11 Co 251/2025-46 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku „Kč 39 392“ se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.); co do částky „Kč 201 640“ se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 975,50 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal částky 241 032 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.) spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení, které bylo u Městského soudu v , adresa, vedeno pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“).3. Ohledně posuzovaného řízení soud uvedl, že žaloba byla u Městského soudu v , adresa, (dále též „městský soud“, nebo „soud prvního stupně“) podána dne 23. 12. 2009, dne 28. 6. 2010 bylo řízení zastaveno, dne 22. 12. 2010 Krajský soud v , adresa, (dále též „krajský soud“, nebo „odvolací soud“) usnesení ze dne 28. 6. 2010 potvrdil, dne 29. 11. 2011 Nejvyšší soud obě usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 3. 5. 2012 se konalo jednání, při němž žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, usnesením ze dne 20. 11. 2012 bylo žalobci osvobození od soudních poplatků přiznáno (v rozsahu 50 %). Další jednání se konala dne 12. 3. 2013, dne 25. 4. 2013, dne 11. 6. 2013 a dne 21. 6. 2013; posledně uvedeného dne (21. 6. 2013) soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, proti němuž podal žalobce dne 7. 10. 2013 odvolání. Dne 24. 10. 2013 požádal žalobce o další osvobození od soudních poplatků, tuto žádost soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 11. 2013 zamítl, odvolací soud dne 28. 5. 2015 usnesení ze dne 27. 11. 2013 zrušil a řízení o žádosti žalobce o další osvobození od soudních poplatků zastavil. Dne 23. 7. 2015 žalobce znovu požádal o osvobození od soudních poplatků, usnesením ze dne 15. 9. 2015 soud prvního stupně řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků zastavil; toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno dne 22. 11. 2016. Odvolací jednání se konalo dne 10. 12. 2019, dne 16. 12. 2019 vyhlásil krajský soud rozsudek, kterým v meritu věci rozsudek městského soudu potvrdil. Dne 20. 3. 2020 podal žalobce dovolání, dne 22. 7. 2021 Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak rozsudek městského soudu. Jednání se konalo dne 11. 11. 2021, kdy městský soud vyhlásil (v pořadí druhý) rozsudek. Dne 15. 2. 2022 podal žalovaný odvolání, které dne 11. 3. 2022 doplnil. Dne 5. 4. 2022 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků, které soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 5. 2022 nepřiznal. Odvolací soud dne 9. 5. 2023 usnesení soudu prvního stupně změnil a žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Dne 26. 6. 2024 se konalo odvolací jednání, při němž odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu prvního stupně v převážné části potvrdil; rozhodnutí nabylo právní moci ke dni 29. 7. 2024, posuzované řízení tak trvalo 14 let a 7 měsíců.4. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a dospěl k závěru, že s ohledem na délku řízení je třeba odškodnit žalobce v penězích, přičemž základní částku odškodnění stanovil ve výši 18 000 Kč/rok (za první dva roky v poloviční výši); celkem 244 500 Kč. Ve vztahu ke složitosti řízení uvedl (nepřesně - viz odst. 11.), že předmětem řízení byla odpovědnost za vady díla v celkové výši 1 754 834 Kč; dále uvedl, že s posouzením věci bylo spojeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, svědeckými výpověďmi a znaleckým zkoumáním; soud také rozhodoval o procesních návrzích, o osvobození od soudních poplatků; ve věci bylo rozhodováno všemi stupni soudní soustavy - pro složitost řízení soud tedy základní částku snížil o 30 %. Dále soud shledal, že žalobce nikterak nepřispěl k průtahům v řízení. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci během řízení soud uvedl, že shledal několik průtahů a déle trvající nečinnost soudu, a to především u odvolacího soudu, kdy mezi rozhodnutím soudu prvního stupně dne 21. 6. 2013 a rozhodnutím odvolacího soudu (20. 1. 