21 Co 244/2024-61 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 63 163 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 16. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 63 163 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 10 C 29/2018. Řízení trvalo déle než pět let a jednalo se o řízení o náhradu škody na zdraví. Žalobce u žalované uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění dne 31. 10. 2023 v celkové výši 124 913 Kč, žalovaná mu dne 8. 1. 2024 zaplatila částku 61 750 Kč. Žalobce se tedy domáhal rozdílu mezi částkou, kterou požadoval a částkou, kterou mu žalovaná zaplatila mimosoudně.3. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná žalobci dne 8. 1. 2024 zaplatila zadostiučinění ve výši 61 750 Kč a vyplacenou částku považovala za přiměřenou nemajetkové újmě, která žalobci vznikla.4. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce z toho, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 31. 10. 2023, a to v celkové výši 124 913 Kč a že mu žalovaná dne 8. 1. 2024 zaplatila částku 61 750 Kč.5. Soud prvního stupně zjistil ze spisu , Orgán veřejné moci, sp. zn. 10 C 29/2018 průběh posuzovaného řízení, který podrobně popsal v odst. 5. svého rozsudku.6. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 2. 5. 2018, kdy žalobce podal k , Orgán veřejné moci, žalobu proti , právnická osoba, , kterou se domáhal zaplacení náhrady škody na zdraví, jež mu vznikla v souvislosti s , podezřelý výraz, , a to konkrétně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Řízení bylo usnesením ze dne 12. 11. 2018 přerušeno do skončení řízení, které bylo vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 14 C 13/2016, v němž se žalobce proti téže žalované domáhal rovněž náhrady škody na zdraví vzniklé mu ze stejné operace, a to ztráty na výdělku, bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů léčby. Vedlejší řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 11. 2019. V posuzovaném řízení bylo pokračováno na základě usnesení ze dne 5. 12. 2019. Žalobce v průběhu řízení dvakrát rozšířil žalobu, a to podáními ze dne 14. 2. 2019 a ze dne 9. 1. 2020. První jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 15. 4. 2020 bylo odročeno na den 3. 6. 2020 z důvodu karanténních opatření. Jednání, které se konalo dne 3. 6. 2020 bylo odročeno na den 30. 9. 2020 k žádosti účastníků řízení z důvodu mimosoudních jednání. U jednání, které se konalo dne 30. 9. 2020 účastníci opět požádali o lhůtu k mimosoudním jednáním a jednání proto bylo odročeno na den 11. 11. 2020. Toto jednání pak bylo odročeno na den 13. 11. 2020, kdy bylo rozhodnuto ve věci samé. Žalobce podal dne 17. 12. 2020 odvolání, dne 12. 5. 2021 se konalo jednání odvolacího soudu. Z důvodu výzvy poskytnuté žalobci k doplnění skutkových tvrzení a důkazů bylo jednání nejprve odročeno na neurčito, a poté bylo nařízeno jednání na den 1. 9. 2021, kdy bylo odvolacím soudem o odvolání žalobce rozhodnuto. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dne 28. 1. 2022 dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 27. 4. 2023 tak, že dovolání odmítl. Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2023 a toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 17. 9. 2023. V ostatním odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje na odst. 5. rozsudku soudu prvního stupně.7. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle § 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 až 3, aplikoval stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva.8. Shledal, že řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 2. 5. 2018 do 17. 9. 2023, tedy 5 let a 4 měsíce. Pomocí kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk nejprve hodnotil přiměřenost délky posuzovaného řízení. Shledal, že toto probíhalo na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu. Řízení vykazovalo určitý stupeň skutkové i právní složitosti a bylo složitější i po procesní stránce. Skutková složitost byla dána typem uplatněného nároku, procesní složitost nutností rozhodovat opakovaně o rozšíření žaloby, částečném zpětvzetí žaloby, žalobce byl vyzýván podle § 118a o.s.