11 Co 191/2025-101 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 91 616 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 42 222 Kč (výrok II.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 91 616 Kč příslušenstvím (za období od 7. 11. 2021 do 17. 4. 2023) s tím, že až do 17. 4. 2023 byli spoluvlastníky pozemku parc. č. , číslo, , v kat. území , adresa, (dále též „předmětný pozemek“ nebo „Pozemek“).3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a znaleckým posudkem ze dne 26. 6. 2024, č. , číslo, (dále též „znalecký posudek“) znalce , jméno FO, (dále též „znalec“). Vyšel ze zjištění, že žalobci nechali plochu části předmětného pozemku, na které je umístěna stavba, změřit k tomu oprávněnou osobou, přičemž výsledkem byla výměra 98 m2 (resp. 98,214 m2 před zaokrouhlením); Pozemek má výměru 545 m2, Stavba zabírá 18 % jeho výměry. Dále soud uvedl, že stavba na Pozemku je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb. (dále též „vodní zákon“, nebo „VZ“), na které se vztahuje § 59a VZ ve znění do 31. 7. 2024, podle kterého je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Žalobci se však zákonné náhrady podle § 59a VZ, ve znění do 31. 7. 2024, žalobou nedomáhají, ani se nedomáhají vydání bezdůvodného obohacení za užívání části předmětného pozemku, na které je umístěna stavba (která zabírá 18 % výměry Pozemku) – domáhají se vydání bezdůvodného obohacení za užívání zbývající části Pozemku (v rozsahu 82 % jeho rozlohy, na které se Stavba nenachází). Z uvedené právní úpravy plyne, že žalobci musí na předmětném pozemku za zákonnou náhradu, kterou od žalovaného ani neobdrželi, strpět umístění a užívání stavby ve vlastnictví žalovaného, avšak nejsou povinni strpět, že žalovaný namísto užívání jen samotné stavby o výměře 98 m2 užívá celý předmětný pozemek o výměře 545 m2, k čemuž jej § 59a VZ neopravňuje, neboť pro účely užívání stavby ve vlastnictví žalovaného není nutné užívat celý předmětný pozemek, když stavba netvoří jeden funkční celek s celým předmětným pozemkem. Legální služebnost dle § 59a VZ se vztahuje jen k samotné stavbě vodního díla, resp. k části pozemku pod ním, a maximálně i k části pozemku, která by tvořila s vodním dílem jeden funkční celek. Vzhledem k tomu, že k užívání předmětného pozemku v rozsahu mimo samotnou plochu stavby nemá žalovaný žádné oprávnění, jde v daném rozsahu o užívání bez právního důvodu, v jehož důsledku vzniká na straně žalovaného bezdůvodné obohacení podle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. (dále též „o. z.“), když žalovaný žalobcům za užívání jakékoliv části předmětného pozemku nic nezaplatil. Dále soud uvedl, že měl na zřeteli názor odvolacího soudu ve sporu, ve kterém se žalobci úspěšně domáhali vydání bezdůvodného obohacení za období od 7. 11. 2013 do 6. 11. 2015; žalobě bylo vyhověno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , spisová značka, .4. K výši bezdůvodného obohacení soud uvedl, že vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne 26. 6. 2024, jenž obsahoval doložku znalce podle ustanovení § 127a o. s. ř. Soud shledal, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši ročního obvyklého nájemného v daném místě a čase z celého předmětného pozemku, přičemž bezdůvodné obohacení za užívání předmětného pozemku v rozsahu mimo samotnou plochu stavby odpovídá 82 % znalcem zjištěného obvyklého nájemného za celý předmětný pozemek. Proto soud žalobcům přiznal celkem částku 91 616 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení za 55 dnů v roce 2021 ve výši 9 267 Kč (61 500 Kč děleno 365 krát 55), dále bezdůvodné obohacení za rok 2022 ve výši 63 681 Kč a bezdůvodné obohacení za 107 dnů roku 2023 ve výši 18 668 Kč (63 681 děleno 365 krát 107).5. K příslušenství pohledávky soud, s odkazem na ustanovení § 1970 o. z., uvedl, že žalobci se obrátili na žalovaného dopisem ze dne 9. 8. 2024 s výzvou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku ve výše uvedeném období a ve shora uvedené výši, když výzva byla současně též tzv. předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. Žalovaný na výzvu žalobců reagoval dopisem ze dne 20. 8. 2024, ve kterém platbu odmítl s důvody, pro které podal odvolání proti rozsudku ze dne 26. 4. 2024 v pořadí v pátém soudním sporu. Žalovaný obdržel výzvu k vydání bezdůvodného obohacení dne 9. 