13 Co 467/2024-2003 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 361 059 Kč s 10,5 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2008, Anonymizováno, do 31. 12. 2008 a dále od, Anonymizováno, 1. 1. 2009 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 536 957,70 Kč s příslušenstvím (výrok II) a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 485 277 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne 13. 5. 2008, kterou se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) domáhala na žalované (t. č. pod obchodní firmou , právnická osoba, ) původně zaplacení částky 4 126 298 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je od 11. 9. 2007, resp. 9. 10. 2007 vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků o celkové výměře 47 673 m2 v pražských katastrálních územích , adresa, a , adresa, , na nichž se nachází pekárenský areál patřící (v zažalovaném období) žalované (budovy pekáren, manipulační plochy a komunikace). Žalovaná pozemky užívala na podkladě dvou nájemních smluv uzavřených dne 23. 3. 1998 s právními předchůdci žalobkyně (restituenty pozemků, členy rodiny , jméno FO, – tzv. východní část pozemků, a, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, – tzv. západní část pozemků). Dopisem ze dne 26. 11. 2007 žalobkyně sdělila žalované, že se stala vlastníkem pozemků, a tudíž vstoupila do postavení pronajímatele. Žalovaná částka sestávala jednak z dlužného nájemného za období od nabytí vlastnictví pozemků žalobkyní do 30. 4. 2008, kdy nájem skončil v důsledku žalobkyní dané výpovědi (3 228 281,30 Kč s přísl.), jednak z peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení, k němuž mělo u žalované dojít z důvodu bezesmluvního užívání pozemků v měsících květnu a červnu 2008 (898 016,70 Kč s přísl.; dále i jen „předmětné období“).3. (Předchozím) rozsudkem ze dne 9. 2. 2023, č. j. 8 C 481/2008-1800, soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení. Ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyšel s poukazem na ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. z toho, že pokud žalovaná po skončení nájmu pozemky nevyklidila, pak (dříve pronajaté) pozemky nadále užívala bez právního důvodu, a je proto za jejich užívání povinna zaplatit žalobkyni peněžitou náhradu, jejíž výši není důvodu neztotožnit s výší nájemného (dříve sjednaného, byť neplaceného).4. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, č. j. 13 Co 138/2023-1849, k odvolání žalované změnil předchozí rozsudek soudu prvního stupně tak, že stran nároku na dlužné nájemné zamítl žalobu o zaplacení částky 818 706,60 Kč s příslušenstvím a potvrdil rozsudek co do částky 2 409 574,70 Kč s příslušenstvím (čímž bylo řízení ohledně tohoto nároku pravomocně skončeno), co do částky 898 016,70 Kč s příslušenstvím (požadované na náhradě za bezdůvodné obohacení) a ve výroku o náhradě nákladů řízení předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Pro ně uložil soudu prvního stupně nejprve vypořádat obranu žalované, že, proč a v jakém rozsahu (bývalý) předmět nájmu fakticky neužívala (již od počátku nájmu, tj. nikdy), pročež se na úkor žalobkyně nemohla bezdůvodně obohacovat (neužívala-li předtím ani předmět nájmu). Pro případ, že shledá zažalovaný nárok znovu co do základu důvodným, instruoval soud prvního stupně vyčíslit výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení s pomocí údaje o místně a časově obvyklém nájemném za užívání srovnatelného předmětu nájmu. Soud prvního stupně byl konečně zavázán vypořádat se s výsledky řízení vedených u něj o obdobných nárocích týkajících se bezprávného užívání předmětného pekárenského areálu v jiných (následujících) časových obdobích (pod sp. zn. 9 C 370/2016, 11 C 275/2019, 28 C 267/2014).5. Soud prvního stupně vzal v dalším řízení (předcházejícím vyhlášení nyní napadeného rozsudku) po doplnění dokazování znovu za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků [v tomto zásadním ohledu vyšel ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2856/19, vydaného v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 18 C 190/2009, v němž se – ve výsledku neúspěšně – domáhala žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, .