35 Co 336/2024-279 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 398 000 Kč s příslušenstvím a 48 325 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 165 528 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě doručené soudu dne 19. 12. 2017 na vrácení prostředků původní žalobkyně, které měl žalovaný od ní svěřené, a které si však žalovaný ponechal a odmítl vrátit. Původní žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. dne , datum, , v průběhu řízení dne , datum, zemřela. Usnesením ze dne 24. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , soud prvního stupně podle § 107 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl o pokračování v řízení s nynějším žalobcem coby jediným dědicem po zemřelé původní žalobkyni, vycházeje přitom z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, (notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ) ze dne 22. 11. 2023, č. j. , spisová značka, .3. Po skutkové stránce soud prvního stupně zejména zjistil, že dne 1. 8. 2016 původní žalobkyně podala žádost o odkup/žádost o zpětný prodej/pokyn k odkupu všech cenných papírů z investičního fondu , název, , a to v hotovosti, stejně jako o odkup všech cenných papírů ve vztahu k investičnímu fondu , název, , rovněž v hotovosti. V průběhu návštěvy na pobočce , právnická osoba, se žalobkyně rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu , název, a , název, . Transakce byla potvrzena žalobkyní téhož dne na pobočce. Dne 15. 8. 2016 v 14:18 hod. žalobkyně vybrala 405 100 Kč, ve 14:39 hod. pak žalobkyně vybrala v hotovosti částku 48 325 EUR, v obou případech byla totožnost původní žalobkyně ověřena z jejího občanského průkazu č. , číslo, . Původní žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 11. 2014 plnou moc, přičemž po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 byla hotovost téhož dne vložena žalovaným na vnitřní účty banky , název, a , název, . V případě investičních nástrojů přitom nemohla oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musely být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. Žalobkyně zažádala o odkup, peníze následně vybrala (z důvodu vyššího obnosu tomu muselo být o několik dní později) a tyto následně byly vloženy na investiční účty označené žalovaným. Žalobkyně považovala žalovaného za svého adoptivního syna, dříve byl jejím posluchačem zpěvu, postupně se jí staral i o zahradu a úřední záležitosti, zajišťoval nákupy, léky včetně lékařské péče, a žalobkyně jej minimálně 3x učinila jejím univerzálním dědicem. V průběhu let byla závěť psaná i na jiné soby (, tituly před jménem, , jméno FO, , paní , jméno FO, , paní , jméno FO, ).4. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. § 2055 odst. 1, § 2068 odst. 1 a § 2072 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Soud prvního stupně měl žalované finanční prostředky, jež byly původně uloženy na investičních fondech , název, a , název, na jméno právní předchůdkyně žalobce, byly žalovanému podle § 2055 o. z. darovány, aniž by byl naplněn zákonný předpoklad pro odvolání daru. Soud prvního stupně přitom vyšel ze sdělení , právnická osoba, , která uvedla, že dne 1. 8. 2016 právní předchůdkyně žalobce navštívila s žalovaným , právnická osoba, , když v průběhu návštěvy se rozhodla přepsat investované finanční prostředky na žalovaného. Na základě této skutečnosti byla sepsána Smlouva o obstarání obchodu s cennými papíry investičních fondů a ve prospěch žalovaného byl proveden odkup finančních prostředků z fondu , název, a , název, . Souhlas s transakcí byl potvrzen žalobkyní téhož dne na pobočce banky. Právní předchůdkyně žalobce skutečně dne 1. 8. 2016 zažádala o odkup všech cenných papírů uložených jak na korunovém, tak na eurovém účtu, a po provedení výběru peněz v hotovosti dne 15. 8. 