54 Co 207/2024-84 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), co do částky , částka, s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobci částku , částka, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím, která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jež bylo zahájeno dne , datum, a dosud neskončilo. Žalovaná v rámci mimosoudního uplatnění nároku poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, přičemž ve vyjádření k žalobě z hlediska finančního zadostiučinění navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Zejména poukázala na to, že žalobce již byl odškodněn za nepřiměřenou délku řízení vedeného před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , do jehož skončení bylo nyní posuzované řízení opakovaně přerušeno, obě řízení byla úzce provázána a žalobci se tak již dostalo odškodnění ve výši , částka, .3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, bylo u Obvodního soudu pro , adresa, zahájeno řízení podáním žaloby, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako náhrady za bezesmluvní užívání pozemků žalobce. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku (body 5. a 6., na něž odvolací soud ve stručnosti odkazuje) soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem , hodnota, let a 2 měsíce, řízení nebylo dosud skončeno.4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobce řádně splnil zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délkou posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění.5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že za každý rok trvání řízení je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy odpovídajících v rozmězí od , částka, do , částka, s tím, že za prvé dva roky řízení lze přiznat částku pouze v poloviční výši, avšak s ohledem na celkovou délku řízení stanovil obecnou výši na , částka, za rok řízení a , částka, za měsíc řízení. Zároveň však poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . dle něhož, dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba zohlednit, že obě řízení lze v jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení. Ve světle tohoto závěru pak v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část posuzovaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením, což konkrétně dle soudu prvního stupně představuje období 7 let a 8 měsíců. Soud tak dospěl k základní částce zadostiučinění ve výši , částka, a tuto částku dále modifikoval dle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.6. Shledal, že v řízení došlo k opakovaným obdobím nečinnosti soudu, nejednalo se tak o ojedinělý průtah, který by bylo možno tolerovat za předpokladu, že by jinak délka řízení byla přiměřená. S ohledem na období nečinnosti se tak soudy na nepřiměřené délce podílely, a proto byla základní částka navýšena pro kritérium postupu soudu o 15 %. Naopak základní částku ponížil z důvodů procesní a skutkové složitosti i skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy celkem o 20 %, dále ponížil o 5 % za částečný podíl žalobce na délce řízení, o 5 % pro snížený význam řízení pro žalobce a konečně ponížil základní částku o 15 % za sdílenou újmu žalobce, když v řízení vystupovala i druhá žalobkyně (sestra žalobce). Takto tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma ocenitelná částkou , částka, . Vedle této jistiny soud prvního stupně s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznal žalobci i jím požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to ode dne marného uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované, tj. ode dne , datum, . Ve zbylém rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, mezi něž nepočítal žalobcem uplatněnou odměnu za podání spočívající v uplatnění nároku u žalované, prostudování stanoviska žalované a podání vyjádření ze dne , datum, , k němuž nebyl soudem vyzván.8. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě procesní strany, žalobce v rozsahu celého zamítavého výroku o věci samé (výrok II) a žalovaná naopak ohledně vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I), přičemž v důsledku obou zmíněných odvolání byl napaden i svou povahou akcesorický nákladový výrok III předmětného rozsudku.9. Žalobce se ve svém odvolání nesouhlasil se stanovení základní částky , částka, za rok řízení, která dle soudu prvního stupně nepodléhá inflaci a v této části proto považoval rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Za nesprávný považuje žalobce též závěr soudu o souběhu řízení původního a vedlejšího a o profitování žalobce z dvojího odškodnění. Naopak přerušováním řízení hlavního se pocit nejistoty žalobce zvyšoval, když podstatnou úlohu v tom hrálo vědomí žalobce o tom, že přerušením řízení se oddaluje zodpovězení otázky procesní úspěšnosti. V případě žalobce se navíc jednalo o dvě zcela odlišná řízení s odlišným skutkovým základem. Žalobce proto požaduje přiznat odškodnění za celou dobu trvání původního řízení sp. zn. , spisová značka, , tedy za dobu od , datum, do doby rozhodování odvolacího soudu o tomto odvolání. Žalobce dále rovněž nesouhlasí se snížením základní částky o 20 % z důvodů složitosti řízení, či o 5 % z důvodu podílu žalobce na řízení, resp. o dalších 5 % pro snížený význam řízení pro žalobce a s dalším ponížením základní částky o 15 % z důvodu sdílené újmy, kdy soudem uváděné okolnosti považuje žalobce naopak za pro něj znevýhodňující. Ve vztahu k přiznaným nákladům řízení pak žalobce považuje za neopodstatněné nepřiznání úkonů právní služby souvisejících s předběžným uplatněním nároku u žalované. Odvolacímu soudu navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc vrátil mu soudu k dalšímu řízení.10. Žalovaná ve svém odvolání proti vyhovujícímu výroku odkázala na své konstantní stanovisko ve věci, dle kterého považuje za postačující zadostiučinění poskytnuté žalobci ve formě konstatování porušení práva, což odpovídá všem okolnostem daného případu. Tam náleží zejména, že žalobce byl odškodněn za souběžně vedené řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , do jehož skončení bylo posuzované řízení opakovaně přerušováno. Tato řízení byla vzájemně provázána a není na místě, aby se žalobci dostalo odškodnění za související vedlejší řízení. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla, aby napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení.11. K žalobcem podanému odvolání se žalovaná vyjádřila, poukázala na to, že žalobce sám inicioval či souhlasil s přerušením řízení. Nadto žalobce vede asi 20 skutkově totožných řízení z titulu vydání bezdůvodného obohacení, což svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce. V zamítavém výroku proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované považoval její argumenty za nesprávné a nepřijatelné, absentujíc