72 Co 178/2024 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit každé ze žalobkyň částku 15 545 Kč s příslušenstvím a současně žalobkyním uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.2. Takto soud I. stupně rozhod o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly po žalované náhrady za nemajetkovou újmu, která jim byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 555/2017. Doba trvání řízení v délce 5 let a 11 měsíců byla podle žalobkyň nepřiměřená. Žalobkyně v posuzovaném řízení byly také v postavení žalobců s tím, že se jednalo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Tvrdily, že byly nuceny urgovat činění procesních úkonů, že se v řízení vyskytovaly průtahy a nekoncentrovaný postup. Svým chováním řízení neprodlužovaly. Řízení proběhlo na jednom stupni soudní soustavy a ve věci nebylo vydáno meritorní rozhodnutí. S ohledem na uvedené požadovaly pro každou z nich částku 15 545 Kč, když žalovanou dosud vyplacené zadostiučinění ve výši 81 125 Kč je podle nich nedostatečné.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Částku již žalobkyním poskytnutou v rámci mimosoudního jednání považuje za přiměřenou a dostačující.4. Soud I. stupně ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 5 C 555/2017 zjistil průběh posuzovaného řízení (srovnej odstavec 5 odůvodnění napadeného rozsudku), které bylo zahájeno žalobou žalobkyň 1. 11. 2017. Žalobkyně se v tomto řízení domáhaly zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. V průběhu posuzovaného řízení žalovaná , jméno FO, zemřela, takže řízení bylo 26. 3. 2021 zhruba po dobu 1 roku přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o dědictví. O pokračování v řízení soud rozhodl usnesením ze dne 25. 2. 2022, když jedinou dědičkou po žalované , jméno FO, se stala dcera , jméno FO, . Poté byl jmenován znalec z oboru ekonomika, který byl po vypracování znaleckého posudku vyslechnut. Následně probíhala mimosoudní jednání a podáním ze dne 18. 8. 2023 vzaly žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět z důvodu mimosoudního vyřešení sporu. Nalézací soud usnesením ze dne 19. 9. 2023, které nabylo právní moci 6. 10. 2023, řízení zastavil.5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace ust. §1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk). Konstatoval, že posuzované řízení trvalo 5 let a 11 měsíců. Došlo v něm k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyním vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Řízení bylo složitější především po stránce skutkové, a to z důvodu předložení několika znaleckých posudků. Byly prováděny výslechy znalců. Řízení probíhalo na jednom soudním stupni. Žalobkyně se na délce řízení nepodílely, v postupu orgánů státní moci byl shledán 14měsíční průtah a do určité míry nekoncentrovaný postup. Jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyně. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud I. stupně dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyně a celkovou délku řízení nelze klást žalobkyním k tíži. Proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech. To v daném případě podle soudu I. stupně není splněno. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud I. stupně vycházel ze základní částky zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok trvání posuzovaného řízení, tj. 73 750 Kč za celou dobu trvání řízení pro každou z žalobkyň. Neshledal přitom důvodnou námitku žalobkyň o vlivu inflace na výši základní částky. Rovněž v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu i nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21. Z důvodu skutkové i právní složitosti věci, soud I. stupně snížil základní částku o 15 %. Protože zároveň shledal v posuzovaném řízení 14měsíční období nečinnosti, zvýšil základní částku o 10 %. Význam řízení pro žalobkyně hodnotil jako standardní, nikoliv zvýšený a konečně zohlednil, že v posuzovaném řízení žalobkyně pociťovaly vznikající újmu společně a společně sdílely osud řízení. Poté, co z důvodu sdílené újmy snížil základní částku o dalších 5 %, dospěl k závěru, že by každé ze žalobkyň náležela částka v celkové výši 66 375 Kč. Pokud tedy žalovaná plnila v rozsahu 81 125 Kč každé žalobkyni, dostalo se žalobkyním více. Z toho důvodu soud I. stupně žalobu zamítl a výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř.6. Proti rozsudku podaly žalobkyně včas odvolání, ve kterém uplatnily odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o.s.