědět, neboť vznikly za trvání manželství, přičemž újma žalobcům nehrozila vzhledem k uplatněné výhradě soupisu.3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových závěrů. Posuzované pozůstalostní řízení po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , bylo vedeno u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, (dále i jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení byla jako soudní komisařka pověřena notářka , tituly před jménem, , jméno FO, (shora a dále i jen „notářka“ či „soudní komisařka“). Ačkoliv notářka měla minimálně od 4. 12. 2017 povědomí o dluzích zůstavitele, pro které bylo vedeno exekuční řízení pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , vedené u , Orgán veřejné moci, , exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pro částku nejméně 816 929 Kč věřitele společnost , právnická osoba, , žalobce b) a žalobkyni c) o nich neinformovala. Žalobci při jednání konaném dne , datum, nahradili soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, na základě kterého byla schválena dohoda dědiců, notářkou jako soudní komisařkou, kdy obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činila 92 235,92 Kč, výše dluhů a dalších pasiv částku 9 726,98 Kč a čistá hodnota pozůstalosti pak byla vyčíslena částkou 82 508,94 Kč, kterou nabyli žalobci rovným dílem, kteří současně učinili výhradu soupisu. Žalobkyně a) věděla minimálně o dluhu zůstavitele ve výši 128 070 Kč s příslušenstvím a nákladech řízení (věřitel , právnická osoba, .), na základě směnečného platebního rozkazu ze dne , datum, , v němž žalobkyně a) vystupovala jako žalovaná 2). Rovněž žalobkyně a) věděla o vedeném insolvenčním řízení u , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , v němž byl u zůstavitele zjištěn úpadek a usnesením ze dne 22. 4. 2011 mu bylo povoleno oddlužení. Toto insolvenční řízení bylo z důvodu úmrtí zůstavitele zastaveno. Žalobkyně a) věděla rovněž o dluzích zůstavitele (věřitel , právnická osoba, .), stran kterých probíhala exekuční řízení, a to od roku 2011. Usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 1.12. 2020. čj. 10 C 155/2019-40 byla k návrhu žalobců povolena obnova řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod , spisová značka, . Usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 24. 2. 2022 byla nařízena likvidace pozůstalosti.4. Po právní stránce věc posoudil podle § 1, § 2, § 7 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“). Konstatoval, že v posuzované věci se nejedná o nezákonné rozhodnutí, neboť povolením obnovy nedochází ke zrušení původní rozhodnutí. Usnesení notářky o schválení dohody dědiců ze dne , datum, tudíž soud prvního stupně nepovažoval za nezákonné rozhodnutí. Proto soud prvního stupně návrh žalobců, aby konstatoval, že uvedeným usnesením došlo k zásahu do práv žalobců na spravedlivý proces, zamítl.5. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 337/2016 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 62/2004 uzavřel, že žalobou uplatněný nárok žalobců na náhradu škody a nemajetkové újmy je třeba posuzovat jako nárok z titulu nesprávného úředního postupu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3204/2010 dospěl k závěru, že soudní komisař nemůže jen pasivně očekávat informace, které od dědiců přicházejí, nýbrž takovéto informace musí sám ověřovat, v dědickém řízení aktivně konat a o všech zjištěných skutečnostech nadále dědice informovat. Uzavřel tudíž, že ve vztahu k žalobci b) a žalobkyni c) se soudní komisařka dopustila nesprávného úředního postupu, neboť o uvedeném dluhu zůstavitele tyto dědice neinformovala. Proto ve vztahu k nim konstatoval, porušení práva na spravedlivý proces.6. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené shora uvedeným nesprávným úředním postupem soud prvního stupně za účelem prokázání vzniku nemajetkové újmy, jež se zde nepresumuje, poučil žalobce b) a žalobkyně c) podle § 118a odst. 3 o. s. ř. i o následcích nesplnění uvedené výzvy. Žalobci b) a c) důkazy k prokázání uváděných zásahů do osobního a pracovního života neoznačili. Soud prvního stupně s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011 proto žalobu v rozsahu nároku na zaplacení 30 000 Kč ve vztahu k nim zamítl pro neunesení břemene důkazního. Měl rovněž zato, že s ohledem na učiněnou výhradu soupisu nemohly být jejich obavy z jejich možné ekonomické likvidace důvodné (povinnost hradit věřitelům dluhy zůstavitele byla omezena výší jejich dědického podílu, tj. 27 503 Kč).7. V případě žalobkyně a) pak dospěl k závěru, že se svým (ne)jednáním přičinila o vznik škody a tvrzené nemajetkové újmy, neboť musela mít tudíž povědomí o zůstavitelových dluzích (např. v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 371/2010 vystupovala jako směnečný ručitel). I pokud by žalobkyně a) měla za to, že insolvenční řízení bylo zastaveno a tím zanikly veškeré dluhy zůstavitele, nezbavovalo ji to povinnosti i o těchto dluzích, o kterých věděla, notářku pravdivě a úplně informovat, což neučinila. Proto soud prvního stupně žalobu, v rozsahu, v němž bylo požadováno, aby konstatoval, že nesprávným úředním postupem soudní komisařky v posuzovaném řízení bylo porušeno právo žalobkyně a) na spravedlivý proces, zamítl.8. Stran nároku na náhradu škody způsobené shora uvedeným nesprávným úředním postupem soudní komisařky ve vztahu k žalobcům b) a c) pak dospěl k závěru, že jim v jeho důsledku vznikla škoda v podobě vynaložených nákladů „na obhajobu“ (sic!), jež museli vynaložit v řízení o povolení obnovy posuzovaného pozůstalostního řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , a které nemohli uplatnit v řízení o obnovu ani v obnoveném řízení. Jejich výši následně určil dle § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, § 12 odst. 4, § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále i jen „a. t.“), pro každého ze žalobců b) a c) se jednalo o tři úkony právní služby. Náklady žalobců vynaložené na právní zastoupení v obnoveném dědickém řízení však nepovažoval za vynaložené na nápravu nesprávného úředního postupu, tj. nedovodil příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem, proto nárok na náhradu škody v rozsahu 4 950 Kč ve vztahu ke každému z žalobců zamítl.9.