39 Co 215/2024-236 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 15,9 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku , částka, v téže lhůtě. Výrokem III opatrovnici žalovaného přiznal odměnu ve výši , částka, .2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, neboť se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o povoleném přečerpání, která je smlouvou o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše , částka, . Dodatkem smlouvy došlo k navýšení limitu na částku , částka, . Žalobkyně od smlouvy z důvodu překročení úvěrového limitu a nepovoleného debetního zůstatku žalovaným odstoupila a ke dni , datum, dluh zesplatnila. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny , částka, , dlužného smluvního úroku, kapitalizovaného ke dni , datum, v částce , částka, , kapitalizovaného úroku z částek po splatnosti ve výši , částka, a smluvního a zákonného úroku z prodlení. Uvedla, že jak pasivně, tak i aktivně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila od něho, že má pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, a nevyživuje žádné osoby. Provedla dotaz v interních systémech a v systému SOLUS, prověřila i insolvenční rejstřík, vše bez nálezu. K promlčení pohledávky uvedla, že k němu nemohlo dojít, protože žalovaný zaslal žalobkyni poslední platbu dne , datum, , k odstoupení od smlouvy může dojít nejdříve po 30 dnech po nesplacení nepovoleného debetního zůstatku. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno dne , datum, , tedy bez zbytečného odkladu. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice v řízení navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nedostatečně posuzovala strukturu příjmů a výdajů žalovaného a vycházela pouze z jeho tvrzení. Vznesl i námitku promlčení pohledávky, neboť k odstoupení od úvěrové smlouvy nedošlo bez zbytečného odkladu.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z toho, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o vedení účtu a smlouvu o užívání platebních karet žalobkyně. Dne , datum, uzavřeli i smlouvu o povoleném přečerpání č. , číslo, , jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit až do výše , částka, . Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku byla žalobkyně oprávněna ukončit smluvní vztah se žalovaným a prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný, jak vyplývá z § 7 bodu 1 písm. c), d) shora uvedené smlouvy. Dodatkem č. , číslo, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit do výše , částka, se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p. a.4. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v interních systémech. Žalovaný sám o sobě žalobkyni sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné osoby, je zaměstnán od , datum, na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem , částka, . Při sjednání dodatku doplnil, že měsíčně nesplácí žádné jiné úvěry a aktualizoval měsíční čistý příjem na částku , částka, . Z transakční historie účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, a za období od , datum, do , datum, vyplývá, že žalovaný měl stabilní měsíční příjem.5. Soud prvního stupně při svém rozhodování dále vycházel z následujících zjištění:- Z transakční historie za období od , datum, do , datum, vyplývá konečný debetní zůstatek na účtu žalovaného , částka, , úroky z pozastavených vyúčtování za období činily , částka, . Předposlední splátku úvěru žalovaný zaplatil dne , datum, .- Z výzvy ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně posléze zaslala žalovanému výzvu k uhrazení dlužné částky včetně informace, že nebude-li dlužná částka uhrazena do 7 dnů ode dne doručení výzvy, žalobkyně odstoupí od smlouvy. Poté žalovaný dne , datum, uhradil poslední splátku úvěru. Žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 1977, § 1970 tohoto zákona, dále § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že ve smyslu § 397 v době uzavření smlouvy účinného zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku, nestanoví-li pro jednotlivá plnění zákon jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.7. Na základě skutkového stavu a jeho právního posouzení uzavřel, že nárok žalobkyně je plně po právu. Bylo prokázáno, že žalobkyně své smluvní závazky splnila, žalovanému poskytla úvěr ve smyslu § 2395 o. z. nejdříve do úvěrového limitu , částka, a následně , částka, . Žalovaný úvěr postupně čerpal a dlouhou dobu splácel, poté se dostal do maximálně povoleného debetního zůstatku , částka, a splácet přestal. Poslední splátka před odstoupením od smlouvy byla dne , datum, . Následně se opět dostal do maximálního povoleného debetu. Poté žalobkyně dle § 1977 o. z. od smlouvy odstoupila oznámením ze dne , datum, , načež žalovaný jí dne , datum, uhradil splátku. Hned se opět pod vlivem poplatku za zaslání upomínky a úroků dostal do maximálního povoleného debetního zůstatku a od té doby neuhradil nic. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, proto se ocitl v prodlení s plněním dluhu a žalobkyně byla oprávněna požadovat i zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému v intencích § 142a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) předžalobní výzvu.8. K tvrzení žalovaného prostřednictvím jeho opatrovníka ohledně nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti soud prvního stupně uvedl, že s tímto tvrzením nesouhlasí. Z doložených důkazů naopak vyplývá, že žalobkyně nespoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, nýbrž z vlastní iniciativy vylustrovala žalovaného ve svém interním systému. Nezjistila, že by u ní měl otevřený další úvěr. Zdůraznil, že žalovaný byl klientem žalobkyně již od , datum, , kdy si u ní otevřel běžný účet, smlouvu o povoleném přečerpání uzavřel téměř dva roky poté. Příjmy žalovaného se dle běžného účtu zdály být stabilní a v poměrně vysoké výši. Proto nelze žalobkyni vinit z toho, že úvěruschopnost žalovaného nedostatečně zkoumala. Jakkoliv vykazovaly příjmy žalovaného znaky kolísavosti, každý měsíc obdržel na běžný účet výplatu v průměrné výši okolo , částka, . To lze vnímat jako dostatečnou záruku, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr ve výši , částka, a později , částka, řádně splácet. Proto dospěl k závěru, že žalobkyně neporušila svoji povinnost dle § 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb.9. Ke vznesené námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že jí nelze přisvědčit. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila oznámením ze dne , datum, . Dobu od poslední splátky žalovaným dne , datum, nelze hodnotit tak, že by vybočovala z dikce § 1977 o. z. Žalovaný měl dle , právnická osoba, podmínek 30 dnů na splacení nepovoleného debetního zůstatku, do kterého se dostal dnem , datum, , tedy do , datum, . Do prodlení se splacením nepovoleného debetního zůstatku se tak dostal dnem , datum, . Jestliže žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o odstoupení od smlouvy dne , datum, , tedy asi pět týdnů od doby, co se dozvěděla o prodlení žalovaného, lze tuto dobu i s ohledem na počet úvěrů poskytovaných žalobkyní vnímat jako naplňující relativně neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“. Za situace, kdy promlčecí doba činila dle § 397 obchodního zákoníku 4 roky, odstoupila-li žalobkyně od smlouvy dne , datum, , nemohla se dostat do doby podání žaloby dne , datum, do uplynutí promlčecí doby.10. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, , po , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., konkrétně převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva, vyjádření ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši , částka, . O platebním místě rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. O odměně opatrovnice rozhodl dle § 140 ods