35 Co 160/2024 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne 7. 3. 2024 soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 33 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 600 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 175 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náklady státu ve výši 699 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), usnesením ze dne 7. 3. 2024 pak uložil žalované zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek (za žalobu) ve výši 1 680 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.2. Soud prvního stupně tak rozhodl o nároku podle § 44 zák. č. 320/2015 Sb., o hasičském záchranném sboru (dále jen „zák. č. 320/2015 Sb.“), a § 3a odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zák. č. 168/1999 Sb.“), na náhradu nákladů vzniklých žalobkyni při zásahu u čtyř dopravních nehod dne , datum, , , datum, ., , datum, . a , datum, , které byly způsobeny vozidly s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. sjednaným u žalované, a to ve výši 5 600 Kč za každou z celkem šesti započatých hodinu zásahů v souladu s § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb. Žalobce přitom požadoval pouze náklady v případech uvedených v Pokynu generálního ředitele , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) č. 4/2017 a v příloze Prohlášení o postupu při uplatňování a posuzování nároků , Orgán veřejné moci, uzavřeného mezi , Orgán veřejné moci, a , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “).3. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že , Orgán veřejné moci, a , právnická osoba, sjednali dne 31. 1. 2017 prohlášení o postupu při uplatňování a posuzování nároků , Orgán veřejné moci, , ve kterém uvedli, že , Orgán veřejné moci, bude při uplatňování nároků za zásahy u dopravních nehod dle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 44 zákona č. 320/2015 Sb., u , právnická osoba, a jejích členských pojistitelů postupovat v souladu s přílohou tohoto prohlášení (tzv. „Klíčová slova“) a bude uplatňovat nároky jen v případech označených v této příloze. Činnostmi zakládajícími nárok na náhradu jsou mj.- provedení protipožárních opatření (odpojení aku baterie) na vozidle škůdce, pokud existovalo bezprostřední riziko požáru (např. poškození elektroinstalace s únikem pohonných hmot nebo poškození motorové části), který by mohl způsobit škodu na životě zdraví nebo majetku třetí osoby, nebo ohrozit životní prostředí;- likvidace/zamezení úniku nebezpečných látek do půdy, likvidace/zamezení úniku provozních kapalin, zasypání sorbentem a uložení sorbčních hadů pod únik nebezpečných látek, to vše při splnění podmínky ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí (množství nebezpečných látek nad 5 l);- odtažení/odtlačení vozidla mimo komunikaci při ohrožení života, zdraví, majetku 3. osoby/poškozeného nebo životního prostředí, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a nelze místo předat správci komunikace, , Orgán veřejné moci, , nebo odtahové službě;- odstranění překážek, při ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a nelze místo předat správci komunikace, , Orgán veřejné moci, nebo odtahové službě- odstranění nebezpečných látek z komunikace v odůvodněných případech, zejména pokud není možné zajistit bezpečnost provozu běžnými postupy a předat místo správci komunikace nebo , Orgán veřejné moci, .4. Dále soud prvního stupně zjistil, že , Orgán veřejné moci, vydal dne 27. 1. 2017 pokyn k provedení § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 320/2015 Sb., v jehož článku 2 je uvedeno, že úhrada nákladů za zásah u dopravní nehody nebude poskytnuta, pokud nevznikla škoda třetí osobě (a tudíž ani povinnost pojistiteli poskytnout plnění) a úkony jednotky požární ochrany v rámci zásahu směřují pouze a výhradně ve prospěch škůdce. Přitom však musí být zohledněny specifické situace, kdy jednotka požární ochrany koná sice formálně pouze ve prospěch škůdce, avšak současně tím i zabraňuje vzniku škody třetí osobě. Podrobněji poté shrnul zjištění ze zpráv o jednotlivých zásazích vč. fotodokumentace, které shledal za dostatečné (s přihlédnutím též k tomu, že primárním posláním , Orgán veřejné moci, není pořizovat fotodokumentaci pro pojišťovnu), a dále z písemné komunikace mezi stranami a z výslechu svědků dvou velitelů zásahů a garanta za vykazování náhrad, které shledal za