54 Co 53/2024-676 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení žalobu zamítl. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobkyně jako objednatel díla domáhala původně po žalované jako zhotoviteli zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představující vrácení ceny díla - pokovovacího zařízení (dále jen „Stroj“), oproti jeho vydání. Dále žalobkyně požadovala zaplacení částky , částka, z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávně provedeného díla tím, že byla nucena zajistit náhradní výrobu fólií s ochrannými holografickými prvky, jež měla být původně realizována Strojem, a to za účelem splnění sjednaných závazků vůči svým zákazníkům. Stroj trpěl vadami, a to pomalou rychlostí nanášení TiO2, tudíž žalobkyně nemohla na stroji zahájit výrobu a splnit sjednanou zakázku pro svého klienta. Proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a zadala metalizaci jinému dodavateli - společnosti Ultimet Films z , jméno FO, , země, . V důsledku toho vznikly žalobkyni náklady, a to za první dodávku ve výši , částka, , přičemž samotná metalizace činila , částka, a cena dopravy , částka, . V případě druhé dodávky byla celková částka , částka, , z toho cena metalizace činila , částka, a cena za dopravu , částka, .3. Žalovaná zpochybňovala, že by Stroj trpěl vadami a že tedy žalobkyně platně od smlouvy odstoupila. Zároveň žalovaná odmítla, že by mohla žalobkyni vzniknout škoda v souvislosti s realizací zakázky ve , jméno FO, , země, , když újma, kterou dle svého tvrzení utrpěla, není v příčinné souvislosti s údajným porušením smlouvy o dílo.4. , jméno FO, věci již bylo rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , pravomocně rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, oproti umožnění vystěhování a vrácení Stroje. V rozsudku soud dovodil, že žalobkyně platně odstoupila od smlouvy, neboť Stroj nedosáhl rychlosti naprašování 3m/min, a tedy dílo mělo vady.5. Ohledně zbytku nároku, tj. ohledně zaplacení částky 619 704, , částka, s příslušenstvím a ohledně příslušenství z částky , částka, rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. , jméno FO, stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně dovodil, že žalovaná porušila mezi účastníky uzavřenou smlouvu o dílo podstatným způsobem (nedosažení rychlosti naprašování 3 m/min), žalobkyně tak platně odstoupila od smlouvy, odstoupení se však ve smyslu ust. § 2005 odst. 2 o. z. nedotýká práva na náhradu škody, za kterou žalovaná odpovídá podle § 2911 o. z. Porušení právní povinnosti ze strany žalované mělo za následek, že žalobkyně musela část zakázek, které měla původně splnit prostřednictvím Stroje, realizovat prostřednictvím společnosti z , jméno FO, , země, . Ke vzniku škody tak došlo v příčinné souvislosti s porušením povinnosti ze strany žalované. Soud prvního stupně měl za to, že se žalobkyni podařilo prokázat vznik škody pouze ve výši , částka, , odpovídající ceně za dopravu. K této částce soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. i zákonný rok z prodlení, a to ode dne , datum, , tedy po uplynutí 14 denní lhůty stanovené v dopise žalobkyně ze dne , datum, , kterým vyzvala žalovanou k náhradě škody.6. Další část škody ve výši , částka, s příslušenstvím se podle soudu prvního stupně žalobkyni prokázat nepodařilo. Soud prvního stupně totiž žalobkyni opakovaně poučoval, aby tvrdila a prokázala, jaké náklady by jí vznikly v případě, že by zakázku zpracovala sama a nikoli prostřednictvím společnosti z , jméno FO, , země, , neboť škoda by byla rozdílem mezi částkou, kterou uhradila žalobkyně společnosti ve , jméno FO, , země, a náklady, které by měla žalobkyně, pokud by zakázku zpracovávala sama. Žalobkyně však uvedené skutečnosti řádně netvrdila a ani k jejich prokázání neoznačila důkazy. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobu zamítl. Stejně tak zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky , částka, . V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok na úhradu částky , částka, postoupila i s příslušenstvím, proto není ohledně tohoto nároku aktivně věcně legitimována.7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný, proto jí přiznal plnou náhradu nákladů v souhrnné výši , částka, .8. O nákladech řízení státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla ve sporu neúspěšná, uložil zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náklady vynaložené na svědečné v souhrnné výši , částka, .9. Proti tomuto rozsudku podaly včasné a přípustné odvolání jak žalovaná, tak žalobkyně.10. Žalovaná napadla svým odvoláním výrok I., III. a IV. rozsudku. Předně namítala, že tvrzenou metalizací ve , jméno FO, , země, si mohla žalobkyně řešit jakoukoliv jinou svou obchodní záležitost. Dále měla za to, že v řízení bylo prokázáno, že Stroj byl plně schopen provozu, kromě rychlosti nanášení TiO2, což potvrdila sama žalobkyně v předávacím protokolu z , datum, . Metalizace ve , jméno FO, , země, pak byla provedena technologií nanášení ZnS, tj. sulfidem zinečnatým, nikoliv oxidem titanu (TiO2). Zakázka tedy byla zpracována jinou technologií, než jakou poskytoval Stroj a zároveň je zřejmé, že žalobkyně neměla žádnou zakázku, která by měla být provedena technologií TiO2. Rovněž nebylo prokázáno, že by Stroj nebyl schopen provést metalizaci technologií ZnS, tedy technologií, která byla prováděna ve , jméno FO, , země, . Žalobkyně tak mohla provést metalizaci technologií ZnS. Kromě toho žalovaná poukazovala na to, že cestovní náklady na zajištění metalizace byly vyšší než metalizace samotná, tedy tato škoda nemohla být pro žalovanou předvídatelná. Žalovaná rozporovala, že by žalobkyně mohla dokončit tvrzené zakázky pro , stát, a , stát, a pro , stát, , když měla zajišťovat produkci v rozsahu 20 000 archů týdně a dle výpovědi svědka , jméno FO, o žádnou ze zakázek nepřišla. Není tak zřejmé, jak mohla této zakázce žalobkyně dostát, když dle jejího tvrzení nebylo možno Stroj použít. Mělo se přitom jednat o zakázku za 2 miliony EUR. Žalovaná proto setrvala na tom, že mezi metalizací ve , jméno FO, , země, a tvrzenou vadou v rychlosti nanášení TiO2 nemůže být příčinná souvislost. Dále měl soud přihlédnout i k tomu, že žalobkyně v době, kdy měla plnit tvrzené zakázky, měla k dispozici původní metalizér, který prováděl činnost technologií ZnS, a který mohla ke splnění zakázky využít. Pochybnosti podle žalované vzbuzuje i fakt, že žalobkyně předložila pouze zálohou fakturu a nikoliv i fakturu konečnou, která reflektuje skutečný rozsah a cenu díla.11. Žalovaná nesouhlasila ani s výroky o nákladech řízení. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, dospěl soud prvního stupně k nesprávnému závěru o poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně se totiž domáhala i úroku z prodlení z částky , částka, , který ke dni vyhlášení rozsudku činil , částka, a který je též třeba i při posuzování úspěchu a neúspěchu zohlednit. Žalobkyně tak byla úspěšná v 62,6% a neúspěšná v 37,4%, proto by jí měla být přiznána náhrada pouze 25,2% nákladů řízení. Výrok o nákladech řízen dále považovala za nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, z jaké tarifní hodnoty soud prvního stupně při určení výše odměny advokáta vycházel a za jaké úkony odměnu a náhradu hotových výdajů zástupci žalobkyně přiznal. S ohledem na nesprávné posouzení úspěchu účastníků ve sporu pak nemůže obstát ani výrok o nákladech řízení státu.12. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne i co do částky , částka, s příslušenstvím a nákladové výroky změní tak, aby odpovídaly poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků, případně aby rozsudek v napadených výrocích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. Žalobkyně se odvolala proti zamítavému výroku o věc samé II. a proti výrokům o nákladech řízení. Měla za to, že jí měla být přiznána i částka ve výši , částka, s příslušenstvím, která odpovídá skutečně vyn