19 Co 298/2025-90 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2 632 000 Kč s 8,50 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 500 000 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 317 976,30 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě došlé mu dne 22. 10. 2024, kterou se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 2 500 000 Kč a smluvní pokuty 132 000 Kč podle smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne 25. 10. 2019. Žalovaná částka sestává z jistiny zápůjčky ve výši 2 500 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 132 000 Kč vyčíslené za období od 1. 11. 2021 do 12. 6. 2025.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tvrzením, že zápůjčku žalobkyni již vrátil.4. Soud prvního stupně ve svém rozsudku po skutkové stránce shrnul, že mezi účastníky je nesporné, že mezi žalobkyní a žalovaným byly standardní obchodní vztahy, dále že variabilní symbol (, var. symbol, ) uvedený v pokladních dokladech, které založil žalovaný jako přílohy, je rodným číslem žalovaného, dále že účet číslo , č. účtu, , na nějž žalovaný platby dle pokladních dokladů hradil je účtem žalobkyně a že žalovaný skládal různé výše finančních částek na účet žalobkyně dle svých finančních možností.5. Dále soud prvního stupně zjistil ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2019, že žalobkyně jako zapůjčitel uzavřela se žalovaným jako vydlužitelem dne 25. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytla žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 3 610 000 Kč, kterou zaplatila žalovanému v hotovosti ve 14 splátkách dle příjmového dokladu. V čl. 5 smlouvy o zápůjčce byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 100 Kč z dlužné částky splátky dle splátkového kalendáře za každý den prodlení splátky až do úplného zaplacení zápůjčky. Podle splátkového kalendáře ze dne 25. 10. 2019 se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku 3 610 000 Kč v 25 měsíčních splátkách (24x 46 250 Kč, 1x 2 500 000 Kč) s tím, že předposlední splátka ve výši 2 500 000 Kč měla být ze strany žalovaného uhrazena dne 31. 10. 2021 a poslední splátka měla být uhrazena dne 3. 11. 2021. Z příjmových podkladů soud prvního stupně zjistil, že žalovaný peníze převzal ve dnech 23. 10. 2019 až 5. 11. 2019 tak, že ve dnech 23. 10. 2019 až 4. 11. 2019 převzal 13krát částku 260 000 Kč a dne 5. 11. 2019 částku 230 000 Kč, když každou poskytnutou částku žalovaný stvrdil podpisem, takže celkem převzal částku 3 610 000 Kč. Z pokladních dokladů a tabulky obratů , právnická osoba, za období od 1. 11. 2019 do 10. 10. 2022 soud prvního stupně zjistil, že ve dnech 4. 12., 9. 1., 7. 2., 2. 3., 7. 4., 9. 5., 2. 6., 2. 7., 3. 9., 6. 10., 2. 11., 2. 12., 18. 12. 2020 a 12. 1., 4. 2., 5. 3., 9. 4., 3. 5., 3. 6., 12. 7., 5. 8., 6. 9., 6. 10. a 13. 11. 2021 žalovaný uhradil žalobkyni splátky ve výši po 46 250 Kč, tedy celkově uhradil částku ve výši 1 110 000 Kč. Z platebních dokladů vyplývá pouze to, že částky hradil žalovaný na účet žalobkyně. Dále soud prvního stupně zjistil ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 5. 2019, že žalobkyně jako zapůjčitel uzavřela dne 3. 5. 2019 s žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčila žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 4 000 000 Kč s tím, že zápůjčka má být vrácena nejpozději dne 20. 12. 2019 a že při podpisu této smlouvy obdržel žalovaný v hotovosti částku 500 000 Kč. Žalobkyně následně podle potvrzení , právnická osoba, . o transakcích z účtu č. , č. účtu, ze dne 13. 6. 2025 a , právnická osoba, . o transakcích z účtu č. , č. účtu, ze dne 13. 6. 2025 poskytla žalovanému ve dnech 5. 5., 6. 5., 7. 5. a 9. 5. 2019 celkem částku 3 500 000 Kč dle smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne 3. 5. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 27. 9. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 2 500 000 Kč a smluvní pokuty.6. Soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem žalovaného z důvodu nadbytečnosti, když všechna skutková tvrzení, která měla být prokázána výslechem žalovaného účastníci učinili nespornými.7. Soud prvního stupně po právní stránce věc posoudil podle § 2390, § 2048 odst. 1 a § 1993 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).8. Soud prvního stupně shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena dne 25. 10. 2019 smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., kdy žalovaný obdržel částku 3 610 000 Kč, kterou se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Ačkoliv žalovaný předložil celou řadu pokladních dokladů a výpisů z účtu, prokázal pouze úhradu 24 splátek ve výši 46 250 Kč, tak jak byly tyto splátky sjednány ve smlouvě o zápůjčce. U dalších plateb, které se svou výší lišily od sjednané výše splátek, žalovaný sice tvrdil, že se rovněž mělo jednat o splátky zápůjčky dle téže, avšak ohledně nich neunesl břemeno důkazní, ačkoliv byl soudem poučen a při jednání dne 16. 6. 2025 vyzván, aby uvedl, v jaké celkové výši uhradil splátky, kdy a v jaké výši jednotlivé splátky uhradil, aby ke každé jednotlivé splátce přiřadil pokladní doklad a aby ke každému jednotlivému pokladnímu dokladu uvedl, z jaké skutečnosti uvedené na pokladním dokladu vyplývá, že se jednalo o splátku dle smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2019. Žalovaný ale žádným způsobem neprokázal, že platby, které prokazoval předloženými pokladními doklady, směřovaly na úhradu splátek dle smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 10. 2019, když z platebních dokladů vyplývá pouze to, že částky v nich uvedené hradil žalovaný na účet žalobkyně. Žalovaný v těchto platebních dokladech neurčil, na jaký dluh či z jakého právního titulu tyto částky platí. V situaci plurality závazků žalovaného vůči žalobkyni se podle § 1933 odst. 1 o. z. věta třetí proto započítávají tyto platby, které se ve své výši lišily vůči sjednaným splátkám zápůjčky ze dne 25. 10. 2019, na závazky, které byly splatné nejdříve, tedy na úhradu zápůjčky ze dne 3. 5. 2019. Účastníci uzavřeli více smluv o poskytnutí zápůjčky, a bylo tak nutno odlišit, které platby směřovaly k úhradě, jaké zápůjčky. To ale žalovaný ani přes výzvu soudu neučinil. Soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 2 632 000 Kč představovanou nesplacenou jistinou zápůjčky ve výši 2 500 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 132 000 Kč (dle čl. 5 smlouvy o zápůjčce ve výši 100 Kč za každý den prodlení z částky 2 500 000 Kč od 1. 11. 2021 do 12. 6. 2025), když zápůjčka byla splatná podle splátkového kalendáře dne, Anonymizováno, 31. 10. 2021. Dále soud prvního stupně přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil úspěchem žalobkyně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výši stanovil částkou 317 976,30 Kč za zaplacený soudní poplatek ve výši 131 600 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 186 376,30 Kč včetně DPH za 8 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (150 880 Kč), 3 paušální náhrady po 300 Kč a 5 náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalovaný. Navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Poukázal na to, že dne 19. 5. 2025 a dne 16. 6. 2025 předložil soudu účetní doklady o úhradě celé dlužné částky 2 500 000 Kč, které byly skládány v hotovosti na účet žalobkyně v různých výškách na pobočkách , právnická osoba, ., pod dohodnutým variabilním symbolem (rodným číslem žalovaného). Namítl také, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když ho nevyslechl.11. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.13. S ohledem na , stát, státní příslušnost žalovaného je třeba se nejprve zabývat otázkou pravomoci soudu a rozhodným právem. Soud prvního stupně mlčky dovodil svou pravomoc a za rozhodné právo vzal český právní řád. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Ve vztahu k , stát, je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a , stát, o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s. Podle článku 48 odst. 5 této smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou j