70 Co 451/2024-211 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, do , datum, (výrok I.), zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z předmětné částky od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované peněžité náhrady ve výši , číslo, Kč za zbylou část dosud nevypořádaného restitučního nároku dle zákona č. 229/1991 Sb., a to z rozhodnutí , název, , adresa, ze dne , datum, č.j. , číslo, , z rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , číslo, , a z rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , číslo, , který byl uspokojen převodem náhradního pozemku pouze v rozsahu částky , částka, .3. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci již podruhé poté, co byly vyhovující rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího k dovolání žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci závazného právního názoru Nejvyšší soud ČR vytkl zejména odvolacímu soudu, že se nezabýval výkladem a významem dohod o převodu náhradních pozemků, které ani neprovedl k důkazu, z hlediska další existence žalobcových restitučních nároků. Poukázal na platnou judikaturu, podle níž nelze osobě oprávněné z restitučního nároku upřít možnost požadovat při celkovém vypořádání jejích nároků za určitých podmínek méně, než by jí podle zákona příslušelo, a že není principiálního důvodu pro to, aby takové osobě bylo znemožněno uzavření dohody, jíž původní práva na poskytnutí náhrady plynoucí ze zákona nahradí novými oprávněními konstituovanými dohodou. Rozhodnutí odvolacího soudu tak dle dovolacího soudu vycházelo z neúplných a předčasných, tedy nesprávných závěrů.4. Soud prvního stupně opětovně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství – pozemkového úřadu , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, bylo určeno, že žalobce není spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu ½ pozemku dle PK parc. č. , číslo, role, o výměře 32 292 m2 v k. ú. , adresa, , obci hl. m. , adresa, , přičemž tento pozemek přešel na stát bez právního důvodu dne , datum, na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť , adresa, . Rozhodnutím , název, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, bylo určeno, že žalobce není spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu ½ pozemku dle PK parc. č. , hodnota, role, o výměře 2 272 m2 v k. ú. , adresa, , obci hl. m. , adresa, , přičemž tento pozemek přešel na stát dne , datum, na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. státem – Dopravním podnikem hl. m. Prahy, Investorem dopravních staveb k. ú. o. Rozhodnutím , název, - , název, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, bylo určeno, že žalobce není spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu ½ pozemku dle PK parc. č. , hodnota, role, o výměře 15 120 m2, parc. č. , hodnota, role, o výměře 1 620 m2, parc. č. , hodnota, role, o výměře 2 715 m2 a parc. č. , hodnota, role, o výměře 3 075 m2 v k. ú. , adresa, , obci hl. m. , adresa, , přičemž pozemky přešly na stát dne , datum, na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. Státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť , adresa, . Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu , adresa, ze dne , datum, , č. j. PÚ , číslo, , bylo určeno, že žalobce není spoluvlastníkem o velikosti spoluvlastnického podílu ½ pozemku dle PK parc. č. , hodnota, role, o výměře 8 188 m2 a parc. č. 585/7 role, o výměře 417 m2, v k. ú. , adresa, , obci hl. m. , adresa, , přičemž pozemky přešly na stát dne , datum, a dne , datum, na základě uzavřených kupních smlouvách s Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť , adresa, . Všechny uvedené pozemky byly převedeny na stát bez právního důvodu či pod nátlakem a nebylo možné je z důvodu jejich zastavění žalobci vydat s tím, že za ně přísluší žalobci náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17, případně podle § 16 zák. č. 229/1991 Sb. Na uvedené nároky žalobce bylo plněno převodem náhradních pozemků v hodnotě , částka, , což bylo mezi účastníky nesporné a vyplynulo to i z jednotlivých smluv o vydání náhradních pozemků. Podle znaleckého posudku společnosti BDO , právnická osoba, . č. , číslo, ze dne , datum, a jeho dodatku ze dne , datum, hodnota ½ výše