72 Co 248/2024-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení , částka, s 15 % úrokem z prodlení p. a. od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému , Jméno zainteresované osoby 0/0, , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované , Jméno zainteresované osoby 1/0, , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), uložil žalovanému , Jméno zainteresované osoby 0/0, povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a uložil žalované , Jméno zainteresované osoby 1/0, povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, a současně o vzájemných návrzích žalovaných, kterými se každý ze žalovaných domáhal na žalobci zaplacení částky , částka, .3. Žalobce požadoval zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalovaným v období od , datum, do , datum, užíváním pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále také jen „pozemky parc. č. , hodnota, a , číslo, “) bez právního důvodu. Tvrdil, že je vlastníkem uvedených pozemků, dříve zemského statku , číslo, v , adresa, , obec , adresa, , přičemž žalovaní byli do , datum, oprávněni pozemky užívat na základě práva stavby, zřízeného dne 26/, datum, smlouvou uzavřenou mezi Zemským správním výborem pro , adresa, a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků. Dle žalobce žalovaní od , datum, užívají dotčené pozemky bez právního důvodu, aniž by za užívání pozemků hradili jakoukoliv úplatu.4. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhovali, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdili, že jsou podílovými spoluvlastníky stavby , číslo, postavené na pozemku parc. č. , hodnota, , jakož i pozemků parc. č. , hodnota, a , číslo, , když vlastnictví k pozemkům nabyli vydržením. Současně zpochybňovali aktivní legitimaci žalobce v tomto sporu pro nesplnění zákonných podmínek přechodu vlastnického práva k uvedeným pozemkům z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále také jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). Poukazovali na to, že žalobce vůči nim uplatňuje své nároky, přestože otázka absence jeho aktivní legitimace a nedůvodnost uplatňovaných nároků na vydání bezdůvodného obohacení byla již pravomocně vyřešena rozhodnutím soudů v jiných řízeních s obdobným skutkovým základem. V důsledku postupu žalobce tak žalovaným vznikla škoda v podobě nákladů na právní zastoupení vynaložených v souvislosti s obranou proti požadavkům žalobce v době před zahájením soudního řízení, a to v celkové výši , částka, . U uvedeného důvodu tedy každý ze žalovaných vzájemným návrhem požaduje na žalobci zaplacení náhrady škody ve výši poloviny uvedené částky.5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že dne 26/, datum, byla uzavřena mezi Zemským správním výborem pro , adresa, a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků (dále také jen „Družstvo“) smlouva o stavebním právu. Na základě této smlouvy bylo zřízeno ve prospěch Družstva stavební právo na části pozemku tehdejšího zemského statku , číslo, v , adresa, , obec , adresa, . Právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 let ode dne doručení žádosti na vklad práva stavby (tj. do , datum, ). Družstvo se zavázalo platit pachtovné (stavební činži) ve výši , částka, Kčs ročně. Bylo dohodnuto, že po zániku stavebního práva se stavby stanou součástí předmětného pozemku a vlastníkem se stane Zemský správní výbor či jeho právní nástupce. Na pozemku , číslo, (nyní parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, ) byl vystavěn dům , číslo, jehož vlastníkem jsou žalovaní. Podle znaleckého posudku , číslo, ze dne , datum, , vypracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, , činila v období od , datum, až , datum, obvyklá výše nájemného za užívání pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, částku , částka, . Žalobce dopisem ze dne , datum, a následně upomínkou ze dne , datum, vyzval každého ze žalovaných k zaplacení poloviny částky , částka, za užívání pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, bez právního důvodu v období od , datum, do , datum, . Žalovaní v zastoupení advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, dopisem ze dne , datum, , respektive dopisem ze dne , datum, požadavek žalobce odmítli. Každý ze žalovaných zaplatil jmenované advokátce za zmíněné úkony právní služby odměnu ve výši , částka, . Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byla ve sporu mezi stejnými účastníky zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem stavby , číslo, , která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Soudy přitom dospěly k závěru, že žalobce neprokázal, že v rozhodné době s pozemkem fakticky hospodařil, nebyly splněny podmínky přechodu vlastnického práva na žalobce a ani podmínky vydržení vlastnického práva. V uvedené věci bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 202023, č. j. , spisová značka, odmítnuto dovolání žalobce a usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1284/23 byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítnuta žaloba, kterou žalobce požadoval po žalovaných zaplacení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, bez právního důvodu v období od , datum, do , datum, .6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Svou pozornost soustředil na posouzení otázky aktivní legitimace žalobce, respektive zda byly splněny podmínky pro přechod vlastnického práva k dotčeným pozemkům podle zákona č. 172/1991 Sb. V tomto ohledu poukázal na závěry soudů ve shora uvedených souběžných řízeních a ve shodě s nimi uzavřel, že na žalobce nepřešlo vlastnické právo k dotčeným pozemkům podle zákona č. 172/1991 Sb. pro nesplnění podmínky faktického výkonu práva hospodaření s předmětnými pozemky v rozhodném období. Na základě uvedeného pak dospěl k závěru, že žalobce není v projednávané věci aktivně věcně legitimován, a proto žalobu s požadavkem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky s příslušenstvím jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Současně dospěl k závěru, že pokud žalobce uplatňoval vůči žalovaným své nároky z bezdůvodného obohacení v době, kdy bylo ve shora uvedených řízeních rozhodnuto o absenci jeho aktivní legitimace v uvedeném směru, počínal si v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel, že v důsledku jednání žalobce vznikla žalovaným škoda v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení, kterou je žalobce podle § 2909 o. z. povinen žalovaným nahradit. Z uvedeného důvodu tedy soud prvního stupně shledal důvodným vzájemný návrh žalovaných a žalobci uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných náhradu škody ve výši , částka, . O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení plně procesně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech jejich právního zastoupení vyčíslených ve výši , částka, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“).7. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, v němž namítal existenci odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), f), g) o.s.ř. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s tím, že soud prvního stupně prakticky pouze poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a na rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Poukázal na to, že v uvedených rozhodnutích není řešena otázka vlastnického práva k dotčeným pozemkům v jejich výroku, nýbrž pouze v jejich odůvodnění, tj. vyřešení této otázky nebylo pro soud pr