18 Co 264/2025-128 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 274 745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 180 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.). Zároveň žalované též uložil zaplatit žalobci náklady řízení v částce 98 055,60 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhal po žalované úhrady částky 296 256 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je vlastnicí dvou bytových jednotek v domě č. p. , adresa, . Z tohoto titulu je členkou žalobce, který je společenstvím vlastníků jednotek (dále jen SVJ) pro tento dům. Na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků ze dne 17. 5. 2018 vznikla žalované povinnost uhradit jednorázový mimořádný vklad do fondu oprav v částce částku 213 000 Kč, kterou uhradila jen částečně ve výši 33 000 Kč. K doplacení tak zbývá částka 180 000 Kč, přičemž rozhodnutím shromáždění vlastníků ze dne 9. 11. 2022 byla lhůta pro zaplacení prodloužena do 30. 4. 2023 a rozhodnutím shromáždění vlastníků ze dne 27. 11. 2023 byla prodloužena do 31. 12. 2023.Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítla promlčení nároku na zaplacení částky 180 000 Kč. Nesouhlasila s vyúčtováními za roky 2022 až 2024 a označila je za nesprávná. Při hlasování na shromáždění dne , datum, byla žalovaná zastoupena zmocněnkyní, která k předmětnému bodu 6 neměla vůbec hlasovat.3. Soud I. stupně po částečném zpětvzetí usnesením č. j. 48 C 215/2024-79 řízení částečně zastavil a předmětem řízení zůstala částka 274 745 Kč. Po provedeném dokazování soud I. stupně věc posoudil dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., zákona o službách (dále jen PlnByt), a dle § 611, § 629 odst. 1, § 1180 odst. 1 a § 1221 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Vyšel přitom z toho, že žalobce se domáhal po žalované nároků z titulu členství žalované v žalobci coby SVJ v domě, kde žalovaná vlastní dvě bytové jednotky, jednak záloh na služby a příspěvku do fondu oprav za roky 2022 až 2024 (celkem 94 745 Kč) a jednak úhrady zbývající části mimořádné zálohy do fondu oprav ve výši 180 000 Kč.Vyúčtování za roky 2022 až 2024 shledal v souladu s požadavky právních předpisů, když žalovaná netvrdila, že by proti vyúčtování podala reklamaci ve smyslu § 8 odst. 2 PlnByt. Nastala tak fikce řádnosti všech vyúčtování. Žalobce zohlednil všechny došlé platby od žalované, přičemž po započtení plateb žalovaná žalobci dlužila celkem 94 745 Kč.4. Předmětem řízení byl dále požadavek žalobce na úhradu částky 118 000 Kč, která představuje neuhrazený mimořádný příspěvek do fondu oprav za jednotky č. , hodnota, a , hodnota, . Námitce promlčení soud I. stupně nepřisvědčil, když s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, dospěl k názoru, že vedle případu nepromlčitelnosti práva společnosti na splnění vkladové povinnosti akcionáře je nepromlčitelný i požadavek SVJ na příspěvek, k jehož úhradě je člen SVJ povinen z titulu vlastnictví jednotky, s níž je neoddělitelně spojeno členství v SVJ. Toto právo shledal soud nepromlčitelným, neboť to vyžaduje jeho účel a smysl. Soud I. stupně poukázal na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého vlastnictví zavazuje. Žalovaná jako vlastník bytových jednotek s podílem na společných částech domu je povinna přispívat na správu. Žalobce coby SVJ je osobou odpovědnou za správu domu; vlastní majetek jen pro účely této správy, což vykonává jako jedinou činnost. Mezi SVJ a jeho členkou – žalovanou není spoluvlastnický vztah ani k sobě nejsou vztahem třetí osoby. Nelze tak akceptovat příměr promlčení mezi spoluvlastníky. Žalovaná by z mimořádného vkladu měla prospěch, neboť byl použit na zhodnocení budovy, v níž se nacházejí společné prostory a bytové jednotky. Žalovaná by tak coby člen žalobce namítala promlčení nároku sama vůči sobě, resp. vůči subjektu, jehož je z titulu vlastnictví jednotek členem, což není akceptovatelné. Jelikož se nemůže promlčet vlastnické právo žalované, nemůže se promlčet právo SVJ plnění po žalované z titulu vlastnictví jednotky požadovat.Dále soud zohlednil, že dne 9. 11. 