58 Co 294/2024-87 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne , datum, (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. zamítl žalobu, kterou se každý z žalobců domáhal po žalované zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobcům uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně žalované na náhradu nákladů řízení , částka, (výrok II.).2. Soud I. stupně tak v projednávané věci rozhodl o žalobě (doručené mu dne , datum, ), kterou se každý z žalobců vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“) za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „posuzované řízení), jehož předmětem byla náhrada škody (kterou žalobcům způsobila třetí osoba, která svým neopatrným chováním zapříčinila požár nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalobců).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobci u ní předběžně uplatnili žalovaný nárok dne , datum, . Poukázala však na to, že v rámci předběžného projednání jejich nároku částečně vyhověla, když každému z žalobců přiznala a vyplatila částku , částka, . Uvedenou částku označila s ohledem na okolnosti vyplývající z posuzovaného řízení za odpovídající zadostiučinění pro každého z žalobců.4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o předběžném projednání nároku žalobců žalovanou a jeho výsledku. Dále provedl dokazování obsahem připojeného soudního spisu týkajícího se posuzovaného řízení. Skutková zjištění o jeho průběhu z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, a vydaných rozhodnutí (jakož i o jejich obsahu) popsal bod bodem 6. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje). Shledal nedůvodnou námitku promlčení žalovaných nároků vznesenou žalovanou (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl k závěru o existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, pokud délka posuzovaného řízení trvala celkem , hodnota, let a 7 měsíců. Tuto délku shledal nepřiměřenou, přičemž jako odpovídající formu odškodnění shledal (ve shodě s žalovanou) peněžité plnění, kdy vyšel ze základní částky , částka, za každý rok trvání řízení (za první dva roky řízení zkrácené na jednu polovinu). Po posouzení jednotlivých kritérií zakotvených v § 31a odst. 3 OdpŠk (ve smyslu závěrů obsažených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, /2010 - zkráceně jen „Stanovisko“), však uzavřel, že každému z žalobců se dostalo již odpovídajícího finančního zadostiučinění ze strany žalované před zahájením řízení, pročež žalobu shledal nedůvodnou. Pro kritérium postupu orgánu státu základní částku (ve výši , částka, pro každého z žalobců) modifikoval jejím zvýšením o 10 % (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Dále základní částku modifikoval jejím snížením o 10 % pro složitost věci a o dalších 15 % pro stupně soudní soustavy (viz bod 30. a 31. odůvodnění napadeného rozsudku). Základní částku dále snížil o 5 % pro podíl žalobců na délce řízení a o 15 % pro sdílení újmy (viz bod 33. a 34. odůvodnění napadeného rozsudku). Význam řízení pro žalobce označil za standartní, pročež pro toto kritérium základní částku soud I. stupně nemodifikoval (viz bod 32. odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl tak k závěru, že každému z žalobců náleží , částka, (196 919 – 35 %). Jelikož žalovaná každému z žalobců již uhradila , částka, , žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na 142 odst. 1 ve spojení s § 154 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“), neúspěšným žalobcům uložil povinnost zaplatit náklady řízení úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), pod bodem 36. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání s tím, že tak činí z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. V jeho doplnění nesouhlasili s tím, jakým způsobem soud I. stupně modifikoval základní částku odškodnění. Namítali, že soud I. stupně přecenil kritérium složitosti a počtu stupňů soudní soustavy, naopak nedostatečně posoudil vliv postupu orgánů státu na délku řízení. V této souvislosti uvedli, že postup soudů, jejichž rozhodnutí ve věci byla opakovaně rušena nadřízenými soudy z důvodů vážných pochybení, tudíž využití opravných prostředků bylo důvodné, přispěl k délce řízení výrazněji než sama složitost věci; navíc byl hodnocen k tíži žalobců v rámci kritéria počtu stupňů soudní soustavy. Soud I. stupně se rovněž dopustil dvojího zohlednění téže skutečnosti, když v rámci složitosti věci přihlédl k tomu, že žalobci měnili a doplňovali žalobu, přičemž tutéž skutečnost zohlednil v rámci kritéria podílu žalobců na průtazích. Soud I. stupně rovněž nedocenil kritérium významu řízení pro žalobce. V této souvislosti uvedli, že již v žalobě poukazovali na specifické okolnosti a význam, který pro ně posuzované řízení mělo. Délka řízení ovlivnila dobu, po kterou nemohli užívat vlastní nemovitost už jen z toho důvodu, že na její opravu potřebovali finanční prostředky, na které měli nárok z titulu náhrady škody požadované v posuzovaném řízení; posuzované řízení však trvalo téměř 13 let, než jim byly finanční prostředky poskytnuty. Z poukazu soudu I. stupně na to, že původně byla v posuzovaném řízení žalována částka , částka, a teprve až na konci řízení s ohledem na změnu žaloby částka , částka, , není zřejmé, co z této skutečnosti soud I. stupně vyvozuje, nicméně původní částka byla předmětem žaloby v roce 2010, v kontextu té doby se jednalo o částku vysokou, jejíž reálná hodnota v té době byla vyšší, než reálná hodnota částky , částka, v roce 2023. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalované uloží povinnost uhradit žalobcům náklady řízení.7. Žalována se k odvolání písemně nevyjádřila.8. Při jednání odvolacího soudu žalobci (prostřednictvím své právní zástupkyně) setrvali na svém stanovisku. Žalovaná označila napadené rozhodnutí jako věcně správné, žádala jeho potvrzení.9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), při nařízeném jednání, přičemž odvolání žalobců shledal částečně důvodným.10. Soud I. stupně provedl řádné dokazování, na základě kterého byl dostatečně zjištěn skutkový stav (proti skutkovým zjištěním soudu I. stupně odvolatelé ani ničeho nenamítali), pročež bylo možné ve věci rozhodnout.11. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Na základě prokázaného průběhu posuzovaného řízení soud I. stupně učinil rovněž správný závěr, že rozhodná délka posuzovaného řízení 12 let a 7 měsíců (od okamžiku podání žaloby dne , datum, do okamžiku pravomocného skončení řízení dne , datum, ) nebyla přiměřená a že tím došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v řízení v přiměřené lhůtě, v důsledku čehož žalobcům vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje a kterou je třeba kompenzovat přiměřeným zadostiučiněním. Přitom však v řízení nevyšla najevo taková skutečnost, na jejím základě by bylo možno učinit závěr, že přiměřeným zadostiučinění je samotné konstatování porušení práva, a proto v daném případě byla namístě peněžitá forma zadostiučinění, jak rovněž správně uzavřel soud I. stupně. Ostatně skutečnost, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, a že žalobcům tak náleží peněžitá forma zadostiučinění, mezi účastníky nebyla sporná, pokud žalovaná z tohoto titulu ještě před podáním žaloby žalobcům poskytla zadostiučinění v penězích.12. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení odvolací soud souhlasil se závěrem soudu I. stupně, který jako základní částku odškodnění stanovil , částka, za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši) a následně za posuzované řízení v délce 12 let a 7 měsíců vypočetl celkovou částku zadostiučinění na , částka, . O