18 Co 204/2025-73 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců a/, b/ částku 717,70 EUR se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. od 27. 5. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky I., II.), a dále povinnost zaplatit žalobcům a/, b/ k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 30 379 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobci tvrdili, že byli držiteli rezervací na let provozovaný žalovaným leteckým dopravcem (lety , číslo, + , číslo, + , číslo, ) z , místo, (, stát, ) přes , místo, a , místo, do , místo, , s plánovaným odletem z , místo, dne 16. 4. 2023 v 11:45 místního času. Žalobci se dostavili k nástupu na palubu letu , číslo, s předstihem cca 150 minut před plánovaným odletem. Letecký dopravce, uskutečňující první úsek letu (, místo, – , místo, ), tj. společnost , společnost, , název, , odepřel žalobcům nástup na palubu, s odůvodněním, že bylo prodáno více letenek, než je míst na palubě a v důsledku důvodu chyby v rezervačním systému žalované nejsou na seznamu cestujících.3. Požadovaná částka 717,70 EUR pro každého ze žalobců a/, b/ představuje paušální náhradu podle článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „Nařízení“) ve výši 600 EUR (když ortodromická vzdálenost , místo, – , místo, činí 8 005 km) a dále náhradu škody vzniklé v důsledku odepření nástupu na palubu, ve výši prokázaných nákladů na ubytování v hotelu po dobu čekání na další spoj ve výši 117,70 EUR. Celkem tedy 2 x 600 EUR a 2 x 117,70 EUR.4. Žalovaná se žalobě bránila námitkou nedostatku pasívní legitimace. Nástup na palubu žalobcům odepřela společnost , společnost, , provozující první úsek letu. , společnost, splňuje podmínky definice provozujícího dopravce podle Nařízení (tj. dopravce, který přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, včetně stanovení jeho trasy, a tím vytvoří pro zájemce nabídku letecké dopravy). Pokud byla provozujícím leteckým dopravcem prvého úseku letu společnost , společnost, , stíhá ji odpovědnost za případné odepření nástupu na palubu. Absence pasívní věcné legitimace žalované v této věci nepředstavuje zásah do ochrany cestujících podle Nařízení, neboť žalobcům nic nebrání v uplatnění předmětných nároků vůči letecké společnosti , název, .5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobci dne 20. 12. 2022 zarezervovali u žalované let z , místo, (, stát, ) do , místo, , který měl být proveden v úsecích , místo, – , místo, (let , číslo, dne 16. 4. 2023, s plánovaným odletem 11:45 hodin místního času, operován společností , společnost, s kódem , číslo, ), , místo, – , místo, (, číslo, , operován společností , společnost, s kódem , číslo, ), a , místo, – , místo, (, číslo, operován žalovanou). Ortodromická vzdálenost mezi , místo, a , místo, je 8 005 km.6. Žalobci se dostavili na letiště v , místo, přibližně 3 hodiny před plánovaným odletem a zařadili se do fronty na odbavení letu , číslo, dne 16. 4. 2023. Na tento let nebyli odbaveni s odůvodněním, že se rezervace, vzniklá na základě smlouvy uzavřené se žalovanou jako s evropským partnerem společnosti , společnost, , nepropsala do systému společnosti , společnost, , která tento let operuje. Žalobcům bylo sděleno, že kapacita letu , číslo, dne 16. 4. 2023 je vyčerpána, tedy nemohou být tímto letem přepraveni ani na základě dodatečného prokázání rezervace.7. Žalovaná řešila situaci cestujících (žalobců a/, b/) přesměrováním za srovnatelných dopravních podmínek, na let s počátkem dne 18. 4. 2023, tedy dva dny později oproti původnímu plánu odletu. Žalovaná žalobcům nezajistila žádné ubytování. Žalobci prokázali nezbytnost pobytu v hotelu v délce dvou nocí, za ubytování zaplatili celkem částku 390,49 USD, která při přepočtu měn dle kurzu ČNB ke dni uskutečnění platby dne 16. 4. 2024 a 17. 4. 2024, představuje částku 117,70 EUR za každého ze žalobců. Žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu, která jí byla doručena dne 9. 2. 2024.8. Právním posouzením skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobcům a/, b/ byl dne 16. 4. 2023 odepřen nástup na palubu letu , číslo, ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení, když je provozující letecký dopravce odmítl přepravit leteckou dopravou, přestože měli potvrzenou rezervaci pro dotčený let a přihlásili se k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 Nařízení.9. