14 Co 376/2025-94 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 17. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně uložil žalované vyklidit byt , číslo, (dříve byt č. , číslo, ) o výměře 68,97 m2 ve , číslo, nadzemním podlaží naproti schodům na adrese , adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 23 452,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je vlastnicí výše označeného bytu, jehož původní nájemnicí byla paní , jméno FO, . Po smrti původní nájemnice přešlo nájemní právo na žalovanou, jež byt výhradně užívá. Žalobkyně zaslala žalované výpověď z nájmu, po zániku nájemního vztahu však žalovaná byt žalobkyni nepředala. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně doplnila, že žalovaná byla členkou domácnosti původní nájemkyně, nájem na ni tedy přešel podle § 2279 o. z. a skončil již uplynutím dvou let od smrti paní , jméno FO, dne , datum, . Žalovaná naopak navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že podala žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi. Dále uvedla, že po smrti matky , jméno FO, na ni přešel nájem podle § 2279 o. z., neboť žalovaná byla spolužijící osobou, o matku se starala dlouhodobě a nemá vlastní byt.3. Po skutkové stránce vyšel soud I. stupně z toho, že nájemkyní předmětného bytu byla podle zápisu o odevzdání a převzetí bytu ze dne 27. 10. 1964 paní , jméno FO, , jež zemřela dne , datum, . Navzdory tomu se v dopisu ze dne 1. 2. 2023 adresovaném žalovanou žalobkyni, nachází podpis jak žalované, tak paní , jméno FO, . Stejně tak se podpis paní , jméno FO, nachází vedle podpisů žalované v dopisu adresovaném žalobkyni ze dne 11. 4. 2024 a 2. 5. 2024. Dne 21. 6. 2024 byl žalobkyni zaslán úmrtní list paní , jméno FO, . Dopisem ze dne 22. 7. 2024 žalobkyně vypověděla nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v bytě , číslo, (dříve , číslo, ), na adrese , adresa, , s dvouměsíční výpovědní dobou, a to bez uvedení důvodu podle § 2283 odst. 1 o. z. s tím, že nájem skončí 1. 10. 2024. Zároveň vyzvala žalovanou k vyklizení bytu k tomuto datu. Žalobkyně žalované dne 4. 11. 2024 odeslala předžalobní výzvu. Nesporná mezi účastnicemi byla skutečnost, že žalovaná žila s matkou v době její smrti ve společné domácnosti a neměla vlastní byt.4. Po právní stránce soud I. stupně nejprve konstatoval, že věc je nutné v souladu s § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) posoudit právě podle tohoto zákona účinného od 1. 1. 2014. V řízení bylo prokázáno, že matka žalované a původní nájemnice bytu , číslo, (dříve , číslo, ) na adrese , adresa, , , jméno FO, , zemřela dne , datum, a žalovaná dle svého tvrzení, které učinila nesporným i žalobkyně, žila se svojí matkou ve společné domácnosti. Na žalovanou proto přešel nájem bytu podle § 2279 odst. 1 a 2 o. z., který trval po dobu dvou let a skončil , datum, . Dopisem ze dne 22. 7. 20224 žalobkyně navíc dala žalované výpověď z nájmu bytu a zároveň jí vyzvala k vyklizení bytu. Žalobkyně tak dostatečně určitým způsobem projevila svou vůli ve lhůtě tří měsíců, aby žalovaná byt opustila, a nedošlo tudíž ani k „obnovení“ nájmu podle § 2285 o. z. Na straně žalované tedy soud I. stupně shledal neoprávněné zadržování věci-bytu a žalobě vyhověl (§ 1040 odst. 1 o. z.).5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč a náklady právního zastoupení za „dva“ úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé a podání ze dne 20. 12. 2021) po 1 500 Kč, tři úkony (změna žaloby ze dne 10. 3. 2025, odvolání ze dne 10. 3. 2025 a účast na jednání dne 10. 7. 2025) po 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a za jeden úkon právní služby (účast na jednání při kterém byl vyhlášen rozsudek) po 1 150 Kč podle § 11 odst. 2 citované vyhlášky, 3x režijní paušál po 300 Kč, 4x po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhradou DPH.6. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, jež namítala, že soud I. stupně v dané věci nesprávně aplikoval § 2279 o. z. a nevedl řádně dokazování. Nesporným žalovaná před soudem neučinila ničeho. Ke dni úmrtí původního nájemce předmětného bytu, paní , jméno FO, , byla žalovaná navíc vlastníkem jiné nemovitosti určené k bydlení, a to domu č.p. , číslo, , adresa, (LV , číslo, , k. ú. , adresa, ). Z tohoto důvodu nemohla být naplněna podmínka § 2279 odst. 1 o. z. pro přechod nájmu na žalovanou, jakožto spolužijící osobu bez vlastního bydlení, a k zániku práva žalované na bydlení mohlo dojít pouze platnou výpovědí z nájmu dle § 2286 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že pak výpověď z nájmu, kterou žalobkyně zaslala žalované dne 22. 7. 2024, neobsahovala upozornění o právu nájemce vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, je tato výpověď neplatná. Kromě toho byla výpověď žalobkyní podána opožděně, čímž se soud ani nezabýval. Nájemní vztah mezi žalovanou a žalobkyní nikdy nezanikl, pročež žaloba byla podána nedůvodně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. V doplnění odvolání žalovaná poukázala na těžké životní období, kterým v předchozích letech prošla, vyklizení bytu považuje za nepřiměřené, nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy s tím, že v domě žije dlouhodobě, má k němu osobní vztah a žádnou reálnou možnost jiného bydlení v tuto chvíli nemá. Nemovitost, kterou vlastní, je určena pouze k rekreaci, není vhodná k trvalému bydlení, je ve špatném technickém stavu, není zde vyřešeno vytápění, není zde kanalizace, a nemovitost je špatně dostupná. Poukázala též na rekonstrukci bytu a investice, které do bytu vložili její rodiče.8. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K otázce nesporné skutečnosti o vedení společné domácnosti žalovanou s nájemkyní bytu , jméno FO, žalobkyně poukázala na to, že toto tvrzení do řízení vnesla sama žalovaná, takže žalobkyně tuto skutečnost učinila nespornou. Tvrdila-li žalovaná v odvolání, že ke dni úmrtí původní nájemkyně měla vlastní byt, nelze k tomuto tvrzení uplatněnému až v odvolacím řízení přihlížet. Žalobkyně poukázala též na rozpor mezi tím, co uvedl v odvolání právní zástupce žalované a tím, co uvedla sama žalovaná, totiž že vlastněný objekt není způsobilý plnit funkci bytu, a tudíž nemůže vstupovat do úvah při hodnocení naplnění podmínek § 2279 o.z.9. Po zjištění, že odvolání je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a doplnil dokazování (§ 213 o. s. ř.).10. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí předmětného bytu paní , jméno FO, ze dne 27. 10 .1964 odvolací soud nad rámec zjištění učiněných soudem I. stupně zjistil, že v části I. zápisu je upraveno právo „užívat byt“, o němž se následně opakovaně zmiňuje také část II. V části III. zápisu je pak výslovně upraveno předání bytu do „osobního užívání“. Zápis neobsahuje žádné ujednání o časovém omezení tohoto práva (osobního) užívání bytu.11. Z evidenčních listů k předmětnému bytu za měsíce červenec a srpen 2022 plyne, že za nájemce je zde považována pouze paní , jméno FO, , je uveden pouze 1 uživatel bytu.12. Z dodejky k listině zaslané žalobkyní žalované, nazvané „výpověď nájemního vztahu“, mezi žalobkyní a žalovanou ke shora specifikovanému bytu plyne, že tato písemnost byla žalované doručena 8. 8. 2024.13. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání s výjimkou nákladového výroku II není opodstatněné.14. Odvolací soud ve stručnosti konstatuje, že skutkové závěry soudu I. stupně byly jinak učiněny v potřebném množství a kvalitě, přičemž také s jeho následnou právní argumentací, vycházející dle přechodného ustanovení § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (také „o. z.“), zcela správně právě z citovaného zákona, se lze ztotožnit.15. S ohledem na hypotézu § 2282 o. z.: „Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti“, je totiž nutné v první řadě uzavřít, že úprava v § 2279 o. z. je svou povahou lege speciali k obecné úpravě přechodu nájemcových práv a povinností na dědice podle § 2282 o. z. (srov. zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, č. 89/2012 Dz, k § 2279 a 2280, stejně jako JANOUŠKOVÁ, Michaela. § 2282 [Přechod nájmu na dědice]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání /3. aktualizace/. Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2). Je tomu tak z toho důvodu, že byl-li dědic bez zajištěných bytových potřeb současně členem domácnosti zemřelého nájemce (ani