8. 2024. Posledním dnem sedmidenní lhůty, kterou žalobci ve výzvě stanovili pro úhradu dlužné částky, byl den 16. 8. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku ve lhůtě neuhradil, je od 17. 8. 2024 v prodlení. Žalobci tak vedle částky 91 616 Kč požadovali zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky podle § 1970 obč. zák. od 17. 8. 2024 do zaplacení.6. Žalovaný ve včasném odvolání namítal, že soudu prvního stupně předložil rozsáhlý důkazní materiál, z něhož je nesporné, že části pozemků č. , číslo, a , číslo, , z nichž následně, po dalších změnách číslování, vznikl dnešní pozemek parc. č. , číslo, , byly za účelem výstavby , místo, objektu v roce 1936 vyvlastněny na základě vodního zákona ve prospěch právního předchůdce žalované, nicméně soud prvního stupně předložené listiny jen zběžně prošel a návrh žalované na poskytnutí lhůty pro doložení dalších dokumentů dokládajících vyvlastnění zamítl, ačkoliv žalovaná namítla nedostatek aktivní legitimace žalobců. Dále žalovaný namítal, že byla-li by mu soudem prvního stupně poskytnuta lhůta pro doplnění tvrzení a důkazů, doložil by, že parcely , číslo, a , číslo, jsou totožné; v této souvislosti uvedl, že vývoj číslování parcel, které předložil, dle nových zjištění nezahrnuje všechny změny čísel a výměr pozemků, což žalovaný doloží k prokázání, že vyvlastnění částí pozemků je ztotožněno s parcelou č. , číslo, . Dále žalovaný namítal, že neužívá předmětný pozemek bez právního důvodu, neboť na pozemku je umístěna stavba vodního díla, k níž vázne zákonné věcné břemeno podle ust. § 59a vodního zákona; žalovaný se tak nemůže dopouštět vůči žalobcům užíváním předmětného pozemku bezdůvodného obohacení. Žalovaný též namítal, že závěr soudu prvního stupně o pronajímání pozemku třetí osobě za tržní nájemné je v rozporu s provedeným dokazováním a v rozporu s posledním usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 15. 1. 2025, č. j. , spisová značka, ; i z tohoto důvodu neobstojí znalecký posudek předložený žalobci, dle něhož soud prvního stupně rozhodl. Za nesprávný pokládá závěr soudu prvního stupně (i obdobný závěr zdejšího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ), že legální služebnost podle § 59a VZ se vztahuje jen k samotné stavbě vodního díla, resp. k části pozemku pod ním, a maximálně k části pozemku, který tvoří s vodním dílem jeden funkční celek, neboť takový závěr z ničeho nevyplývá. Dle žalovaného se žalobci fakticky (byť svůj nárok označují jako nárok z bezdůvodného obohacení) domáhají náhrady za věcné břemeno podle ust. § 59a vodního zákona, který je však promlčen. Žalovaný též namítá, že z ničeho nevyplývá postup, který zvolili žalobci, kdy oddělili část pozemku č. , číslo, bezprostředně pod stavbou , místo, objektu bez jakékoli další části pozemku pro přístup a plnění práv a povinností spojených se stavbou tohoto vodního díla. Z tohoto postupu, který je přenesen do napadeného rozsudku, vyplývá, že žalovaný má toliko právo užívat část pozemku pod stavbou vodovodní , místo, , pokud však se bude chtít k této stavbě dostat, pak se již vstupem na předmětný pozemek dopouští bezdůvodného obohacení. Žalovaný též namítal, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval znaleckým posudkem předloženým žalobci, který žádným způsobem nezohledňuje existenci stavby , místo, objektu a nezbytnost jeho užívání žalovaným, s čímž se ztotožnil Městský soud v , adresa, v usnesení ze dne 15. 1. 2025, č.j. , spisová značka, . Dále namítal, že není zřejmé, jak mohl soud prvního stupně na jedné straně dojít k závěru, že žalovaný nepředložil listiny o vyvlastnění pozemků za účelem výstavby , místo, objektu, a na druhé straně z listin předložených žalovaným bezpečně dovozuje u pozemků č. , číslo, a , číslo, vyvlastnění a uhrazení náhrady , jméno FO, . Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalovanému přizná náklady řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalobci ve vyjádření (ze dne 23. 5. 2025) k odvolání uvedli, že žalovaným namítané vyvlastnění nebylo dokončeno a završeno, když nebylo zapsáno do pozemkových knih; patrně ze stejných důvodů žalovaný nedoložil, že náhrada za vyvlastnění byla , jméno FO, (či jeho právním nástupcům) skutečně vyplacena. Žalovaný navíc tvrdí, že z jím předlože