uvedených nevydaných pozemků dle ocenění provedeného dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. činí , částka, . Na uvedených pozemcích bylo vystavěno sídliště , adresa, , právnická osoba, trasa metra.5. Ohledně jednotlivých smluv o bezúplatném převodu pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., kterými soud prvního stupně doplnil dosud provedené dokazování, vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaná převedla na žalobce smlouvou č. , spisová značka, ze dne , datum, spoluvlastnický podíl (110162/438083) k pozemkům parc. č. , hodnota, a 1181 v k. ú. , adresa, ), čímž bylo z restitučního nároku žalobce vypořádáno , částka, , smlouvou č. , spisová značka, ze dne , datum, spoluvlastnický podíl (24214/1545000) k pozemkům parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ), čímž bylo z restitučního nároku žalobce vypořádáno , částka, , smlouvou č. , spisová značka, ze dne , datum, spoluvlastnický podíl (21380/745503) k pozemkům parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ), a k pozemkům parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ), čímž bylo z restitučního nároku žalobce vypořádáno , částka, . V textu dohod neshledal, že by žalobce měl akceptovat, že jeho restituční nárok bude činit méně, resp. že by projevil vůli se práva na uspokojení zbytku nároku vzdát.6. Soud prvního stupně s ohledem na závazný právní závěr dovolacího soudu upozornil na nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23, který zrekapituloval dosavadní výsledky restituční judikatury, podle nichž je žalovaná povinna evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši (usnesení ÚS sp. zn. I. ÚS 2763/23 11, usnesení NS sp. zn. , spisová značka, , usnesení NS , spisová značka, ), přičemž za liknavý či svévolný postup ztěžující uspokojení restitučního nároku lze považovat i nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků (usnesení NS sp. zn. , spisová značka, ). V jím projednávané věci konstatoval, že restituční nárok částečným plněním nezanikl ani zaniknout nemohl, od jeho vzniku měla být jeho hodnota stanovena podle charakteru odňatého pozemku, tedy za pozemek nacházející se na území hlavního města Prahy. Dovodil, že ocenila-li žalovaná (či její předchůdce) restituční nárok stěžovatelů v rozporu se svou zákonnou povinností nižší částkou, stěžovatelům přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc), přičemž není rozhodné, v jaké výši jej žalovaná ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidovala a jakou finanční náhradu stěžovatelům poskytla. Uzavřel, že částečným plněním dluh (obecně) nezaniká, a není dán žádný důvod k tomu, aby restituční nárok zanikl; tím spíše proto, že na jedné straně stojí stát plnící své zákonné povinnosti a na druhé straně restituent, jehož křivdy (a křivdy jeho předchůdců) se stát snaží odčinit. Opačný výklad by vedl k protiústavním důsledkům, především by byl v rozporu se smyslem a účelem restitučních předpisů. Dále je podle citovaného nálezu nezbytné rozlišovat, zda se oprávněné osoby domáhají uspokojení zbývající výše restitučního nároku, který byl z důvodu vadného (nezákonného) postupu vyplacen v neúplné výši, či zda se domáhají navýšení restitučního nároku s tím, že její výši nepovažují za přiměřenou a rozumnou. Ohledně zásady autonomie vůle upozornil, že v oblasti restitucí je modifikována účelem a smyslem restitučních předpisů, neboť nejde o typický soukromoprávní vztah mezi rovnými stranami (nález sp. zn. I. ÚS 755/06). Obdobně je bez relevance dohoda mezi oprávněnou a povinnou osobou, která vede pouze ke zkrácení práv restituenta (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Bylo by podle něj nemravné, aby stát, který v rozporu se svou zákonnou povinností poskytl restituentům finanční náhradu v nesprávné výši, těžil z toho, že restituenti tuto náhradu přijali. Poukázal na to, že obecně platí, že žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle, je pak třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.7. Po právním posouzení podle § 4, § 11, § 11a § 16 zák. č. 229/1991 Sb. s přihlédnutím k citovanému nálezu ÚS soud prvního stupně dovodil, že v této věci jde o případ, kdy žalobce neotvírá již jednou vypořádaný restituční nárok, ale žádá pouze rozdíl mezi p