39 Co 159/2024-86 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali každý částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I). Výroky II a III rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a každému ze žalobců uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výroky IV a V rozhodl o nákladech řízení mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se každý ze žalobců domáhal částky , částka, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ze žalované částky od , datum, do zaplacení z titulu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení, vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Toto řízení bylo zahájeno dnem , datum, a běželo do dne , datum, , kdy bylo povinným oznámeno skončení exekuce, řízení trvalo deset let a tři měsíce. Předmětem tohoto řízení byl výkon rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 111 , právnická osoba, /2009-183, a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Šlo o exekuční řízení, nikoliv složité, byl vydán jeden exekuční příkaz a existoval pouze jeden možný způsob provedení exekuce. Žalobci navrhovali zastavení exekuce, řízení však bylo vedeno ještě dlouho po vymožení pohledávky, podle žalobců nekoncentrovaně. Při stanovení výše zadostiučinění vycházeli žalobci ze základní částky , částka, za jeden rok řízení. Nárok u žalované uplatnili podáním ze dne , datum, , žalovaná odpověděla stanoviskem ze dne , datum, , konstatovala porušení práva a finanční odškodnění odmítla. Zadostiučinění ve výši , částka, pro každého z nich ze strany soudního exekutora žalobci odmítli. K posuzovanému řízení uvedli, že v něm byli aktivní. Žalovaná nesporovala ani uplatnění nároku ani to, že žalobcům poskytla zadostiučinění ve formě konstatování nesprávného úředního postupu s tím, že žalobcům se dostalo omluvy od soudního exekutora. K posuzovanému řízení uvedla, že bylo vedeno u Exekutorského úřadu , adresa, – město pod sp. zn. , spisová značka, , bylo zahájeno dne , datum, a skončeno dne , datum, vymožením pohledávky. Celková doba řízení tak činila jeden rok a devět měsíců. Řízení bylo skutkově i právně do určité míry složité, význam tohoto řízení pro žalobce byl nízký. Nejistota žalobců jako procesních povinných skončila dnem , datum, i přesto, že řízení nebylo formálně skončeno. V řízení navrhovala zamítnutí žaloby. , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 2/0, , soudní exekutor, který do řízení vstoupil jako vedlejší účastník na straně žalované, zdůraznil, že k poslední úhradě na účet soudního exekutora ze strany žalobců došlo dne , datum, . Od tohoto data nebyla po povinných vymáhána žádná částka a ani jejich majetek nebyl exekučně postižen. Připustil pochybení, za něž se žalobcům omluvil, poskytnutí finančního zadostiučinění nepovažoval za důvodné. Uvedl i to, že oznámení o skončení exekuce je deklaratorním úkonem, ve skutečnosti exekuční řízení končí vymožením pohledávky a jejího příslušenství. Exekuce nebyla od , datum, fakticky prováděna, exekuční řízení tak trvalo jeden rok a necelých devět měsíců. Navíc žalobci požadují vyšší částky než plnění, které bylo předmětem posuzovaného řízení. Mezi účastníky nebylo sporné předběžné uplatnění nároku žalobců u žalované včetně jejího stanoviska.3. Ze spisu, vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , vzal soud prvního stupně za prokázané zejména exekuční titul, jímž bylo rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. 111 , právnická osoba, /2009-183, ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy jistina činila , částka, . Usnesením ze dne , datum, soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora , Jméno zainteresované osoby 2/0, , usnesení bylo doručeno žalobci a) dne , datum, a žalobci b) dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, soud exekuci zastavil do částky , částka, . Posléze soudní exekutor podáním ze dne , datum, věc předložil soudu k rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, soud mu v témže měsíci sdělil, že návrh byl předložen předčasně, protože trpí vadami. Exekutor věc opětovně soudu předložil dne , datum, , usnesením ze dne , datum, soud návrh na zastavení exekuce zamítl. Usnesení bylo doručeno soudnímu exekutorovi k rozeslání. Na č. l. 45 je potom založeno oznámení o skončení exekuce ze dne , datum, .4. Ze spisu, vedeného Exekutorským úřadem , adresa, – město pod sp. zn. , spisová značka, , vzal soud prvního stupně za prokázaný návrh na nařízení exekuce ze dne , datum, včetně toho, že exekuční soud usnesením ze dne , datum, rozhodl o nařízení exekuce. V témže měsíci byly vydány exekuční příkazy na provedení exekuce srážkami ze mzdy obou povinných a téhož dne – , datum, , byla vydána výzva k úhradě dlužného plnění před provedením exekuce. Dne , datum, exekutor obdržel návrh povinných na zastavení exekuce do částky , částka, pro plnění ze strany povinných. Oprávněný v únoru 2013 s částečným zastavením exekuce souhlasil, usnesením ze dne , datum, byla exekuce do této částky zastavena. Dne , datum, byl doručen další návrh povinných na zastavení exekuce, s nímž však oprávněný nesouhlasil. Jak již shora uvedeno, dne , datum, byla věc předložena exekučnímu soudu, ten spis vrátil k odstranění vad návrhu, k čemuž byli povinní vyzváni usnesením ze dne , datum, . V červnu 2013 byl oprávněný vyzván ke sdělení, zda souhlasí s návrhem povinných, vyjádřil negativní stanovisko. Posléze byl spis předložen k rozhodnutí exekučnímu soudu, který usnesením ze dne , datum, návrh zamítl. Dne , datum, požádali povinní o sdělení aktuálního stavu exekučního řízení, což jim bylo sděleno dne , datum, . Dne , datum, byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, který nebyl účastníkům rozeslán. Dne , datum, byla vydána výzva k úhradě dlužné částky v nulové výši. Dne , datum, bylo učiněno vyúčtování exekuce a zjištěno nezohlednění částečného zastavení pro částku , částka, , kdy na straně oprávněného došlo ke vzniku přeplatku. Dne , datum, byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce již uhrazených, vyrozuměním z téhož dne bylo povinným sděleno, že exekuční řízení nebylo řádně ukončeno a je proto doručován příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dne , datum, bylo vydáno vyrozumění o skončení exekuce, povinným bylo doručeno dne , datum, . Dne , datum, se soudní exekutor vyjádřil k žádosti povinných o odškodnění včetně nabídnutí finanční kompenzace.5. Na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že řízení bylo z pohledu žalobců zahájeno dne , datum, ve vztahu k žalobci a) a dne , datum, ve vztahu k žalobci b). Skončeno bylo dne , datum, , kdy žalobci obdrželi vyrozumění o skončení exekuce. Délka posuzovaného řízení tak činila deset let a dva měsíce.6. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně hodnotil dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 368/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen OdpŠk ve spojení s § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. , právnická osoba, téhož zákona a dále s § 1970 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že v řízení není ani sporná délka řízení ani uplatnění nároku žalobců u žalované. Obecně se dále zabýval článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s článkem 6 odst. 1 této Úmluvy. Konkrétně uvedl, že žalobcům měla být způsobena újma v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se proto zabýval důvodností nároku především s ohledem na splnění obecných předpokladů, nezbytných pro vznik nároku na nemajetkovou újmu tak, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle odškodňovacího zákona. Konkrétně se zabýval existencí odpovědnostního titulu, jímž je v daném případě tvrzený nesprávný úřední postup, vznikem újmy a příčinné souvislosti mezi uvedenými atributy. Nepřiměřenou délku řízení posuzoval i ve vztahu k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP). Odkázal např. na rozsudek tohoto soudu ve věci , jméno, a ostatní proti České republice ze dne , datum, či ve věci Žirovnický proti České republice ze dne , datum, . Posuzovanou věc posuzoval i náhledem rozsudku ESLP ve věci , jméno, proti České republice ze dne , datum, .7. K délce řízení uvedl, že doba deseti let a dva měsíce je doba řízení nepřiměřená. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a v důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Při úvaze o formě zadostiučinění soud prvního stupně přihlédl ke specifikům exekučního řízení, n