2020) uplynulo více než 6 let. Dále soud uvedl, že přihlédl i k tomu, že v mezidobí bylo rozhodováno o žádostech o osvobození od soudních poplatků; konstatoval, že Nejvyšší soud rozhodl (v prvním dovolacím řízení) za rok a půl a ve druhém dovolacím řízení rozhodl téměř za dva roky. Význam předmětu řízení pro poškozeného posoudil jako standardní s tím, že se jednalo o zaplacení částky ze smlouvy o dílo. Dále soud uvedl, že základní částku snížil o 10 %, to je o částku 24 450 Kč, a žalobce nemá tak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 220 050 Kč; vzhledem k tomu, že žalobkyně plnila 180 658 Kč, zbývá k doplacení částka 39 392 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 1. 2. 2025 do zaplacení).5. K nákladům řízení soud uvedl, že žalobci přiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony po 3 400 Kč dle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 450 Kč za režijní paušál, 21 % DPH a 2 000 Kč za soudní poplatek.6. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroků I. a III.) namítala, že rozsudek soudu prvního stupně je nesprávný a částečně nepřezkoumatelný. Snížení základní částky odškodnění dle kritéria složitosti řízení o 30 % je dle žalované zcela nedostatečné. Posuzované řízení bylo velmi složité po skutkové i právní stránce, když se jednalo o zaplacení zvýšené odměny za provedení díla a smluvní pokuty. Složité bylo řízení i po procesní stránce, neboť bylo rozhodováno o nedostatku pravomoci soudů; opakovaně bylo rozhodováno o žádostech žalobce o osvobození od soudního poplatku, o totéž následně žádal i žalovaný. Řízení proběhlo opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Dále namítala, že z rozsudku neplyne, jakou výši procentuálního snížení základní částky soud prvního stupně použil ohledně jednotlivých složek složitosti řízení; například není vůbec zřejmé, zda a jak bylo zohledněno kritérium počtu stupňů soudní soustavy; v odstavci 8. rozsudku soud uvádí, že snížil základní částku zadostiučinění o 30 % a v odstavci 12. rozsudku uvádí celkové snížení o 10 %, z odůvodnění rozhodnutí však nelze vyčíst, jak k tomuto soud dospěl. Nepřezkoumatelný a věcně nesprávný je též výrok o nákladech řízení (v tomto směru žalovaná poukázala na aktuální znění advokátního tarifu). Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalovaná má nárok na přiznání nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř.7. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že souhlasí s tím, že výpočet částky náhrady nákladů řízení je zjevně nesprávný, chyba je však toliko ve výpočtu výše náhrady, samotný nárok žalobce na náhradu nákladů je nesporný. Pokud jde o nárok samotný, je dle žalobce odvolání žalované věcně zcela nedůvodné. Názor žalované, že by měla být náhrada snížena o více než 30 % z důvodu tvrzené složitosti řízení, je nesprávný zjevně, a to tím spíše při porovnání s valorizací částky náhrady o pouhých 10 % v důsledku postupu orgánů veřejné moci, který byl v předmětném řízení zcela zásadní a nadstandardní. Dle žalobce nebylo dokazování v převážném rozsahu zapotřebí, když jeho nárok byl prokázán písemným dodatkem ke smlouvě, jehož relevanci musel žalobce prokázat až prostřednictvím kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dle žalobce je stanovisko žalované nutno korigovat též v tom směru, že i v průměrném řízení bývají prováděny listinné důkazy a vyslýcháni svědci, proto nelze z tohoto důvodu apriori rozsah náhrady snižovat; ve věci nebylo prováděno ani znalecké zkoumání, resp. řízení nebylo fakticky přerušováno za účelem vyčkávání na znalecký posudek. Dle žalobce je namístě vydat opravné usnesení, neboť ve výroku I. rozsudku je dvakrát uvedeno slovo zaplatit a současně výrok obsahuje nesprávné uvedení částky, která by měla správně znít „39.392,- Kč“.8. Podáním ze dne 8. 10. 2025 žalovaná omluvila svou neúčast při jednání odvolacího soudu (z důvodu kolize s jiným soudním jednáním), odkázala na vyjádření k žalobě (ze dne 1. 4. 2025) a na obsah odvolání, o odročení nežádala a uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti.9. Vzhledem k právě uvedenému jednal odvolací soud v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Právní zástupce žalobce odkázal na písemné vyjádření k odvolání, přičemž zdůraznil, že v posuzovaném řízení došlo ke značným průtahům, které je třeba zohlednit zvýšením základní částky odškodnění.10. Odvolací soud - jednak s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně ve věci rozhodl (v souladu s § 115a o. s. ř.) bez jednání, jednak proto, že byť soud prvního stupně reprodukoval průběh posuzovaného řízení v zásadě správně, některé relevantní skutečnosti nezmínil - doplnil dok