19 Co 247/2025-61 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč spolu s tam blíže popsaným příslušenstvím (výrok I.), žalobu zamítl co do zaplacení úroku ve výši 2 % ročně z částky 45 800 Kč od 9. 7. 2024 do 23. 7. 2024, z částky 35 800 Kč od 24. 7. 2024 do 14. 8. 2024, z částky 35 600 Kč od 15. 8. 2024 do 2. 9. 2024, z částky 25 600 Kč od 3. 9. 2024 do 10. 9. 2024, z částky 23 400 Kč od 11. 9. 2024 do 3. 10. 2024 a z částky 22 400 Kč od 4. 10. 2024 do 14. 2. 2025 a zaplacení úroku ve výši 2,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyni ve výši 1 796 Kč (výrok III.).2. Opravným usnesením ze dne 18. 6. 2025 soud prvního stupně opravil písařskou chybu v datu, od kterého má běžet úrok z prodlení v posledním období (z částky 21 000 Kč), a to z 5. 10. 2024 na 15. 2. 2025 (jak ve vyhovujícím výroku I., tak i v zamítavém výroku II.).3. Doplňujícím rozsudkem ze dne 19. 6. 2025 pak soud prvního stupně žalobkyni přiznal ještě kapitalizovaný úrok v částce 230,43 Kč.4. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala zaplacení částky 21 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 9. 6. 2021 rámcovou smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované zřízen účet č. , č. účtu, . Dne 14. 6. 2021 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, kterým žádala o poskytnutí úvěru ve výši 453 931 Kč. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 10 088 Kč a platit úrok ve výši 5,9 % ročně, splátky byly splatné k 15. dni v měsíci. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto dne 15. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná poté na dlužnou částku částečně plnila. Pohledávka žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 21 000 Kč, nesplaceným smluvním úrokem ve výši 230,43 Kč za období od 15. 4. 2024 do 14. 5. 2024, a dále smluvním úrokem ve výši 5,9 % ročně a zákonným úrokem z prodlení.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel z toho, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 9. 6. 2021 rámcovou smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované zřízen účet č. , č. účtu, . Dne 14. 6. 2021 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek č. 1 k rámcové smlouvě, kterým žádala o poskytnutí úvěru ve výši 453 931 Kč. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , ve které se žalovaná zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 10 088 Kč a platit úrok ve výši 5,9 % ročně, splátky byly splatné 15. dne v měsíci. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto dne 15. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne 15. 5. 2024.7. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2395 o. z. ve spojení s § 1810 a násl. o. z. s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 453 931 Kč, který se zavázala splácet se smluvním úrokem ve výši 5,9 % ročně, nicméně žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátila. Sjednaný smluvní úrok ve výši 5,9 % soud prvního stupně shledal souladným s judikaturou, a proto žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru vyhověl. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu podle ustanovení § 1968 o. z., podle ustanovení § 1970 o. z. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle zaplacení úvěru i zaplacení úroku z prodlení. Při určení výše úroku z prodlení vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že je vázán návrhem žalobkyně s odkazem na § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario. Soud prvního stupně pak zamítl část úroku z prodlení, která dle jeho názoru převyšovala sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“).8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla plně úspěšná, a proto jí přiznal plnou náhradu.9. Proti tomuto rozsudku v rozsahu výroku II. podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který zamítl nárok žalobkyně na zaplacení části příslušenství (úroků z prodlení). Žalobkyně namítá, že podle ustanovení § 1970 o. z. platí, že pokud není úrok z prodlení sjednán, použije se zákonná sazba. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené , právnická osoba, pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalovaná byla dle Dodatku č. 1 k Rámcové smlouvě – Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 14. 6. 2021 povinna platit žalobkyni pravidelné měsíční splátky ve výši 10 088 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Dle splátkového kalendáře a přehledu plateb byla poslední řádně zaplacenou splátkou splátka splatná dne 15. 2. 2024, splátka splatná dne 15. 3. 2024 byla ze strany žalované uhrazena jen z části. Žalovaná se tak dle žalobkyně do prodlení dostala dne 16. 3. 2024, tj. v prvním pololetí roku 2024. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně, neboť pro první den prvního kalendářního pololetí roku 2024 byla stanovena repo sazba ve výši 6,75 %; sazba úroků je pak po celou dobu prodlení neměnná. Odvolacímu soudu proto navrhla, aby napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v celé původně požadované výši.10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.11. Po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné (a contrario § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené , právnická osoba, pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Ze shora citovaných ustanovení plyne, že pro určení výše zákonného úroku z prodlení je třeba vycházet z okamžiku, kdy k prodlení se splácením peněžitého dluhu došlo. Potud lze tedy argumentaci žalobkyně přisvědčit. Odvolací soud se nicméně neztotožňuje s žalobkyní, pokud jde o okamžik, kdy k prodlení v posuzované věci došlo. Je sice pravdou, že poprvé se žalovaná dostala do prodlení nezaplacením splátky splatné dne 15. 3. 2024, tedy dne 16. 3. 2024, avšak toto prodlení se týkalo pouze této jedné splátky. Žalobkyně nicméně nepožaduje zákonný úrok z prodlení z jednotlivých splátek, nýbrž z celého nesplaceného zůstatku úvěru, jehož splatnost nastala až později, ke dni jeho zesplatnění. I v tomto ohledu nicméně došlo k prodlení uplynutím dodatečně stanovené lhůty (plynoucí do 24. 5. 2024) ke dni 25. 5. 2024, tj. stále v tomtéž kalendářním pololetí. Žalobkyni je proto ve výsledku třeba přisvědčit i co do požadované sazby úroku z prodlení, neboť výše repo sazby stanovené , právnická osoba, pro první den kalendářního pololetí roku 2024 činila 6,75 %, čili po zvýšení o 8 procentních bodů odpovídala výše úroku z prodlení sazbě 14,75 % ročně. Současně se odvolací soud ztotožňuje s žalobkyní, pokud jde o neměnnost takto stanovené roční sazby úroku z prodlení v čase. Zásadní je pouze výše úroku z prodlení na počátku prodlení a pozdější změny výše repo sazby se již nezohledňují. Pro zamítnutí části požadovaného úroku z prodlení proto nebyl důvod, když data, od kdy je úrok z prodlení počítán (a tedy i v žalobním petitu požadován) z té které částky nejsou daty, kdy by došlo k počátku prodlení s úhradou dané částky, nýbrž daty, odkdy je (již předtím běžící) úrok z prodlení počítán právě z této konkrétní částky (nižší o úhradu provedenou k tomu kterému dni).15. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že podané žalobě i v tomto ohledu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. O nákladech řízení před soudy obou stupň