36 Co 124/2025-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 387 Kč od 12. 12. 2023 do 31. 12. 2023, ve výši 14,75 % ročně z částky 56 546 Kč od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 58 704 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu co do zaplacení částky 2 634 Kč se zamítl (výrok II), řízení co do dalšího úroku z prodlení zastavil (výrok III) a o nákladech řízení rozhodl tak, že povinnost k jejich náhradě ve výši 26 285 Kč uložil žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalobní částky s příslušenstvím z důvodu, že žalobkyně je spoluvlastníkem pozemku parcelní č. , číslo, , zahrada, kat. ú. , adresa, , zapsaný na LV , číslo, , s podílem 46/64, na němž byly bez souhlasu žalobkyně, resp. jejích právních předchůdců, postaveny zahradní domky, pod nimiž byly následně vyděleny samostatné pozemky. Jedním z nich je i pozemek parcelní č. , číslo, o výměře 22 m2 zapsaný na LV , číslo, , na kterém stojí zahradní domek ve vlastnictví žalovaného, tj. stavba bez č.p./č.e. zapsaný na LV , číslo, . Jelikož žalovaný nemá právní titul k užívání předmětných pozemků, za jejichž užívání žalobkyni ničeho neplatí, domáhá se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání pozemků žalovaným bez právního důvodu za dobu od 14. 10. 2020, respektive od měsíce února 2021. Za dobu do 13. 10. 2020 byl nárok žalobkyně vyřešen dohodou o narovnání, uzavřenou mezi žalobkyní a Zahrádkářskou osadou , název, ., která hradila dobrovolně odpovídající částky za jednotlivé členy užívající zahradní dílce. Od 14. 10. 2020 žalovaný za užívání pozemku parcelní č. , číslo, a přilehlé části pozemku parcelní č. , číslo, (celkem 390 m2) neuhradil žalobkyni ničeho. Při výpočtu výše bezdůvodného obohacení žalobkyně vyšla z obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem č. , číslo, a pro další období znaleckým posudkem č. , číslo, . Žalobkyně má dle jejího spoluvlastnického podílu (46/64) nárok na částku ve výši 63 114 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních plateb (resp. částí dle podílu), a to pro zjednodušení až od července 2021, s první splátkou ve výši 1 129 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021 a poslední splátkou ve výši 58 704 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 8. 12. 2023. Žalobkyně dále doplnila, že pokud žalovaný platil osadě , název, nějaké příspěvky, nejednalo se o nájem žalobkyni, na který žalobkyni nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaný byl informován o spoluvlastnictví pozemků, neboť probíhalo několik soudních řízení, a jde o informaci evidovanou v katastru nemovitostí, rovněž je mu známo, že žalobkyně s užíváním nemovitostí nesouhlasí, když již v roce 2015 byla podána žaloba na vyklizení žalovaného. Žalovaný se nepřipojil v roce 2023 k ostatním členům osady , název, , kteří se rozhodli provést úhradu za období od 14. 10. 2020 do 31. 12. 2022 ve výši 11 Kč/m2/rok. Reálně (dle nabídek) je nájemné zahrádek obecně mnohem vyšší, než nájemné požadované v tomto řízení, přesahuje i 30 Kč/m2/měsíc, navíc jde o mimořádné atraktivní lokalitu , adresa, s ideální rozlohou, s tržní cenou min. 20 Kč/m2/měsíc. V rozporu s dobrými mravy tedy určitě není v žalobě požadovaná částka, která vychází ze znaleckých posudků a není nijak excesivní, ale spíše skutečnost, že žalovaný za dlouhodobé užívání nemovitostí odmítá zaplatit alespoň minimální protihodnotu.3. Žalovaný se bránil proti žalobě tím, že celkově užívaná plocha pozemku žalovaným nečiní 390 m2, ale pouze 387,4 m2, žalovaný sice nemá právní titul k užívání, jelikož v katastru nemovitostí je pozemek zapsán pro žalobkyni, ale při zápisu nebyla dodržena lhůta pozdržení účinnosti předpisu, a byl tak porušen zákon a práva uživatele pozemku. Pozemek byl přidělen žalovanému do užívání v roce 1965, v té době byl naprosto neúrodný, a bylo proto rozhodnuto o jeho vynětí ze zemědělského půdního fondu. Po celých 60 let bylo státu (majiteli) placeno požadované nájemné. Žalovaný navíc i v roce 2023 na základě výzvy zahrádkářské osady zaplatil částku 9 683 Kč. Znalecké posudky jsou zkreslené a nedopovídají stavu neúrodného pozemku v době jeho přidělení, status zahrady dostaly pozemky až po převzetí , název, a , název, , organizace, , zahrady vznikly až díky činnosti osadníků. Požadovaná cena je tak neadekvátní, neboť obvyklé nájemné orné půdy činí 0,6 až 1,2 Kč/m2.4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodech 5. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku), jež shrnul v závěr o skutkovém stavu (viz body 18., 23., 24. odůvodnění), podle něhož žalovaný užívá bez právního titulu pozemky ve vlastnictví žalobkyně parcelní č. , číslo, (plocha zastavěná chatkou ve vlastnictví žalovaného o velikosti 22 m2) a přilehlé části pozemku parcelní č. , číslo, (zahrada o velikosti 368 m2 zaměřená geometrickým plánem), vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“), aniž by za rozhodné období zaplatil žalobkyni jakoukoli odpovídající částku, tedy se žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Předmětný pozemek je v rozhodném období, za něž je požadováno bezdůvodné obohacení, v katastru nemovitostí evidován jako zahrada, zemědělský půdní fond, znaleckými posudky tedy není posuzován jiný předmět (druh pozemku), neboť žalovaný užívá pozemek právě tím způsobem, že na této půdě dle svého uvážení hospodaří. Od počátku užívání pozemku žalovaným bylo účelem hospodařit na tomto pozemku, který byl k tomu určen. Znaleckým posudkem č. , číslo, ze dne 25. 3. 2022 , právnická osoba, ., byla stanovena obvyklá cena nájemného nemovitých věcí v kat. ú. , adresa, , obec , adresa, (včetně pozemku parcelní č. , číslo, ) v období od 1. 6. 2020 do 13. 10. 2020 ve výši 48,35 Kč/m2/rok (tj. 4,03 Kč/m2/měsíčně) a k 24. 2. 2022 ve výši 82 Kč/m2/rok (tj. 6,83 Kč/m2/měsíčně). Znaleckým posudkem č. , číslo, ze dne 16. 10. 2023 , právnická osoba, ., byla stanovena obvyklá cena nájemného nemovitých věcí v kat. ú. , adresa, , obec , adresa, (včetně pozemku parcelní č. , číslo, a č. , číslo, ) pro jednotlivé měsíce za období od března 2022 do září 2023, a to za březen 2022 stále ve výši 82 Kč/m2/rok (tj. 6,83 Kč/m2/měsíčně), dále cena narůstá až do září 2023 na poslední částku 93,20 Kč/m2/rok (tj. 7,76 Kč/m2/měsíčně). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 4. 12. 2023 k zaplacení obvyklé ceny za užívání předmětných pozemků v rozhodném období, ten jí ničeho nezaplatil.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil dle ustanovení § 2999 odst. 1, 2 a § 1122 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 26. – 34. odůvodnění). Soud prvního stupně vyslovil, že za situace, kdy žalobkyně pro zjednodušení rozdělila požadované bezdůvodné obohacení za rozhodné období na tři části (období), první od února 2021 do 23. 2. 2022 (12 měsíců), druhé 24. 2. 2022 do 30. 10. 2023 (20 měsíců) a třetí od 1. 11. 2023 do února 2024 (4 měsíce), přičemž dle svého vyjádření vycházela vždy z výše obvyklé ceny nájmu stanovené znaleckými posudky pro první měsíc každého jednotlivého období, pak bezdůvodné obohacení žalovaného činilo za první období 18 860 Kč, za druhé období 56 940 Kč a za třetí období 12 012 Kč, tedy celkem 87 812 Kč. Jelikož spoluvlastnický podíl žalobkyně na předmětných pozemcích činí 46/64, má žalobkyně nárok na částku ve výši 63 114 Kč. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 2 634 Kč zamítl a ve zbylé částce ve výši 60 480 Kč nárok žalobkyni přiznal, spolu se zákonným úrokem z prodlení v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby žalovanou co do části původně požadovaných úroků z prodlení.6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu žalobkyně ve věci a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., jejíž výši (26 685 Kč) stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.” (viz bod 35. odůvodnění napadeného rozsudku).7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž nejprve zrekapituloval, že rozhodnutí , orgán, , adresa, ze dne 1. 10. 1964, č. j. , číslo, , byl (předmětný) pozemek vyčleněn ze zemědělského půdního fondu s tím, že toto rozhodnutí nijak neřešilo majetkoprávní vztahy. Na základě žádosti , název, a , název, , organizace, – místní organizace , název, , adresa, , bylo Útvarem hl. architekta města , adresa, vydáno dne 13. 10. 1965 územní rozhodnutí o umístění zahrádkářské osady včetně výstavby zahradních chatek. Do té doby byl pozemek veden v pozemkových knihách jako po