29 Co 217/2024-348 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost vydat souhlas s vedením inženýrských sítí přes pozemek parc. , číslo, v katastrálním území , adresa, v rozsahu a za podmínek uvedených v souhlasu vydaným hlavním městem , adresa, dne , datum, pod č. j. , číslo, , a to pro účely vybudování přípojek inženýrských sítí, zpevněných ploch a sadových úprav (výrok I.). Zamítl rovněž žalobní nárok, aby žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení (výrok II.). Žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Žalobní návrh zněl na uložení povinnosti vydat souhlas s vedením inženýrských sítí přes pozemek parc. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Žalobkyně uplatnila eventuální nárok na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že vlastní soubor pozemků na pražském Žižkově, konkrétně parc. , číslo, , číslo, , , číslo, , všechny zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Na uvedených pozemcích chtěla vybudovat projekt Polyfunkční centrum , adresa, . Projekt byl v souladu s územním plánem a dalšími zákonnými požadavky, byly splněny podmínky pro rozhodnutí o umístění stavby. Pro realizaci projektu bylo třeba zajistit vybudování kanalizační přípojky přes pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví hlavního města Prahy. Dne , datum, vydalo hlavní město , adresa, souhlas dle § 184a stavebního zákona k tomu, aby na uvedeném pozemku byly vybudovány přípojky inženýrských sítí, zpevněných ploch a sadových úprav. S účinností ode dne , datum, převedlo hlavní město , adresa, v souladu s obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hl. m. Prahy, předmětný pozemek do správy žalované. Žalovaná vydala ze dne , datum, stanovisko č.j. , číslo, , v němž z pozice vlastníka pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, nesouhlasí s vedením, resp. prodloužením kanalizace na tomto pozemku. Úřad městské části , adresa, , odbor výstavby, usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo, , sp. zn. , číslo, , pro uvedený nesouhlas předmětné územní řízení zastavil.3. Žalobkyně označila toto jednání žalované jako obstrukční, účelové, protiprávní, svévolné a diskriminační, má je za zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Argumentovala nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2588/14 ze dne , datum, . Eventuální návrh odůvodnila tím, že v případě neudělení souhlasu jí vznikne zaviněním žalované škoda z důvodu neuskutečněné investice ve výši , částka, . Zmařenou investici vyčíslila jako rozdíl mezi oceněním pozemků ke dni , datum, ve výši , tel. číslo, Kč, a plánovanou cenou těchto pozemků po získání územního rozhodnutí na projekt (ve výši , částka, za m2 při hrubé podlažní ploše projektu ve výši 19 243 m2). Dále účtovala marně vynaložené náklady na přípravu a projednání projektu ve výši , částka, .4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Neudělení souhlasu vlastníka dle § 184a stavebního zákona č. 183/2006 Sb. je podle ní oprávněným výkonem vlastnického práva. Žalovaná souhlas s užitím předmětného pozemku žalobkyni neposkytla, neboť s projektem dlouhodobě nesouhlasí. Poukázala na to, že souhlasné stanovisko Odboru evidence majetku Magistrátu hlavního města Prahy ze dne , datum, , č. j. , číslo, , sp. zn. , číslo, , bylo vydáno dříve, než byl předmětný pozemek svěřen do správy žalované, proto se jím necítí být vázána.5. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování listinami (srov. odst. 4 - 48 rozsudku). Vyslechl jako svědky , tituly před jménem, , jméno FO, , který pro žalobkyni realizaci projektu vyjednával, zaměstnankyni Magistrátu hlavního města Prahy , tituly před jménem, , jméno FO, , a jako účastníka řízení místostarostu žalované , tituly před jménem, , jméno FO, .6. Po právní stránce soud nárok posoudil podle ust. § 184a odst. , právnická osoba, zákona č. 183/2006 Sb., účinného do , datum, , i podle § 187 odst. 2 stavebního zákona č. 283/2021 Sb., účinného od , datum, . S odkazem na ust. § 1012 o. z. dospěl k závěru, že nárok není po právu. Na podporu svého právního posouzení citoval právní věty z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .7. Soud I. stupně nevyhověl ani eventuálnímu petitu, neboť neměl za prokázáné protiprávní jednání žalované. Souhlas dle § 184a odst. , právnická osoba, zákona byl sice nezbytnou podmínkou pro úspěch žalobkyně v územním řízení, ale i kdyby tento souhlas žalobkyně teoreticky získala, nelze dovodit, že by projekt úspěšně realizovala. Po kladném územním rozhodnutí by zbývalo žalobkyni učinit ještě mnoho dalších kroků k realizaci projektu. O náhradě nákladů řízení rozhodl obvodní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, podle advokátního tarifu.8. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Uvedla v něm, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Měla důvodné a legitimní očekávání, že žalovaná bude souhlasit s vedením přípojky do vodovodní a kanalizační sítě přes její pozemek a že žádosti o vydání územního rozhodnutí ze dne , datum, příslušný stavební úřad po pětileté přípravě projektu a opatření všech závazných stanovisek vyhoví. Nesouhlas žalované je subjektivní a nepřezkoumatelný. Došlo tím k výjimečné situaci, což potvrdili i svědkové , jméno FO, a , jméno FO, . Zpětvzetí souhlasu nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. výslovně nepřipouští. Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.9. Žalovaná v reakci k odvolání žalobkyně odkázala na svou předchozí argumentaci, vytkla žalobkyni formální pochybení v textu odvolání (odkaz na nesouvisející ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř.) a označení projektu žalobkyně Polyfunkční centrum , adresa, , zatímco jde o Polyfunkční centrum , adresa, . Navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit.10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Předně je nutné uvést, že soud I. stupně svými skutkovými zjištěními vytvořil robustní základ pro závěr o skutkovém stavu a správně vyhodnotil pravdivost rozhodných skutkových tvrzení. Spor účastníků spočíval v právním posouzení uplatněného nároku. Žalobkyně se domáhala souhlasu s vedením inženýrských sítí a budováním zpevněných ploch a sadové úpravy na pozemku ve vlastnictví hlavního města Prahy, svěřeného do správy žalované. Nebylo sporu o tom, že žalovaná vykonává ve vztahu ke spravovanému pozemku práva a povinnosti vlastníka v souladu s ust. § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a se Statutem hlavního města Prahy. Žalobkyně netvrdila, že žalovaná svým stanoviskem porušila konkrétní hmotně právní normu s výjimkou ust. § 8 o. z., podle nějž zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dovolávala se přitom povahy žalované jako veřejnoprávní korporace. Rovněž se dovolávala svého legitimního očekávání souhlasu žalované s vydáním územního rozhodnutí o plánované stavbě.12. Odvolací soud sdílí právní názor soudu I. stupně, že souhlas vlastníka se zatížením jeho nemovitosti, pokud nejde o případy upravené závazně zákonem, obecně není právně vymahatelný.13. Odvolací soud považuje za důležité, že jednání žalované popsané v žalobě spadá do samostatné působnosti obce ve smyslu ust. § 35 zákona o obcích č. 128/2000 Sb. zákona. Z toho důvodu má žalovaná jako účastník občanskoprávního vztahu a také sporného řízení před obecným soudem rovné postavení jako žalobkyně. Obec je nositelem práv a povinností jako každý jiný vlastník, nadto jí z vlastnictví majetku vyplývají další úkoly, zejména dodržování právních norem veřejnoprávní povahy, mezi nimiž žalobkyně zdůraznila sociální aspekt při konkrétním rozhodnutí o zatížení předmětného pozemku. Nikterak však nevysvětlila, v čem by měl spočívat všeobecně prospěšný sociální účel požadovaného souhlasu žalované. V této rovině nelze jednání žalované vytknout žádné protiprávní jednání. Požadavek uložit žalované, aby souhlasila s projektem žalobkyně jako subjekt spravující dotčený pozemek a vykonávající vlastnická práva, nemá oporu v hmotném právu.14. Žalobkyni je ovšem nutno přisvědčit, že mohla legitimně očekávat kladné stanovisko žalované k umístění a realizaci svého projektu včetně vedení inženýrských sítí přes předmětný pozemek p. , číslo, v k. ú. , adresa, , a to s ohledem na předchozí souhlas udělený vlastníkem pozemku, hlavním měste