16 Co 342/2025-145 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 65 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 890 Kč od 27.3.2024, Anonymizováno, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I/), žalobu zamítl co do částky 621 610 Kč, Anonymizováno, s příslušenstvím (II/) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku (III./, IV./).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná zaplatila částku 687 500 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy způsobené zvlášť závažným ublížením na zdraví jeho manželky při dopravní nehodě. Žalobce tvrdil, že byl očitým svědkem nehody, při níž jeho manželka utrpěla devastující zranění vedoucí k amputaci pravé dolní končetiny, což zásadně ovlivnilo jejich společný život. Žalovaná nárok uznala pouze částečně a vyplatila žalobci 312 500 Kč, přičemž namítala, že požadovaná částka je nepřiměřená vzhledem k judikatuře a povaze újmy. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výslechu účastníků a z protokolů z trestního řízení, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Zjištěné skutečnosti uvedl pod body 4 až 12 odůvodnění rozsudku. Dále soud učinil skutkový závěr, že žalobce byl očitým svědkem dopravní nehody, při které byla jeho manželka vážně zraněna, utrpěla amputaci pravé dolní končetiny, je upoutána na invalidní vozík a vyžaduje každodenní pomoc manžela (bod 13 rozsudku). Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 6 odst. 2 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a podle § 2959 o z. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1850/2023 ze dne 6.12.2023 a sp. zn. 25 Cdo 3468/2019 ze dne 14.10.2021, a uzavřel, že amputace dolní končetiny představuje zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. Soud stanovil základní částku náhrady ve výši 756 780 Kč, kterou modifikoval s ohledem na konkrétní okolnosti případu (snížení o 70 %, zvýšení o 20 % viz bod 22 a 23 odůvodnění) a dospěl k závěru, že žalobci náleží celkem zadostiučinění ve výši 378 390 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila 312 500 Kč, soud přiznal žalobci rozdíl 65 890 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl, neboť požadovaná částka byla nepřiměřená.3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 49 641,50 Kč, jelikož rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. O soudním poplatku soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a uložil žalované povinnost uhradit poplatek ve výši 2 000 Kč.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné skutkové zjištění, nedostatečné vypořádání se s argumentací žalobce a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce namítá, že soud I. stupně při stanovení výše odškodnění vyšel z částky odpovídající dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční mzdy, kterou následně snížil o 30 % z důvodu zachování rodinného života, o 20 % pro absenci existenční závislosti a o dalších 20 % z důvodu omluvy a finanční kompenzace poskytnuté viníkem nehody. Podle žalobce je takový postup v rozporu s judikaturou, která absenci existenční závislosti neuvádí jako důvod pro snížení základní částky, a soud navíc nezohlednil intenzitu manželského vztahu, jenž byl mimořádně harmonický a plný společných aktivit, které jsou nyní prakticky vyloučeny. Dále soud opomenul zohlednit přechod povinností péče o matku primárně poškozené na žalobce, doložený lékařskými zprávami a čestnými prohlášeními, a nesprávně vyhodnotil možnost dalšího rozvoje manželského vztahu, který je v důsledku zdravotního stavu primárně poškozené výrazně omezen. Žalobce rovněž považuje snížení základní částky o 20 % z důvodu satisfakce poskytnuté viníkem za nepřiměřené. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovanou zaváže k zaplacení částky 687 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20.8.2025 za správný, protože soud provedl podrobné dokazování, správně zhodnotil důkazy a učinil odpovídající skutková zjištění i právní závěry. Odvolání žalobce nepřináší žádné relevantní argumenty. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, ačkoli mu již byla žalovanou uhrazena částka 312 500 Kč a soud I. stupně mu přiznal dalších 65 890 Kč, takže celkem obdržel 378 390 Kč, což odpovídá polovině základní částky stanovené judikaturou pro případ úmrtí. Žalovaná zdůrazňuje, že utrpení žalobce nelze srovnávat s utrpením při úmrtí blízké osoby, neboť poškozená přes těžké poškození zdraví může nadále žít důstojným životem s rodinou. Požadavek žalobce na částku vyšší než v případě úmrtí osoby blízké nemá oporu v zákoně ani judikatuře. Žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. 25 Cdo 894/2018, 25 Cdo 3468/2019, 25 Cdo 3061/2023), která potvrzují, že základní částka dvacetinásobku průměrné mzdy se vztahuje na případy úmrtí, nikoli na zvlášť závažné ublížení na zdraví, a že i v případech výrazně závažnějších zdravotních postižení nebyla náhrada srovnatelná s úmrtím. Výslech žalobce nepřinesl žádné okolnosti odůvodňující vyšší odškodnění, a vyplacená částka je podle žalované i soudu I. stupně zcela adekvátní. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud poté z podnětu žalobcem podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích odvoláním dotčených, tj. ve výroku o věci samé II jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení III a o soudním poplatku IV podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, když odvolání je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.7. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, která ostatně účastníci nikterak nesporovala a zjištěné skutečnosti posoudil podle správných zákonných ustanovení a s jeho právním hodnocením odvolací soud souhlasí, až na malou výjimku. Odvoláním žalobce proto odvolací soud považuje za zčásti důvodné.8. Soud prvního stupně po skutkové stránce konstatoval, že žalobce byl přítomen předmětné dopravní nehodě, při které byla velmi vážně zraněna jeho manželka , jméno FO, (poškozená) a následně žalobce poskytoval manželce při dopravní nehodě první pomoc. Poškozená utrpěla zejména rozsáhlé poškození pravé dolní končetiny, které vyústilo v její amputaci ve stehně, nyní je na invalidním vozíčku, trpí tzv. fantomovými bolestmi a vyžaduje pomoc manžela (žalobce). Rovněž vyšel z toho, že žalobce s manželkou před nehodou vedli velmi aktivní život, byly aktivními dobrovolnými hasiči, jezdili na dovolené, provozovali turistiku apod., přičemž aktivity manželů jsou v důsledku amputace končetiny velmi omezené, přičemž záleží na aktuálním stavu poškozené, zda je možné se dostat za aktivitami na invalidním vozíku. Řidič vozidla, který nehodu zavinil, projevil opakovaně lítost, snažil se následky dopravní nehody zmírnit a nad rámec toho, co žalovaná pojišťovna vyplatila poškozené, uhradil řidič vozidla částku 500 000 Kč manželce žalobce. Žalobce uplatnil u žalované pojišťovny nárok na náhradu nemajetkové újmy za duševní útrapy ve výši 1 000 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci před zahájení řízení uhradila částku z tohoto titulu 312 500 Kč. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že není pochyb o tom, že zranění, která poškozená při dopravní nehodě vytrpěla, byla velmi vážná a zásadně ovlivnila její život i život žalobce, potažmo celé rodiny. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že zdravotní stav poškozené lze označit za zvlášť závažné ublížení na zdraví podle § 2959 o. z. Rovněž vyslovil, že nemá pochybnosti ani v tom, že toto zvlášť závažné ublížení na zdraví mělo citelný dopad do osobnostní sféry žalobce jako sekundární oběti mající za následek jeho utrpení. Zároveň také uzavřel, že na žalobcův nárok na peněžité odškodnění útrap prožitých v souvislosti s předmětnou nehodou, žalovaná již plnila v nezanedbatelné výši, čímž fakticky uznala základ nároku žalobce. Soud prvního stupně správně rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3468/2019, která se odškodněním sekundárních obětí zabývá, přičemž vyšel ve smyslu dalších jím uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu při stanovení výše odškodnění z dvacetinásobku průměrné hrubé nominálním mzdy na přepočtené počty