23 Co 355/2024-178 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 103 774 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě podané soudu 4. 7. 2022, kterou se žalobce domáhal proti žalované přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 774 Kč s příslušenstvím. Nemajetková újma žalobci měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Konkrétně se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy za období posuzovaného řízení od podání žaloby 22. 6. 2015 do 31. 8. 2021, neboť poté žalobce postoupil pohledávku, jíž se domáhal v posuzovaném řízení, na , právnická osoba, , IČO , IČO, . Řízení trvalo 6 let, 2 měsíce a 8 dní, a podle žalobce je taková délka nepřiměřená. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu zamítl, avšak k odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 3. 2024, č. j. , spisová značka, (dále jen „zrušující usnesení“), zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně vycházel z jiné, než žalobcem označené délky řízení, a nezabýval se otázkou důvodnosti přerušení posuzovaného řízení v období 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019.4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované dne 16. 12. 2021 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 103 774 Kč a dne 22. 8. 2022 žalovaná zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění žalobci neposkytla. Dále soud prvního stupně učinil skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení z obsahu spisu Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, , a sice, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 22. 6. 2015; řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 17. 6. 2016 do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ; dne 10. 6. 2019 soud vydal usnesení, že v řízení se pokračuje; dne 14. 12. 2020 soud I. stupně vynesl ve věci rozsudek, proti němuž oba účastníci podali odvolání; ve věci rozhodoval odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, kdy rozsudek soudu I. stupně potvrdil a změnil ve výrocích o náhradě nákladů řízení; k dovolání žalované ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, který dne 3. 1. 2022 zamítl návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.5. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. , spisová značka, (dále jen „vedlejší řízení“), že řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2016 podáním žaloby ze strany společnosti , společnost, . proti , právnická osoba, , kdy předmětem žaloby byl nárok na úhradu ceny vyplývající ze smlouvy o dílo spočívající ve výměně a modernizaci výtahu nacházejícího se v budově ve vlastnictví žalobce, tedy nárok ze shodné smlouvy o dílo, která je i předmětem posuzovaného řízení. V období od 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019 se konalo místní šetření, dne 11. 7. 2016 byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, následně byl ustanoven znalec k podání znaleckého posudku, který byl soudu předložen 30. 3. 2017, dne 10. 5. 2017 žalobce podal návrh na změnu žaloby, ta byla připuštěna dne 25. 9. 2017, dne 9. 11. 2017 byl vyhlášen rozsudek, proti němuž podali oba účastníci odvolání. Odvolací soud rozhodl ve věci rozsudkem dne 12. 4. 2018 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I částečně potvrdil a částečně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, postavil ale na jisto, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo. Rozsudek nabyl právní moci 25. 4. 2018. Dne 22. 6. 2018 žalovaný podal dovolání, věc byla předložena dovolacímu soudu dne 4. 9. 2018.6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Vyšel z prokázaného skutkového stavu, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 22. 6. 2015, pravomocně bylo skončeno rozsudkem odvolacího soudu 14. 7. 2021, který nabyl právní moci 31. 8. 2021. Následně byl sice k dovolání žalované zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, avšak pro účely tohoto řízení soud prvního stupně posuzoval délku řízení ve vztahu k žalobci pouze za dobu od 22. 6. 2015 do 31. 8. 2021. Řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo 6 let a 2 měsíce.7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a není dán odpovědnostní titul. Podle soudu prvního stupně byla délka řízení způsobena složitostí věci a potřebou rozsáhlého dokazování, včetně znaleckého zkoumání. V posuzovaném řízení soud postupoval plynule, mezi jednotlivými úkony nebyly žádné významné prodlevy. Soud rozhodoval o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření a o řadě procesních otázek. Celková délka řízení pak byla ovlivněna tím, že řízení bylo od 17. 6. 2016 do 10. 6. 2019 přerušeno, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem byly nároky mezi shodnými účastníky řízení ze stejného skutkového základu, ze smlouvy o dílo. Podle soudu prvního stupně bylo posuzované řízení přerušeno důvodně. Ve vedlejším řízení byla řešena stejná otázka jako v posuzovaném řízení, a to existence smlouvy o dílo v důsledku odstoupení od této smlouvy a s tím související následky. Poukázal také na to, že žalobce nepodal proti usnesení o přerušení řízení žádný opravný prostředek a řízení bylo přerušeno pravomocně. Délka vedlejšího řízení po dobu, po kterou bylo přerušeno posuzované řízení, nebyla nepřiměřeně dlouhá. Soud postupoval plynule, v řízení provedl řadu procesních úkonů, včetně místního šetření a ustanovení znalce. Do vydání pravomocného rozsudku v části, kterou odvolací soud postavil na jisto, že došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy.8. Uvedené skutečnosti vedly soud prvního stupně k závěru o absenci odpovědnostního titulu, a k rozhodnutí o zamítnutí žaloby.9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů v paušální výši podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony.10. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Poukázal na průběh řízení a odůvodnění zrušujícího usnesení. Nesouhlasil s tvrzením soudu prvního stupně, že v řízení nebyly žádné „významné prodlevy“. Předmětem řízení pak nebyla mimořádně složitá věc. Soud prvního stupně opětovně neodůvodnil složitost věci, takže není jasné, v čem takovou složitost shledává. Dále poukázal na skutečnost, že řízení bylo přerušeno na bezmála 3 roky, což je významná prodleva. Posuzované řízení bylo přerušeno nedůvodně, takže doba přerušení řízení je průtahem na straně soudu. Řízení bylo původně přerušeno do „pravomocného skončení souběžného řízení, vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, “, ale následně soud v řízení (po změně soudce) pokračoval, aniž by toto souběžné řízení pravomocně skončilo. Takový postup zcela vyvrací argumentaci soudu, která má podpořit důvodnost přerušení řízení, když bylo v řízení pokračováno nezávisle na pravomocném skončení řízení souběžného. Ukázalo se tedy, že přerušení řízení v roce 2016 bylo nedůvodné. Skutečnost, že předmětem řízení byly stejné skutkové otázky, ještě není automaticky důvodem pro přerušení řízení. Soud prvního stupně taktéž opětovně vytkl žalobci, že nepodal proti usnesení o přerušení řízení řádný opravný prostředek, ačkoli takové přerušení nelze přičítat žalobci, neboť jej nejen žalobce, ale dokonce žádná ze stran sporu, nenavrhla. Účastník není zbaven práva na odškodnění nemajetkové újmy, pokud taková újma vznikla, přestože proti průtahům prvotně nebrojil. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že žalobce neuvádí takové skutečnosti, které by mohly mít za následek změnu napadeného rozsudku. Navrhla tedy, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvníh