39 Co 186/2024-201 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, zamítl. Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se po žalované žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, jako přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , jehož průběh popsala. Tvrdila, že v řízení vystupovala jako věřitelka, která svou pohledávku ve výši , částka, dne , datum, přihlásila proti dlužníku , právnická osoba, . v likvidaci. Na základě rozvrhového usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne , datum, , byla žalobkyni přiznána částka , částka, (tj. uspokojení v rozsahu 10,28 %, která jí v únoru 2022 byla vyplacena). Svůj nárok u žalované uplatnila dne , datum, , tato však ve svém stanovisku ze dne , datum, poskytla zadostiučinění jen ve formě konstatování porušení práva.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že žalobkyně se na ni obrátila dne , datum, s nárokem na poskytnutí zadostiučinění z důvodu uvedeného v žalobě. Její žádosti nevyhověla, když sice dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, nicméně zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení vzhledem k významu řízení pro žalobkyni shledala dostatečným. V této souvislosti poukázala na specifičnost předmětného konkurzního řízení, když v něm bylo přihlášeno cca 15 000 věřitelů, přičemž správce konkurzní podstaty popřel pohledávky cca 6 000 věřitelů, probíhalo 1 032 incidenčních sporů, byla provedena dožádání na Slovensko. Dovozovala, s ohledem na vysoký počet věřitelů, že tito museli očekávat rozvrhové plnění v bagatelní výši. Význam řízení pro žalobkyni shledala proto jako velmi malý, když poukazovala, že s tímto názorem se ztotožnily i některé senáty Městského soudu v Praze, které v konkretizovaných rozhodnutích význam konkurzu pro poškozené hodnotily jako nepatrný, přičemž byla akcentována samotná povaha konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem.4. Na základě provedeného dokazování, s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), jakož i citovanou judikaturu soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně vystupovala v podkladovém řízení jakožto věřitelka, která přihlásila svou pohledávku k uspokojení, avšak nejednalo se o věřitele, kteří by podali návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Podkladové řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od , datum, do doby právní moci rozvrhového usnesení dne , datum, , resp. do února 2023, kdy došlo k vyplacení částky , částka, na základě rozvrhového usnesení. Konkurzní řízení pro žalobkyni proto trvalo celkem , hodnota, let a 3 měsíce.5. Soud prvního stupně shrnul, že samotnou délku posuzovaného řízení je nutno hodnotit jako nepřiměřenou, neboť ze skutkových zjištění nevyplynuly žádné okolnosti, které by vylučovaly nepřiměřenost celkové délky řízení. K tomuto závěru ho vedlo vyhodnocení kritérií ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zdůraznil, že ani složitostí řízení, která byla sice mimořádná, zejména pokud jde o počet věřitelů a rozsah přezkoumávaných pohledávek, nelze zdůvodnit, aby trvalo takto dlouho. Pokud jde o činnost orgánů státu uvedl, že tato nevybočovala ze standardní a běžné činnosti. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. V této souvislosti dále konstatoval, že konkurznímu soudu lze nicméně vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci, neboť tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení. K významu předmětu řízení pro žalobkyni uvedl, že obecně s tímto typem spotu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky. Žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí, když v podkladovém konkurzním řízení vystupovalo přes 15 000 věřitelů s přihlédnutím k pravděpodobnosti blížící se jistotě, že nebudou uspokojeni v plné výši, což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační. Soud prvního stupně však současně podotkl ve vztahu k posuzování významu řízení a formy odškodnění, že je třeba zohlednit pokročilý věk žalobkyně, které je aktuálně 85 let, v důsledku čehož je nezbytné ji považovat pro účely odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení za osobu zvlášť zranitelnou.6. Na základě posouzení shora uvedených kritérií soud prvního stupně shrnul, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k žalobkyní tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. Tuto skutečnost ostatně nesporovala ani žalovaná, která konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma, která je presumována, přičemž vzhledem k tomu, že se v jejím případě jedná o osobu zvlášť zranitelnou, je na místě jí poskytnout peněžité zadostiučinění.7. Za posuzované řízení v délce 20 let a tří měsíců soud prvního stupně vyčíslil základní částku odškodnění na částku , částka, . Za přiměřenou základní sazbu považoval částku , částka, za každý rok řízení (při polovičním krácení za první dva roky), neboť neshledal důvod pro použití částky vyšší, když se jednalo o konkurzní řízení, u které se delší doba trvání bez dalšího předpokládá.8. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že řízení bylo extrémně mimořádně složité po stránce procesní. V řízení vystupoval vysoký počet věřitelů, bylo nezbytné doručovat na Slovensko, řízení bylo zatížené značným množství incidenčních sporů i nedostatečnou aktivitou správce konkurzní podstaty. Ve věci opakovaně rozhodovaly soudy dvou stupňů soudní soustavy. Soud prvního stupně proto hodnotil konkurzní řízení jako mimořádně složité, jehož náročnosti odpovídá snížení základní částky odškodnění v rozsahu 60 %. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela, a proto soud prvního stupně toto kritérium neupravoval. Uvedl, že, jak již bylo zmíněno, konkurzní řízení ELSP ani vnitrostátní judikatura neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky. Předmětem konkurzního řízení z hlediska významu řízení pro účastníka je částka, která je účastníkovi vyplacena na základě rozvrhového usnesení. V případě žalobkyně to byla částka , částka, . Již ze zpráv správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bude možné očekávat v rozsahu 6–8 %, přičemž následně byla výše uspokojení pouze upřesňována, kdy konečná výše uspokojení věřitelů byla dle rozvrhového usnesení cca 10,28 %, tedy nepatrně vyšší než původně očekávaná výše. , adresa, okolnostem případu tak odpovídá snížení zadostiučinění o 35 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni.9. Základní zadostiučinění , částka, soud prvního stupně dle výše uvedených kritérií snížil o 60 % pro složitost věci a o 35 % pro snížený význam řízení. Další kritéria neupravoval, neboť pro to neshledal důvod. Soud prvního stupně po zaokrouhlení dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění za presumovanou nemajetkovou újmu žalobkyně činí , částka, .10. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. Ve zbývajícím rozsahu žalobu s konkretizovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.).11. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšná, avšak má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění závisela na úvaze soudu.12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo do výroku II. o věci samé a do výroku III. o nákladech řízení. Uvedla předně, že rozhodnutí považuje za správné, co se týká závěru, že je nutné poskytnout zadostiučinění v penězích, avšak dovozovala, že by se mělo jednat o částku vyšší, jak vyp