“), proti žalovaným , Orgán veřejné moci, a , Jméno žalobkyně, . (tj. žalobkyni v nyní souzené věci) určení, že vlastníkem pozemků je Česká republika].6. S námitkou žalované o užívání pozemků nikoliv v celém (tj. dříve pronajatém a zažalovaném) rozsahu se soud prvního stupně vypořádal ztotožněním se závěrem dosaženým např. ve sporu vedeném u něj pod sp. zn. 28 C 267/2014 (u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 16 Co 158/2024), podle kterého žalovaná užívala pozemky toliko v rozsahu 30 414 m2 (soubor pozemků uvnitř oploceného pekárenského areálu a k tomu vně tohoto areálu pozemek p. č. , hodnota, zastavěný budovou trafostanice; dále i jen „předmětné pozemky“). Otázku, zda žalovaná měla k užívání těchto pozemků v předmětném období právní titul, vzal soud prvního stupně za v řadě obdobných sporů již rovněž vyřešenou, a to s negativním závěrem.7. V otázce stanovení výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky měl soud prvního stupně k dispozici dva znalecké posudky, a to sice žalovanou původně v jiné věci (sp. zn. 20 C 79/2010) a rovněž i v této věci předložený posudek znalecké kanceláře , právnická osoba, (dále i jen „posudek , právnická osoba, “) č. , hodnota, , stanovující výši nájemného částkou 5 919 Kč/den pro období od 1. 7. 2009 do 3. 1. 2010, a žalobkyní předložený znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (přesněji , právnická osoba, – pozn. odvolacího soudu) č. , č. účtu, , a jeho dodatek č. , hodnota, , odhadující výši nájemného přímo pro rok 2008 na 4 379 616 Kč/rok, tj. 11 999 Kč/den (dále i jen „posudek , tituly před jménem, , jméno FO, “).8. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku , podezřelý výraz, , považuje jej za přesvědčivější, neboť v rámci porovnávací metody opřený o dostatečně široký vzorek skutečně realizovaných prodejů obdobných pozemků (podle územního plánu , adresa, umístěných v zónách VN, tj. nerušící výroby a služeb) v rozhodné době, a současně zohledňující prvek zastavěnosti předmětných pozemků, zatímco v žalovanou předloženém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, byly ke srovnání použity z územně plánovacího hlediska odlišné druhy pozemků obchodované ve značném časovém rozptylu, přičemž zastavěnost předmětných pozemků zde naopak nebyla brána v potaz (podle soudu prvního stupně nesprávně). Soud prvního stupně rovněž akcentoval, že z (obdobně konstruovaných) posudků znalecké kanceláře , právnická osoba, . vychází i řada jeho dalších rozhodnutí (dílem pravomocných – pozn. odvolacího soudu) ve sporech žalobkyně a žalované, resp. obchodní společnosti , právnická osoba, . o vydání bezdůvodného obohacení za období let 2009 a následujících.9. S ohledem na procesně ekonomickou stránku věci (a tedy uvažuje – zjevně – tak, že výše obvyklého nájemného nemohla být v roce 2008 nižší než v roce 2009), stanovil soud prvního stupně tuto výši za 30 414 m2 plochy předmětných pozemků i pro rok 2008 s pomocí posudku , podezřelý výraz, na 5 919 Kč/den, a tedy za 61 dnů předmětného období na 361 059 Kč.10. Po právní stránce soud prvního stupně věc vzhledem k časovému ohraničení rozhodného období a s poukazem na přechodné ustanovení v § 3028 o. z. právně posoudil podle § 451 odst. 2 obč. zák., konstatuje, že v případě bezprávného užívání cizí věci vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by se jeho majetkový stav zmenšil, majetkový prospěch, který (resp. peněžitou náhradu za něj) je povinen vydat ochuzenému. Z uvedeného dovodil na povinnost žalované zaplatit žalobkyni za užívání předmětných pozemků peněžitou náhradu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému, činící za předmětné období již shora uvedených 361 059 Kč.11. Proto soud prvního stupně vyhověl žalobě jen co do posledně uvedené částky, a to spolu s příslušenstvím, úrokem z prodlení v zákonné výši požadovaným žalobkyní v zákonné výši a důvodně od 19. 7. 2008 (jakožto dne doručení žaloby žalované) do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a příslušných (jím citovaných) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ nebo „advokátní tarif“), podle nichž přiznal v řízení převážně (z 67,15%) úspěšné žalobkyni na náhradu poměrnou část (34,3%) jejích plných nákladů řízení, tvořených zaplacenými soudními poplatky a náklady zastoupení advokátem, podrobně identifikovanými pod body 32 a 33 odůvodnění napaden