ř. Řízení bylo přerušeno do skončení souvisejícího řízení, v němž byl řešen základ žalobního nároku, tedy odpovědnost nemocnice za škodu na zdraví žalobce. Žalobce se na délce řízení nepodílel, nicméně sám dvakrát navrhoval odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání účastníků. V postupu soudů shledal soud prvního stupně prodlevu u Nejvyššího soudu. V odročení jednání ze dne 15. 4. 2020 na den 3. 6. 2020 průtah neshledal, neboť odročení proběhlo kvůli epidemiologické situaci. Postup soudů byl jinak plynulý. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal jako zvýšený, neboť se jednalo o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy o nárok na náhradu škody na zdraví, zároveň bylo soudu známo, že žalobcův zdravotní stav je špatný. Základ nároku žalobce na náhradu škody na zdraví byl nicméně řešen ve vedlejším řízení. Tvrzení žalobce o poškození zdraví nebyla ve vztahu k délce posuzovaného řízení relevantní.9. Soud prvního stupně na základě zhodnocení uvedených kritérií dospěl k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, neboť přestože vykazovalo určitou skutkovou, právní i procesní náročnost, jeho celková délka jeho složitosti neodpovídala, v řízení bylo zjištěno období nečinnosti soudů. Zároveň shledal, že žalobce je třeba odškodnit v penězích. Při stanovení základní částky vyšel z částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, z toho za první dva roky sníženo o polovinu. Takto dospěl k základní částce ve výši 65 000 Kč. Tuto modifikoval pomocí jednotlivých kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že základní částku snížil o 20 % za procesní, skutkovou a právní složitost, a dále o 10 % za počet stupňů soudní soustavy, na nichž bylo nutno věc projednat, a zvýšil o 20 % z důvodu vyššího významu předmětu řízení pro žalobce. Takto dospěl k částce 58 500 Kč, kterou považoval za přiměřené zadostiučiní vzniklé nemajetkové újmy. Jelikož žalovaná žalobci mimosoudně zaplatila částku vyšší, není podaná žaloba důvodná. Nepřisvědčil žalobci v názoru, že by odškodnění mělo být valorizováno s ohledem na inflaci, k čemuž poukázal na dlouhodobě zastávaný názor Nejvyššího i Ústavního soudu, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv inflace či např. znehodnocení kurzu měny. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci.10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Rozsudek považoval celkově za nepřezkoumatelný. Měl za to, že soud prvního stupně nezhodnotil dostatečně míru významu předmětného řízení pro žalobce, nezabýval se charakterem nároku, který byl uplatněn v posuzovaném řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že nezdůvodnil, proč vycházel právě z částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Měl za to, že s ohledem na skutečnost, že se jednalo o spor o náhradu škody na zdraví měla mu být za jeden rok trvání řízení přiznána částka 20 000 Kč. Nesouhlasil ani s tím, jak soud prvního stupně posoudil jednotlivá rozhodná kritéria. Předně měl za to, že soud prvního stupně měl provést procentní navýšení základní částky z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce o více než 20 %, a to s ohledem na vlastní zdravotní problémy žalobce, na to, že poškození zdraví utrpěl v době, kdy byl krátce po vyučení, zapojený v pracovním procesu, aktivní. Všechna zhoršení zdravotního stavu vedla k zásadnímu vyřazení žalobce ze společnosti. Doba trvání řízení se negativně promítla do psychického stavu žalobce. Soud prvního stupně ke zdravotním problémům žalobce nepřihlédl, ačkoli doklady byly obsahem spisu. Řízení mělo pro žalobce význam také s ohledem na skutečnost, že v té době pobíral pouze invalidní důchod, tamní žalovaná mu v průběhu řízení ničeho nezaplatila. Prodlevy v řízení byly v žalobcův neprospěch. Žalobce zásadně nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně při stanovení výše základní částky nepřihlédl ke změněným ekonomickým poměrům v ČR a nepřistoupil k jeho valorizaci o inflaci. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně souhlas, navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.12. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek v napadeném rozsahu včet