20 Co 277/2025-410 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal druhého žalovaného povinným zaplatit žalobci a) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.) a ohledně úroku z prodlení z této částky za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020 žalobu žalobce a) zamítl (výrok II.), dále jej uznal povinným zaplatit žalobkyni b) 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok III.) a ohledně úroku z prodlení z této částky za období od 17. 3. 2018 do 12. 6. 2020 žalobu žalobkyně b) zamítl (výrok IV.), ve vztahu první žalované žalobu obou žalobců o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výroky V. a VI.), druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalobci a) 64 490 Kč (výrok VII.) a žalobkyni b) 25 250 Kč (výrok VIII.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a první žalovanou nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (výroky IX. a X.) Žalobci se uvedených částek domáhali z titulu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné zprostředkovatelské smlouvy ohledně převodu nájemní práva k bytu, kterou uzavřel dne 15.3. 2018 žalobce a) s druhým žalovaným, jenž měl jednat jménem první žalované. Žalobce a) svůj nárok na vrácení druhým žalovaným přijatých 400 000 Kč v rozsahu 200 000 Kč postoupil žalobkyni b), jejíž vstup do řízení soud I. stupně připustil usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. , spisová značka, . První žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Druhý žalovaný navrhl její zamítnutí s obranou, že dotyčnou smlouvu uzavřel jménem první žalované a že žalobce mu částku 400 000 Kč nepředal a nedomáhal se až do roku 2021 jejího vrácení. Takovou částku složil původně otec žalobce a) , jméno FO, a měla být vypořádána jako rezervační záloha žalobce a), která propadla.2. Soud I. stupně učinil na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích 26. až 47. rozsudku, skutkový závěr, že žalobce a) uzavřel dne 15. 3. 2018 smlouvu, na jejímž základě měla druhá smluvní strana žalobci a) zajistit, že se stane nájemcem obecního bytu na adrese , adresa, a že jej bude moci následně odkoupit do vlastnictví. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce a) poskytne v souvislosti se smlouvu 400 000 Kč. Smlouva byla účinná do 30. 11. 2018 a do tohoto data mělo dojít k vyzvání žalobce a) k odkoupení bytu do vlastnictví. Smlouvu fakticky podepsal druhý žalovaný a jako zprostředkovatel je uvedena první žalovaná. Druhý žalovaný na základě smlouvy převzal od žalobce a) 400 000 Kč v hotovosti, příjmové podkladní doklady jsou vypsány s údaji první žalované a byly podepsány druhým žalovaným, který nebyl v rozhodné době statutárním zástupcem první žalované a neprokázal své tvrzení, že by byl oprávněn za ni právně jednat. Žalobce a) se nestal nájemcem ani vlastníkem předmětného bytu a nebyl vyzván k odkupu bytu. Otec žalobce a) , jméno FO, jednal s 2. žalovaným i ohledně nebytového prostoru v ulici , adresa, v , adresa, , k čemuž došlo až poté, co byla podepsána shora uvedená smlouva. Žalobci a) nebylo vráceno předmětných 400 000 Kč, ač k tomu byli žalovaní vyzýváni.3. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle §§ 436 odst. l, 440, 3006, 580 odst. l, 588, 553, 2991, 2993 a 1 odst. 2zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z). Konstatoval, že druhý žalovaný předmětnou smlouvu podepsal, aniž by byl oprávněn k zastupování první žalované, a je z ní proto zavázán sám, když žalobce a) byl při jejím sjednávání v dobré víře. Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z. K tomu uvedl, že smluvní strany se dohodly, že druhý žalovaný zajistí žalobci a) za úplatu převedení nájemního právo k tzv. obecnímu bytu, který žalobce a) návazně bude moci nabýt do osobního vlastnictví v rámci privatizace obecních bytů. Současně měl žalobce a) „vyplatit“ stávající nájemníky dotčeného bytu. Soud I. stupně dovodil, že smlouva ve své podstatě cílila na obejití pravidel pro přidělování obecních bytů a následného převodu obecních bytů do osobního vlastnictví. Daná pravidla jsou přitom vytvořena a aplikována za účelem ochrany bytových potřeb skupin znevýhodněných osob, které nemohou jiným způsobem dosáhnout zajištění bydlení. Úmysl smluvních stran, zaměřený na obejití těchto pravidel, vystěhování současných obcí určených uživatelů bytu, a pronajmutí bytu žalobci a) s tím, že se stane vlastníkem bytu, aniž by splňovat podmínky pro přidělení obecního bytu, se flagrantně příčí základní ideji institutu obecního bydlení. Účastníky