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2426/2021, které shrnuje judikaturu SDEU, vztahující se k pojetí více než jednoho z navazujících letů, na něž byla učiněna jediná rezervace, jako jednoho celku ve spojení s vymezením provozujícího leteckého dopravce ve smyslu čl. 3 odst. 5 Nařízení. Uzavřel, že byl-li v daném případě minimálně jeden úsek letu (let , číslo, z , místo, do , místo, ) prováděn žalovanou jako leteckým dopravcem Společenství, jedná se o let spadající do působnosti Nařízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení, nehledě na to, že let byl zčásti uskutečněn dopravcem ze třetí země na základě sdílení kódů.10. Žalovaná byla tedy ve vztahu k žalobci rezervovanému letu v právním postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení; žalobci mohou svůj nárok podle článku 4 odst. 3 Nařízení na náhradu za odepření nástupu na palubu letu uskutečněného dopravcem ze třetí země uplatnit proti žalované jako provozujícímu leteckému dopravci.11. Soud I. stupně vyhověl na základě závěru, že žalované vznikla povinnost poskytnout žalobcům odškodnění, předvídané článkem 4 odst. 3 Nařízení; každý ze žalobců má právo, aby mu žalovaná zaplatila paušální náhradu 600 EUR podle článku 7 odst. 1 písm. c) Nařízení a dále podle 9 odst. 1 písm. b) Nařízení nahradit každému ze žalobců a/, b/ částku 117,70 EUR, kterou vynaložili na ubytování v hotelu za situace, kdy byl nezbytný pobyt po dobu dvou nocí, aniž byla taková pomoc poskytnuta žalobcům bezplatně. Soud I. stupně přiznal žalobcům (podle českého práva, § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) právo na úrok z prodlení v zákonné výši z předmětné částky. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšných žalobců a/, b/.12. Tento rozsudek napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudil.Žalovaná namítala nesprávnost skutkového závěru, že se žalobci přihlásili k přepravě ve smyslu článku 3 odst. 2 Nařízení. Ze svědecky prokázané skutečnosti, že se žalobci dostavili na letiště, podle názoru žalované nikterak nevyplývá, že se rovněž včas přihlásili (nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu) k přepravě ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení. V důsledku tohoto nesprávného skutkového zjištění pak soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že žalobcům byl odepřen nástup na palubu ve smyslu článku 2 písm. j) Nařízení.Žalovaná dále namítala, že prokázáním, že na letu byla volná místa, vyvrátila tvrzení žalobců, že jim byl odepřen nástup na palubu z důvodu nedostatečné kapacity letu. Za této situace byl soud I. stupně povinen zjišťovat, jaký byl důvod odepření nástupu, neboť odepření nástupu může být v určitých případech legitimní (čl. 2 písm. j) Nařízení), kdy cestujícím nárok na kompenzaci nevzniká.Žalovaná dále namítala nesprávnost skutkového zjištění, že žalovaná uskutečnila (operovala) poslední část letu , číslo, z , místo, do , místo, ; ze záznamu o rezervaci vyplývá, že lety č. , číslo, a , číslo, byly uskutečněny leteckým dopravcem , společnost, , a závěrečný let č. , číslo, uskutečnil letecký dopravce , společnost 2, . Žádný z úseků letu tedy nebyl uskutečněn žalovanou.Pokud jde o právní posouzení věci soudem I. stupně, žalovaná připustila, že z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že předmětný let č. , číslo, , operovaný leteckým dopravcem třetí země , společnost, (a uskutečněný zcela mimo území Společenství na trase , místo, – , místo, ), spadá v souladu se zásadou vysoké ochrany cestujících do působnosti Nařízení, neboť cílovým místem určení letu jako celku bylo letiště , název, v , místo, , tj. letiště umístněné na území členského státu. Trvala však na tom, že ve vztahu k předmětnému letu nebyla v právním postavení provozujícího leteckého dopravce ve smyslu článku 2 písm. b) Nařízení, jehož v případě odepření nástupu na palubu stíhají vůči dotčeným cestujícím povinnosti podle článku 4 odst. 3 Nařízení. Nárok měl být uplatněn u leteckého dopravce třetí země (, společnost, ), který měl provést tu část letu, na niž byl žalobcům odepřen nástup. V této souvislosti vytýkala soudu I. stupně, že věc neposoudil obdobně jako C-SDEU ve věci C-561/20 United Airlines, k