36 Co 229/2024-153 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 1. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 79 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 10. 2022 do zaplacení a z částky 41 000 Kč od 27. 10. 2022 do 25. 1. 2023 (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 515 Kč (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal poskytnutí omluvy a přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 19 C 225/2015. Žalobce na základě výzvy soudu prvního stupně svá tvrzení ohledně významu posuzovaného řízení coby důležitého kritéria pro posouzení způsobu a výše zadostiučinění v případě nepřiměřené délky řízení upřesnil tak, že vyšší význam předmětu řízení spatřuje v tom, že se jedná o řízení o ochranu osobnosti.3. Žalovaná se bránila tím, že uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila a potvrdila, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, žalobci proto poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a zaslala mu písemnou omluvu, a to v rámci svého stanoviska ze dne 16. 1. 2023. Toto odčinění újmy považovala za přiměřené a dostačující s ohledem na okolnosti daného případu, zejména z důvodu nízkého významu řízení pro žalobce a také jeho mírného podílu na délce řízení. Předmětem posuzovaného řízení bylo poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, příčinou jejíhož vzniku měl být rozhovor soudkyně s třetí osobou. Žalobce tomuto rozhovoru přítomen nebyl, osobně jej neslyšel a nebylo prokázáno, že by rozhovor byl veden tak, aby mohl žalobci způsobit jakoukoliv újmu. Navíc již od září 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze ve věci vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 31 C 95/2016, mohl být žalobci zřejmý i výsledek posuzovaného řízení, a tím je význam řízení pro žalobce snížen. O nižším významu řízení pro žalobce dále svědčí i jeho procesní chování, kdy nereagoval na výzvu k doplnění odvolání nebo na výzvu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez projednání věci. Námitka žalované směřovala rovněž vůči úroku z prodlení, který by žalobci mohl být přiznán až od 26. 1. 2023, neboť až do, Anonymizováno, 25. 1. 2023 plynula zákonná šestiměsíční lhůta pro případné mimosoudní uspokojení žalobcova peněžitého požadavku uplatněného u , Orgán veřejné moci, dne 25. 7. 2022.4. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do požadované písemné omluvy, neboť ta mu byla žalovanou zaslána dne 16. 1. 2023. Usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 28 C 3/2023-97, bylo řízení v této části zastaveno.5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalobce uplatnil u žalované dne 25. 7. 2022 nárok na poskytnutí písemné omluvy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 19 C 225/2015. Nesporné bylo také to, že žalovaná zaslala žalobci dne 16. 1. 2023 stanovisko obsahující konstatování, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková délka řízení byla nepřiměřená a dále žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zároveň se žalobci v písemné formě omluvila.6. Vyšel rovněž z obsahu spisu , Orgán veřejné moci, sp. zn. 19 C 225/2015, z něhož zjistil, že žalobce podal dne 10. 8. 2015 proti , Orgán veřejné moci, a , tituly před jménem, , jméno FO, žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dne 2. 9. 2015 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, stejného dne byla žalovaná , Orgán veřejné moci, vyzvána k vyjádření k žalobě (vyjádřila se dne 7. 10. 2015). Žalobce poplatek dne 21. 9. 2015 zaplatil, dne 24. 9. 2015 byla vyzvána k vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením ze dne 29. 2. 2016 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 5 C 338/2015. Žalobce se proti tomuto usnesení dne 20. 5. 2016 odvolal, odvolací soud jej usnesením ze dne 22. 7. 2016 potvrdil. Dne 13. 12. 2016 , Orgán veřejné moci, rozhodl o pokračování řízení, zároveň jej ale přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 31 C 95/2016. Dne 23. 12. 2016 se žalobce proti tomuto usnesení odvolal, odvolací soud usnesením ze dne 7. 3. 2017 rozhodnutí změnil tak, že se v přerušeném řízení nepokračuje a ve výroku II toto usnesení zrušil. O pokračování řízení přerušeného usnesením ze dne 13. 12. 2016 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2017 bylo rozhodnuto usnesením ze dne 29. 1. 2020 s odůvodněním, že došlo k pravomocnému skončení řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 31 C 95/2016. Žalobce se proti tomuto usnesení dne 2. 3. 2020 odvolal, soud prvního stupně ho dne 25. 3. 2020 vyzval k doplnění odvolání a poté odvolací soud žalobcovo odvolání odmítl usnesením ze dne 27. 5. 2020. Následně prvostupňový soud dne 8. 7. 2020 vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Poté , Orgán veřejné moci, sdělil , Orgán veřejné moci, , že spis sp. zn. , spisová značka, nelze zapůjčit, neboť byl zapůjčen , Orgán veřejné moci, . Žalovaná , Orgán veřejné moci, se omluvila z jednání nařízeného na dny , datum, a , datum, . Žalobce se rovněž omluvil a požádal o odročení jednání nařízeného na 27. 5. 2021. Poté se žalovaná , Orgán veřejné moci, omluvila z jednání nařízeného na 24. 6. 2021, souhlasila však s projednáním věci v její nepřítomnosti, o odročení nežádala. Dne 23. 6. 2021 se z jednání nařízeného na 24. 6. 2021 omluvil žalobce, zároveň požádal o jeho odročení. Dne 6. 9. 2021 byl ve věci vynesen rozsudek, proti němuž se žalobce dne 5. 11. 2021 odvolal. Usnesením ze dne 14. 12. 2021 byl vyzván, aby své odvolání doplnil, učinil tak podáním ze dne 31. 1. 2022. Dne 1. 3. 2022 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání, dne 18. 3. 2022 jej uhradil. Dne 11. 4. 2022 se k odvolání vyjádřila druhá žalovaná. Z jednání u odvolacího soudu nařízeného na 19. 5. 2022 se omluvila druhá žalovaná a požádala o jeho odročení, první žalovaná se omluvila rovněž, o odročení nežádala. Následně se žalobce omluvil z jednání nařízeného u odvolacího soudu na den 2. 6. 2022 a souhlasil s tím, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Dne 2. 6. 2022 Městský soud v Praze vynesl rozsudek, kterým rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.7. Dále soud prvního stupně vyšel z obsahu spisu v souběžném řízení projednávaném u téhož soudu pod sp. zn. 31 C 95/2016, do jehož skončení bylo řízení ve věci sp. zn. 19 C 225/2015 přerušeno. Z tohoto spisu zjistil, že , jméno FO, podal dne 10. 8. 2015 u , Orgán veřejné moci, žalobu, kterou se proti stejným účastníkům, tedy po státu a , tituly před jménem, , jméno FO, , soudkyni uvedeného soudu, domáhal poskytnutí písemné omluvy a zaplacení částky 60 000 Kč. Dne 5. 4. 2016 byli účastníci vyzváni k vyjádření k zamýšlenému návrhu na přikázání věci jinému soudu. Dne 12. 7. 2016 Městský soud v Praze přikázal tuto věc , Orgán veřejné moci, . Dne 18. 11. 2016 byli účastníci vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. První žalovaná se vyjádřila dne 2. 12. 2016, druhá žalovaná dne 30. 12. 2016. Dne 20. 12. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z žaloby, dne 12. 1. 2017 zaslal soudu námitky proti usnesení vydaném asistentkou soudce s výzvou k zaplacení poplatku. Usnesením ze dne 7. 3. 2017 bylo o žalobcových námitkách rozhodnuto. Usnesením ze dne 12. 4. 2017 bylo řízení zastaveno ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobce se proti tomu dne 12. 5. 2017 odvolal a soudní poplatek prostřednictvím nalepených kolků na odvolání zaplatil. Dne 15. 1. 2018 bylo soudem zrušeno usnesení ze dne 12. 4. 2017 pro dodatečné zaplacení poplatku. Dne 26. 2. 2018 žalobce soudu zaslal upřesnění žaloby, dne 21. 3. 2018 potom žádost o prodloužení lhůty stanovené soudem k upřesnění znění omluvy, kterou mají žalobci poskytnout obě žalované, a to o 3 týdny z důvodu své hospitalizace. Soud žalobci dne 23. 3. 2018 lhůtu prodloužil do 15. 4. 2018. Dne 16. 4. 2018 žalobce upřesnění žaloby soudu zaslal, stejně tak zaslal dne 14. 5. 2018 vyjádření k výzvě soudu ze dne 26. 4. 2018. Dne 28. 5. 2018 byla soudu doručena odpověď , Orgán veřejné moci, na základě žádosti ze dne 17. 5. 2018. Dne 31. 5. 2018 žalobce zaslal soudu doplnění tvrzení a listinných důkazů. Dne 28. 6. 2018 zaslal , Orgán veřejné moci, procesnímu soudu zproštění , tituly před jménem, , jméno FO, povinnosti mlč