neplatné smlouvy byli žalobce a) a druhý žalovaný, kterému žalobce na jejím poskytl 400 000 Kč, druhý žalovaný má tudíž povinnost vydat tuto částku zpět žalobci a), resp. 200 000 Kč žalobkyni b), které žalobce a) v tomto rozsahu svůj nárok postoupil. Soud I. stupně neshledal důvodnou procesní obranu druhého žalovaného, že mu žalobce a) předmětnou částku nepředal, k čemuž poukázal na výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli přítomni předání peněz, jež korelují s listinnými důkazy - příjmovými pokladními doklady, které žalovaný podepsal a v následné komunikaci účastníků netvrdil, že by sporné plnění od žalobce a) nepřijal či že by využil předešlé zálohy od jeho otce, která měla propadnout (což se časově neshoduje, srov. odst. 87. rozsudku). Soud I. stupně uzavřel, že druhý žalovaný je povinen žalobcům požadované částky s příslušenstvím uhradit z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2993 o.z. První žalovaná naopak nemá povinnost vydat danou částku ani jednomu z žalobců, neboť nebyla smluvní stranou smlouvy. Žalobu proti této žalované proto soud I. stupně zamítl a zamítl zčásti i žalobu proti druhému žalovanému ohledně nároku na úrok z prodlení, běžící až ode dne následujícího po výzvě k úhradě dlužné částky, učiněné 12.6.2020. Žalobcům přiznal podle §142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (o.s.ř.) poměrnou náhradu nákladů řízení, když vzal v úvahu i částečně zamítnuté příslušenstvím nároku. Uvedl dále, že první žalované náhrada nákladů řízení nenáleží proto, že byla v řízení nečinná a nevznikly jí žádné náklady.4. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně b) a druhý žalovaný (odvolání žalobce a) proti výroku o náhradě nákladů řízení soud I. stupně usnesením ze dne 11.6.2025, č.j. , spisová značka, , odmítl jako opožděné). Žalobkyně b) napadla rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení a namítla, že nárok na náhradu soudního poplatku ve výši 20 000 Kč měl být přiznán namísto žalobce a) jí, neboť jej uhradila ze svého bankovního účtu. Dovozovala dále, že soud I. stupně pochybil, když poměřoval úspěch žalobců proti druhému žalovanému a jejich nárok na náhradu nákladů rovněž příslušenstvím, neboť měl vycházet pouze z jistiny žalovaného nároku v částce 400 000 Kč a v tomto rozsahu měli žalobci stoprocentní úspěch. Dále namítla, že jí soud I. stupně chybně nepřiznal náhradu nákladů za úkon právní služby, spočívající v návrhu podle § 107a o.s.ř. ze dne 8.6.2022, když tento návrh také podepsala. V rámci jednání odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že na druhém a třetím jednání soudu I. stupně byla substitučně zastoupena advokátkou žalobce a) a že jí proto náleží náhrada nákladů i za toto zastoupení. Žalobkyně b) navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek výrok rozsudku tak, že jí náhradu nákladů řízení v částce 57.600 Kč.5. Druhý žalovaný se odvolal podle obsahu odvolání proti vyhovujícím výrokům o věci samé. Vytkl soudu I. stupně, že na jednání dne 16.10.2023 byl eskortován až po jeho zahájení a zprvu probíhalo bez jeho účasti, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále uvedl, že přes jeho výzvy mu byly protokoly z jednání před soudem I. stupně zaslány až v lednu 2025 a nemohl tak řádně připravit odvolání. Po věcné stránce setrval na tvrzení, že mu žalobce a) předmětnou částku nepředal. Soudu I. stupně vytkl, že nevyslechl jím navrhované svědky manžele , jméno FO, a , jméno FO, , kteří měli osvětlit prohlídku, privatizaci, důvody, finance atd. Žádal rovněž provedení důkazu výslechem žalobce a) o kamerovými záznamy z hotelu , právnická osoba, ze dne 15.3.2018, které měly prokázat, že smlouva nebyla podepsána v bytě , jméno FO, a že žalobce a) žádné finance nesložil. Zopakoval, že předmětných 400 000 Kč, složených , jméno FO, , mělo být vypořádáno jako platba na rezervační smlouvu pro žalobce a proto došlo k sepsání příslušných dokladů. Poukazoval dále na to, že žalobce a) jej až do 14.2.2021 nevyzval k plnění a že na plné moci žalobce pro , tituly před jménem, , jméno FO, je uvedena částka 500 000 kč, což se neshoduje se žalobou a není zřejmé, na základě jakého právního titulu tuto částku požaduje. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a věc „přikázal jinému soudu, protože , tituly před jménem, , jméno FO, svým procesním postupem opakovaně porušila procesní práva žalovaného“ a OS , adresa, l v minulosti v jeho trestní věci vydal nezákonná rozhodnutí.6. Žalobce a) navrhl potvrzení odvoláním žalovaného napadených výroků a u