ř. Nesouhlasily jednak s částkou 15 000 Kč za rok trvání posuzovaného řízení ani s modifikací základní částky. Namítly, že soud I. stupně opomněl přihlédnout ke skutečnosti, že řízení se konalo pouze na prvním stupni soudní soustavy, a to bez vydání rozhodnutí ve věci. To je podle žalobkyň extrémně dlouhá doba na řízení v jednom stupni, proto žalobkyně považují za odpovídající částku 20 000 Kč za jeden rok řízení. Podle žalobkyň posuzované řízení nebylo právně ani procesně složité. V řízení soud I. stupně shledal období nečinnosti v délce 14 měsíců a do určité míry nekoncentrovaný postup obvodního soudu. Uvedená nečinnost se podstatně podílela na prodloužení celkové doby řízení. Proto podle žalobkyň úměrně tomu mělo být přistoupeno k modifikaci základní částky, případně neměla být modifikována vůbec. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným.9. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil podle relevantních ustanovení OdpŠk. Závěr, ke kterému soud I. stupně dospěl, totiž že délku namítaného řízení je v daném případě s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, zejména k ničím neodůvodněnému průtahu v délce 14 měsíců ze strany nalézacího soudu třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, považuje i odvolací soud za přiléhavý. Správně se také prvostupňový soud zabýval kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že posuzované řízení lze považovat za skutkově i právně složité. Jeho předmětem totiž bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci a byť původně žalovaná , jméno FO, se zrušení podílového nebránila, nesouhlasila však s vypořádací cenou a navíc, jak zjistil soud I. stupně, vznesla požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za výlučné užívání domu a pozemku žalobkyněmi. Tato skutečnost rozhodně ke zjednodušení sporu nepřispěla, naopak si vyžádala kromě znaleckého posudku ohledně ceny nemovitosti i znalecký posudek o ceně obvyklého nájemného. Protože žalovaná , jméno FO, v průběhu posuzovaného řízení zemřela, muselo být řízení přerušeno a teprve po skončení dědického řízení bylo pokračováno s dědičkou zůstavitelky , jméno FO, . Z popsaných důvodů proto i podle odvolacího soudu je na místě snížení základní částky odškodnění o 15 %. Nicméně nelze současně odhlédnout od postupu orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení. Jak zjistil soud I. stupně, v průběhu posuzovaného řízení došlo k neodůvodněnému 14měsíčnímu období nečinnosti. Podle odvolacího soudu právě tento postup nalézacího soudu se vyšší měrou podílel na celkové délce řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud z tohoto důvodu soud I. stupně přistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %, postupoval správně. Odvolací soud dále přisvědčil soudu I. stupně, že posuzované řízení mělo pro žalobkyně standardní význam, neboť není judikaturou řazeno mezi řízení se zvýšeným významem pro poškozeného (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), který by odůvodňoval zvýšení základní částky. Naopak soud I. stupně přiléhavě zhodnotil skutečnost, že žalobkyně v posuzovaném řízení společně pociťovaly a sdílely újmu související s jeho délkou, což je okolnost, která logicky zmírňuje utrpěnou újmu a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění. Ani námitku žalobkyň, že snad soud I. stupně měl vycházet z vyšší částky odškodnění než 15 000 Kč za rok trvání řízení, odvolací soud nesdílí. Soudem I. stupně určená výše přiměřeného zadostiučinění v tomto případě za jeden rok trvání řízení částkou 15 000 Kč a za každý z prvních dvou let řízení polovinou této částky se nejeví odvolacímu soudu nikterak nepřiměřená, excesivní a neodůvodněná, když s ohledem na okolnosti případu (přerušení posuzovaného řízení) se v této věci nejedná o nijak extrémní délku řízení, jež by opodstatňovala přiznání vyšší částky základního zadostiučinění.10. S ohledem na shora uvedené soud I.