2022 proběhlo další shromáždění vlastníků jednotek, na kterém byly v bodu 6) programu řešeny i dlužné částky těch vlastníků jednotek, kteří dosud neuhradili mimořádné příspěvky. Pro vymáhání a doplacení mimořádného příspěvku zbylými vlastníky jednotek hlasovala taktéž žalovaná, a to prostřednictvím zvolené zmocněnkyně , jméno FO, . , jméno FO, potvrdila, že od žalované neobdržela žádné pokyny k hlasování. I kdyby je však obdržela a nedodržela je, nemělo žádný vliv na platnost jejího hlasování. Případné překročení zástupčího oprávnění je totiž věcí vztahu zmocnitele a zmocněnce bez vlivu na platnost hlasování. Nadto, pokud žalovaná měla za to, že rozhodnutí shromáždění bylo ohledně některého bodu neplatné, měla podat příslušný návrh ke krajskému soudu (srov. § 1221 odst. 1 ve spojení s § 258 ObčZ), což neučinila. Dle názoru soudu se hlasování k bodu 6 dalo podřadit pod avizovaný bod 6 programu. Nelze proto akceptovat argumentaci žalované, že nemohla vědět, že shromáždění bude hlasovat o nové splatnosti mimořádného příspěvku.Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná hlasovala pro to, aby dlužné částky jako mimořádný příspěvek do fondu oprav byly nadále vymáhány, a to na základě podkladů z roku 2018. Nelze přijmout závěr, že shromáždění je orgánem věřitele a nemůže si jednostranně stanovit novou splatnost, neboť žalovaná je jeho členem a má právo na něm hlasovat. Novým hlasováním došlo ke vzniku nového nároku na uhrazení mimořádného příspěvku. Toto hlasování je platné, neboť nebylo zákonem předvídaným způsobem napadeno. Ke dni podání žaloby i z tohoto důvodu nárok na zaplacení částky 180 000 Kč promlčený být nemůže.5. Soud I. stupně proto žalobě v celé rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 a 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Celková tarifní hodnota předmětu řízení na počátku řízení činila 296 056 Kč, přičemž žalobce byl úspěšný ohledně částky 274 745 Kč a částky 4 041 Kč, kterou žalovaná zaplatila po podání žaloby. Naopak žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 17 271 Kč. Dílčí poměr úspěchu účastníků byl u žalobce 94,17 % a u žalované 5,83 %. Neúspěch žalobce byl nepatrný, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které vypočetl na 98 055,60 Kč.6. Žalovaná podala proti rozsudku včasné a přípustné odvolání do výroku I. do částky 180 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení a proti výroku II. Požadovala, aby odvolací soud rozsudek I. stupně v uvedeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne, a aby tento závěr zohlednil při výroku o nákladech řízení. Současně požadovala přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.Částka 180 000 Kč s úrokem z prodlení byla žalobkyni přiznána jako příspěvek do fondu oprav. Žalovaná v této souvislosti soudu I. stupně vytýkala, že již na začátku řízení zaujal k věci jasné stanovisko a postupoval s cílem zhojit pochybení žalobkyně, která uplatnila promlčený nárok. Za tímto účelem překrucoval a účelově vykládal právní normy a postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.Soud I. stupně se rovněž nevypořádal dostatečně s námitkami žalované, resp. tyto zcela ignoroval. V této souvislosti žalovaná zejména namítala nesprávný právní názor soudu I. stupně, že individualizovaný příspěvek do fondu oprav se nepromlčuje. Soud I. stupně tento závěr vyvodil z toho, že povinnost přispívat do fondu oprav SVJ je nedílně spojena s vlastnictvím bytové jednotky, které se nepromlčuje. Opřel se přitom analogicky o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1606/2022, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právo akciové společnosti na splnění vkladové povinnosti se nepromlčuje. Je tomu tak proto, že prostřednictvím vkladů se vytváří základní kapitál akciové společnosti, přičemž zákon výslovně zakazuje společnosti splnění vkladové povinnosti prominout. Rozsah práv akcionáře je odvozen od míry jeho účasti na základním kapitálu společnosti. Dokud není splněna vkladová povinnost, společnost nemůže dotčenému akcionáři vydat akcie. Pokud by akcionář mohl v důsledku marného uplynutí promlčecí lhůty odmítnout splatit vklad, bylo by to v rozporu se smyslem zákona a fungování kapitálových společností. Nesplacení základního kapitálu a nemožnost toto splacení vynutit by vedlo k nemožnosti zvýšení základního kapitálu a zasáhlo by do práv ostatních akcionářů i věřitelů společnosti. Proto společnost musí vkladovou povinnost vymoci anebo akcionáře vyloučit.Je zřejmé, že dané závěry se nedají volně používat prostřednictvím analogie a nelze srovnávat mimořádný příspěvek do fondu oprav, jež nemá žádný vliv na postavení člena SVJ a nemá garanční potenciál vůči třetím osobám jako veřejný údaj o základním kapitálu. Se zaplacením není sp