54 Co 203/2024-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), co do částky , částka, s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku , částka, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím, která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jež bylo zahájeno dne , datum, a dosud neskončilo.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, bylo u Obvodního soudu pro , adresa, zahájeno řízení, v němž se žalobce domáhal po žalované Hlavním městě Praze zaplacení částky , částka, jako náhrady za bezesmluvní užívání pozemků žalobce v období od 1. 6. do , datum, . Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku (body 4., 5. 6., na něž odvolací soud ve stručnosti odkazuje) soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem , hodnota, let a 9 měsíců, řízení nebylo dosud skončeno.4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobce řádně splnil zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délkou posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. V této souvislosti kromě délky trvání posuzovaného řízení považoval za nutné přihlédnout k procesní, skutkové i právní složitosti posuzovaného řízení, v rámci níž se soud musel vypořádat s nejednoduchou předběžnou otázkou vlastnického práva k předmětným nemovitostem, v důsledku čehož řízení bylo opakovaně přerušováno. Současně docházelo ke změnám ve skutkových tvrzeních. Zejména vzhledem k procesní složitosti byla základní částka snížena o 15 %, přičemž věc byla projednávána na 3 třech stupních soudní soustavy (jednalo se o procesní rozhodnutí). V činnosti soudu či podílu žalobce nebyl shledám podíl na délce řízení. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, zde soud prvního stupně vyšel z toho, že se svým charakterem nejednalo o řízení, u nějž je presumován zvýšený význam, ale jednalo se nárok majetkový, který pro poškozeného nemá obecně zvýšený význam. Vzhledem k tomu, že žalobce vedl vícero obdobných řízení, došel k závěru o mírně sníženém významu řízení pro žalobce, a proto základní částku snížil o 15 %.5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že za každý rok trvání řízení je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy odpovídajících částce , částka, s tím, že za prvé dva roky řízení lze přiznat částku pouze v poloviční výši, avšak s ohledem na celkovou délku řízení stanovil obecnou výši na , částka, ročně. Zároveň však poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a další dle něhož, dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba zohlednit, že obě řízení je třeba v jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení. Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená. Ve světle tohoto závěru pak v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část posuzovaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně vedlejší řízení.6. Vzhledem k průběhu a délce řízení, pro něž bylo hlavní odškodňované řízení přerušeno (řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a u téhož soudu sp. zn. , spisová značka, ) takto soud prvního stupně shledal, že je na místě žalobce odškodnit za tu část řízení, která před Obvodním soudem pro , adresa, probíhala v době, kdy namítané řízení nebylo přerušeno, což dle soudu prvního stupně činilo celkem , hodnota, roky a 5 měsíců. Obecná základní výše odškodnění nemajetkové újmy žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, , kterou lze považovat za výchozí pro její následnou individualizaci, činí dle soudu prvního stupně , částka, . Tuto částku následně snížil pro zmíněnou procesní složitost o 15 % a pro význam řízení pro žalobce o dalších 15 %, celkem o 30 %. Takto tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma ocenitelná částkou , částka, . Vedle této jistiny soud prvního stupně s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznal žalobci i jím požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne marného uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, tj. ode dne , datum, . Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, mezi něž nepočítal žalobcem uplatněnou odměnu za podání spočívající v uplatnění nároku u žalované.7. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě procesní strany, žalobce v rozsahu celého zamítavého výroku o věci samé (výrok II) a žalovaná naopak ohledně vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I), přičemž v důsledku obou zmíněných odvolání byl napaden i svou povahou akcesorický nákladový výrok III předmětného rozsudku.8. Žalobce ve svém odvolání se vyjádřil k několika bodům rozsudku soud prvního stupně, jejichž nesprávnost má vést odvolací soud ke změně napadeného rozhodnutí. Soudu prvního stupně předně vytkl, že při posouzení délky řízení nesprávně stanovil počátek doby, od které bylo pokračováno v řízení po jeho přerušení v důsledku vyčkání rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, . Ačkoliv toto řízení bylo pravomocně skončeno , datum, , soud vydal rozhodnutí o pokračování v řízení až dne , datum, . Obdobně pokud právní moc rozsudku ve vedlejší věci nastala dne , datum, , bylo pokračováno až usnesením ze dne , datum, . Dále vytkl nalézacímu soudu, že nevyvodil žádný závěr ze zjištění, že samotné vedlejší řízení ve věci č. j. , spisová značka, , vedené u Obvodního soudu pro , adresa, , zjevně trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když konstatoval, že žalobce byl již odškodněn v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Zdůraznil, že v důsledku nepřiměřené délky řízení vedlejšího (sp. zn. , spisová značka, ) nastala a trvá nepřiměřená délka (většinou více než deset let) dalších doslova desítek řízení dalších vedených mezi týmiž účastníky (žalobce / obec , adresa, ). Za takových okolností je úvaha o souběhu vedlejšího a hlavních řízení (včetně řízení sp. zn. , spisová značka, ) a z toho vyvozovaný závěr o již poskytnutém zadostiučinění v penězích státem na základě rozhodnutí č. j. , spisová značka, řešené nadepsaným soudem v rozporu se smyslem i účelem zákona č. 82/1998 Sb.9. Podstatná část odvolání žalobce je věnována jeho nesouhlasu ohledně stanovení základní částky, která dle soudu prvního stupně nepodléhá inflaci a v této části proto považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Žalobce dále namítal, že spočívá-li složitost řízení zejména v otázce určení vlastnického práva žalobce, která je ovšem prejudiciální otázkou vyřešenou ve vedlejším řízení č. j. , spisová značka, , není důvodu pro snížení základní částky odškodnění o 15 % z důvodu složitosti řízení. Soud prvního stupně nadto přehlédl, že otázka vlastnického práva nebyla v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, řešena. O složitosti řízení ve vztahu k nepřiměřené délce dle žalobce nevypovídá počet součinnostních dotazů, nadto ve věci proběhlo pouze jedno ústní jednání dne , datum, a žádné dokazování dosud neproběhlo.