70 Co 243/2024-101 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výrokem III. uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku , částka, .2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce v předmětném řízení vystupoval jako žalovaný. Řízení bylo zahájeno žalobou dne , datum, a dosud nebylo skončeno.3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je z části opodstatněná. Soud s ohledem na splnění podmínek předvídaných v ust. § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z předložených listin a z nesporných tvrzení účastníků soud dovodil, že ve vztahu k žalobci trvalo řízení od , datum, a dosud nebylo skončeno, tudíž za celkovou délku řízení ke dni vyhlášení rozsudku považoval 16 let a 7 měsíců. Uvedl, že žalobce uplatnil nárok ve výši , částka, na poskytnutí zadostiučinění u žalované podáním ze dne , datum, . Žádost žalobce byla projednána a stanoviskem ze dne , datum, žalovaná nároku částečně vyhověla a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši , částka, . Uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, kterou je s ohledem na délku řízení nutno odškodnit v penězích. Sdělil, že na délce řízení se zásadní měrou podílel soud. V této souvislosti poukázal na dílčí průtah, a to v období od , datum, do , datum, , jakož i na skutečnost, že soud opakovaně vyčkával na výsledek jiného řízení, aniž by rozhodl o přerušení. Soud konstatoval, že posuzované řízení bylo složité jak po stránce skutkové, neboť soudy se musely vypořádat s otázkou platnosti smlouvy o prodeji úpadce, důvody odstoupení správce konkursní podstaty od smlouvy, otázkou splnění dohod o narovnání uzavřených mezi účastníky posuzovaného řízení, tak i po procesní stránce, neboť v řízení bylo třeba provést rozsáhlé dokazování, soud musel rozhodnout o procesním nástupnictví, o žádosti o osvobození od soudního poplatku či žádosti o ustanovení zástupce. Uvedl, že řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy, což samo sobě muselo mít nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Soud prvního stupně jakož i odvolací soud rozhodovaly ve věci meritorně dvakrát, přičemž spis se aktuálně nachází u Nejvyššího soudu, jež bude rozhodovat o dovolání. Podotkl, že účastníkům řízení nelze klást k tíži využívání jejich procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy či podání účastníků. Poznamenal, že žalobce se na délce řízení částečně podílel, jelikož mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání, jejíž splnění bylo předmětem rozsáhlého dokazování. Dodal, že jakkoli nelze proti snaze účastníků dospět k smírnému řešení nic namítat, není možné dobu, po niž mimosoudní jednání probíhají, přičítat k tíži státu. Význam řízení pro žalobce považoval za standardní. Konstatoval, že z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného se tento typ řízení neřadí mezi řízení, jímž se přisuzuje zvýšený význam řízení pro účastníky. Při stanovení základní částky vycházel z částky , částka, za rok (za první dva roky trvání řízení vycházel z částky v poloviční výši). Základní částku zvýšil soud prvního stupně o 15 % z důvodu postupu soudu, z důvodu trojinstančnosti řízení naopak snížil základní částku o 15 %, dále přistoupil k snížení základní částky o 45 % z důvodu složitosti věci, a konečně zohlednil i kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení., když základní částku snížil o 5 %. Výsledkem úvah soudu prvního stupně byla částka , částka, , tedy nad rámec toho, co žalovaná již plnila, přiznal žalobci další částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Co do zbytku uplatněného nároku pak žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř.4. Proti výroku II. rozsudku shora uvedeného podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, které posléze doplnil podáním datovaným dne , datum, . Namítl, že kritérium četnosti rozhodování soudu není samostatným modifikačním kritériem a je nutno je podřadit pod kritérium složitosti řízení, poukázal přitom a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Upozornil, že posuzované řízení neprobíhalo na třech stupních soudní soustavy, nýbrž pouze na dvou stupních, jelikož délka řízení od podání žaloby do předložení spisu Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání činí téměř 16 let. Konstatoval, že postupování pohledávek či úpadek na straně žalobců, jakož i odvolávání žalobců v posuzovaném řízení nelze přičítat k tíži žalobce. Dále žalobce nesouhlasil se snížením základní částky o 45 % z důvodu skutkové, procesní a právní složitosti věci. Uvedl, že v řízení šlo o posouzení toho, zda se podnik úpadce zhodnotil konkrétními stavebními úpravami a vyplacením odstupného a jestli má žalobce z tohoto titulu jakož i z titulu bezdůvodného obohacení nárok na náhradu škody. V posuzovaném řízení soud nemusel přezkoumávat konkursní řízení. Uzavřel, že délka řízení neodpovídá složitosti a skutkové a právní náročnosti řešené věci a současně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn. , číslo, . Dále se ohradil proti snížení základní částky o 5 % z důvodu jednání žalobce, kterým přispěl k průtahům v řízení. V této souvislosti sdělil, že dokazování k otázce splnění či nesplnění dohody o narovnání a případných důsledků této dohody bylo prováděno v jiném než posuzovaném řízení, tudíž soud pouze převzal skutkové a právní závěry ohledně dohody o narovnání z řízení vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . S poukazem na uvedené nemohlo dojít k průtahům v posuzovaném řízení. Zdůraznil, že žalobce nebyl v průběhu posuzovaného řízení nečinný a neobstruoval, tudíž se nedopustil jednání, jímž by přispěl k průtahům v řízení. Naopak byl aktivní, přičemž soud prvního stupně ani žalovaná nedovodily procesní obstrukce či nečinnost ze strany žalobce. Žalobce dále poukázal na stanovisko žalované ze dne , datum, v jiné věci, v níž žalovaná posoudila délku řízení 13 let a 8 měsíců jako nepřiměřeně dlouhou a přiznala žadateli náhradu za průtahy v řízení ve výši , částka, , jež současně připojil ke svému podání. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky , částka, s příslušenstvím a přiznal mu náhradu nákladů řízení.5. Proti výrokům I. a III. rozsudku shora uvedeného podala žalovaná včasné odvolání. Předně odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne , datum, a vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil okolnosti řízení, v důsledku čehož došlo k přiznání neadekvátního zadostiučinění. Dále konstatovala, že nejsou dány důvody k navýšení odškodnění o 15 % z důvodu postupu soudu, neboť odškodnění se přiznává za nepřiměřenou délku řízení jako takovou, tudíž by došlo k odškodnění za tutéž skutečnost ještě jednou. Dodala, že byť vyčkávání průběhu souvisejícího řízení bez formálního přerušení není korektním postupem, nejedná se o zásadní nečinnost soudu. Navýšení výsledného zadostiučinění z důvodu postupu soudu shledala zjevně neopodstatněným. Dále nepovažovala za dostatečné zohlednění míry podílu žalobce na délce řízení. Uvedla, že žalobce v průběhu konkursního řízení uzavřel s původním žalobcem dvě dohody o narovnání, jejichž smyslem bylo odstranit celou řadu sporů mezi původním žalobcem a správcem konkursní podstaty. Pokud by žalobce splnil uzavřenou dohodu o narovnání, všechny spory by odpadly a nemusela se vést takto složitá řízení. Nicméně žalobce nezajistil naplnění všech podmínek uzavřené dohody o narovnání, a tím zmařil mimosoudní vyřešení věci. Uzavřela, že žalobce se na délce řízení podílel značnou měrou a v této souvislosti poukázala na odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, ve spojení s rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu. S ohledem na uvedené shledala nezbytným snížení výsledného zadostiučinění v rozsahu 15-20 % z důvodu chování žalobce v rámci posuzovaného řízení. Navrhla proto, aby odvolací soud roz