věrohodné.5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 44 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a/, odst. 8 zák. č. 320/2015 Sb., § 3a odst. 3, § 6 odst. 2, § 7 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a § 1 nařízení vlády č. 263/2013 Sb., podle kterých má žalobce právo na náhradu nákladů zásahu od žalované jako pojistitele škodních vozidel, jedná-li se o zásah v souvislosti se škodou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. K tomu dodal, že pokud by se zásah jednotky požární ochrany týkal pouze a výhradně škody vyloučené z rámce uvedeného zákona (tj. zejména újmy způsobené řidiči škodního vozidla a újmy na škodním vozidle), nebyla by zde povinnost žalované hradit jednotce požární ochrany náklady zásahu. To však neznamená, že hasičskému záchrannému sboru se nehradí náklady, pokud jeho jednotka vykonává činnosti pouze na vozidle škůdce. I v takových případech se může jednat o zásah související se škodou podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., tj. se škodou třetí osoby, neboť takovým zásahem jistě není pouze zásah, kterým je odstraňována již vzniklá škoda třetí osoby, ale jde i o zásah, který cílí na vyloučení vzniku takové škody. Vyplývá to ze samotné povahy činnosti , Orgán veřejné moci, , jejímž smyslem je právě zabraňovat vzniku škody, i z principů tzv. povinného ručení, kterým je mj. zajištění toho, aby došlo k efektivnímu, rychlému a v zásadě bezproblémovému vypořádání nároků jednotlivých osob, které byly dotčeny nebezpečným provozem vozidla. S tímto východiskem by byl v rozporu výklad, který by , Orgán veřejné moci, nutil náhradu nákladů zásahu v případech, kdy ještě nedošlo ke škodě třetí osoby, buď vymáhat partikulárně po každém jednotlivém škůdci, či by dokonce právo na tuto náhradu vylučoval. Ztotožnil se přitom s čl. 2 Pokynu generálního ředitele , Orgán veřejné moci, č. 4/2007, dle které je př poskytování náhrad nákladů zásahů jednotek požární ochrany nutno zohlednit specifické situace, kdy sice jednotka požární ochrany jedná formálně pouze ve prospěch škůdce, avšak současně tím zabraňuje vzniku škody třetí osobě. Ač soud prvního stupně není tímto vnitřním normativním aktem vázán, je s ním co do výkladu zákona ve shodě. Aby tedy měl žalobce právo na náhradu nákladů zásahu vůči žalované, je nutno, aby se jednalo o zásah, v rámci kterého jednotky žalobce činily úkony buď přímo odstraňující či zmírňující již vzniklou škodu třetích osob (tj. osob odlišných od škůdců), či úkony zamezující vzniku škody třetích osob, čemuž odpovídají i všechny žalované zásahy, které podrobně a jednotlivě rozebral (blíže body 52 až 55 odůvodnění).6. Soud prvního stupně shrnul, že u všech zásahů docházelo k úkonům zaměřeným přímo na odstraňovaní škod třetích osob (odtažení vozidel poškozených) a taktéž k úkonům zaměřeným na zabránění vzniku či zvětšení škod třetích osob, neboť u všech nehod došlo k vytečení provozních kapalin, které znečistily a poškodily pozemní komunikaci a způsobili tak škodu jejímu vlastníku. Tyto škody se přitom odstraňují zasypáním sorbentem, který se poté odstraní a ekologicky zlikviduje. Posuzované zásahy se tedy netýkaly pouze a jedině vozidel škůdce, docházelo k úklidu provozních kapalin z vozovky, odtažení vozidel (a to i vozidla poškozeného), k odpojení aku baterie s cílem zabránit požáru atd. Všechny zásahy též splňovaly předpoklady náhrady podle Klíčových slov. V případě tří zásahů došlo k odpojení aku baterie, ke kterému dochází na základě pokynu velitele zásahu, a to právě z důvodu bezprostředně hrozícího rizika zkratu a požáru. Současně docházelo k úniku provozních kapalin (ve dvou případech to byl hořlavý olej). Byla pak buď poškozena elektroinstalace, či nebylo možno ověřit, že tomu tak není (zásah v případě vozidla nacházejícího se na střeše). V takové situaci byl soud prvního stupně názoru, že bylo splněno klíčové slovo spočívající v provedení protipožárních opatření. Existovalo zde totiž bezprostřední riziko požáru. V případě všech zásahů pak došlo i k likvidaci a zamezení úniku provozních kapalin, kteréžto by v případě neodklizení způsobily ohrožení života, zdraví, majetku třetí osoby nebo životního prostředí. Přestože z některých záznamů neplyne, že došlo k úniku minimálně 5 litrů provozních kapalin, v některých případech nelze tento objem přesně určit, jednotky , Orgán veřejné moci, nejsou vybaveny žádným přesným měři