2016 žalovaný téhož dne vložil hotovost na vnitřní účty , právnická osoba, , název, a , název, . Jak korunový účet, tak eurový účet vybrala přímo právní předchůdkyně žalobce na pobočce, když při výběru byla v obou případech ověřena její totožnost dle občanského průkazu.5. Soud prvního stupně přitom nepřijal námitku, že původní žalobkyně potvrzení o výběru peněz v eurech nepodepsala a že to musel bez jejího vědomí učinit žalovaný, neboť neměl za to, že pokladní banky zaměnila osobu , Anonymizováno, leté původní žalobkyně za o polovinu mladšího muže); svědčí o tom i fakt, že žalobce později přestal trvat na důkazním návrhu provedení znaleckého posudku k ověření pravosti jejího podpisu na výdejním lístku. Též tehdejší ředitel pobočky příslušné banky uvedl, že v případě investičních nástrojů nemohla oprávněná osoba nikomu udělit dispoziční právo a všechny transakce musely být odsouhlaseny výhradně uvedenou osobou. To byl i důvod, proč se žalobkyně musela dne 1. 8. 2016 a dne 15. 8. 2016 osobně dostavit na pobočku a udělit souhlas s odkupem a i následným výběrem, resp. převodem na investiční nástroje žalovaného. Při druhé návštěvě banky dne 15. 8. 2016, vynucenou požadovaným obnosem, který banka neměla ihned k dispozici, pak došlo k „administrativnímu“ výběru finančních prostředků v souvislosti s žádostí o odkup ze dne 1. 8. 2016 a tyto prostředky, aniž by formálně byly předány žalobkyni, byly vloženy na investiční nástroje určené žalovaným. Ani poté však žalobkyně netrpěla nouzí, na běžném účtu měla v prosinci 2017 více jak , částka, a v předcházejícím měsíci nebyl na účtu zaznamenám žádný pohyb, podle soudu prvního stupně tedy původní žalobkyně musela mít ještě jiný účet nebo finanční prostředky, z něhož hradila své životní potřeby, pravděpodobně tvrzený spořicí účet. Podle soudu prvního stupně též bylo nesporné, že žalobkyně bez blízkých rodinných příslušníků a s vědomím, že dědictví po její osobě je již značného rozsahu, motivovala jednání ostatních osob příslibem případného dědictví. Všichni svědci se opakovaně vyjadřovali, že v průběhu let měnila své závěti podle aktuálního vztahu a chování případných dědiců, a že odměnou za uvedené jednání vyžadovala právní předchůdkyně žalobce až tzv. „opičí“ lásku a péči, potřebovala být středem jejich péče a byla žárlivá, pokud jednotliví adepti na dědictví začali inklinovat k jiným osobám a ona se cítila „ošizena“. Soud prvního stupně proto uvěřil tvrzení žalovaného, že šlo o dar, což potvrdil i svědek , jméno FO, (registrovaný partner žalovaného). Ostatně všichni svědci shodně vypověděli, že se žalovaný o právní předchůdkyni žalobce staral, chodil za ní na návštěvy, obstarával jí léky a nákupy a všichni svědci věděli, že v určitých fázích života ho ustanovila svým univerzálním dědicem. O vrtkavosti právní předchůdkyně žalobce v tomto směru svědčí i řízení u pozůstalostního soudu, které bylo vůči nynějšímu žalobci vedeno právě o určení dědického práva. Soud prvního stupně tak uvěřil tvrzení žalovaného, že stejně jako tomu bylo v předcházející době, žalovaný věřil, že se vztahy s žalobkyní vrátí zpět a jejich přátelský vztah bude obnoven. Z uvedených důvodů proto žalobu zamítl, a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), též rozhodl o náhradě nákladů řízení.6. Proti tomuto rozsudku žalobce podal včasné a přípustné odvolání, které doplnil i na ústním jednání před odvolacím soudem dne 5. 11. 2024. Podle žalobce zjištění soudu prvního stupně čerpaná ze sdělení , právnická osoba, ze dne 25. 7. 2017 z tohoto sdělení ve skutečnosti nevyplývají. Nebylo též prokázáno, že by se původní žalobkyně rozhodla předmětné prostředky žalovanému darovat, u čehož soud prvního stupně vyšel jen z tvrzení žalovaného a svědectví jeho partnera, které však nebylo podpořeno žádným důkazem. Byl by to též nelogický krok, který by ji připravil o téměř všechny její úspory na stáří, a i blíže uvedení svědci, jakož i sama původní žalobkyně při svém účastnickém výslechu potvrdili, že pro „přepis“ investovaných prostředků ve prospěch žalovaného neexistoval žádný právní důvod. Nebylo též prokázáno, zda původní žalobkyně v bance dne 15. 8. 2016 skutečně byla, a zda jsou její podpisy na dokladech o výběru skutečně pravé. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že zjištění soudu prvního stupně přesně odpovídá obsahu sdělení , právnická osoba, z 25. 7. 2017. Žalobce též přesně neuvedl, z jakého důvodu bylo žádáno o vrácení předmětných prostředků, pokud v průběhu řízení mělo jít o zápůjčku, což následně žalobkyně popřela, a v závěrečném návrhu žalobce uváděl, že došlo k převodu prostředků bez konkrétního projevu vůle. Že tyto prostředky byly darovány pak podle žalovaného vyplynulo mj. z toho, že žalovaný byl žalobkyn