20 Co 304/2025-236 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 465 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 505 400 Kč za dobu od 11. 8. 2022 do 28. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 465 400 Kč za dobu od 29. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 2 400 Kč (výrok II.). Žalobce se domáhal na žalované zaplacení uvedené částky z titulu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy účastníků ze dne , datum, za trvalé následky úrazu při dopravní nehodě dne , datum, ve výši 400 000 Kč a za dobu pracovní neschopnosti od 29. dne jejího trvání s denní dávkou 200 Kč (žalobce byl v pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, ) ve výši 65 400 Kč. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobci poskytla pojistné plnění za trvalé následky úrazu ve smyslu smluvních podmínek dne , datum, ve výši 60 000 Kč a na základě následně doloženého znaleckého posudku dne 27.12.2023 ve výši 40 000 Kč a že připojištění ohledně pracovní neschopnosti žalobci zaniklo před vznikem nároku.2. Soud I. stupně na základě výsledků dokazování konstatoval, že pojistná událost nastala dne , datum, , kdy žalobce utrpěl zranění při dopravní nehodě. Žalobce tuto pojistnou událost ohlásil žalované 28.4.2022 a ta mu poskytla pojistné plnění za trvalé následky úrazu dne 14.6.2023 ve výši 60 000 Kč a po doložení omezení pohyblivosti kyčelního kloubu znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12.12.2023 mu vyplatila dne 28.12.2023 dalších 40 000 Kč. Toto plnění shledal soud I. stupně s odkazem na § 2 a 60 odst. l zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě souladným s položkou 304 oceňovacích tabulek žalované s hodnotou 10%. Ohledně plnění za pracovní neschopnost uzavřel, že připojištění bylo ukončeno z vůle žalobce na základě dodatku k pojistné smlouvě ze dne , datum, a žalobci proto nárok na pojistné plnění nevznikl (vznikal by až od 29. dne pracovní neschopnosti, což při počítání od 15. 11. 2019 včetně znamená od , datum, ). Poukázal na odstavec 2.9.1 zvláštních pojistných podmínek žalované, podle nichž pojistitel při ztrátě výdělku, jehož příčinou je přiznání pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či úrazu, poskytuje pojištěnému v době trvání připojištění denní dávku ve smluvně stanoveném rozsahu. Dovodil, že (a contrario) v době, kdy připojištění netrvá, pojistitel není povinen denní dávku vyplácet. Podle sjednané pojistné smlouvy, zahrnující uvedené pojistné podmínky, nestačí, že v době připojištění došlo k úrazu, nýbrž připojištění musí trvat v každém dni, za který chce pojištěný denní dávku nárokovat. Soud I. stupně neshledal opodstatněnou argumentací žalobce, že by uvedené pravidlo, sjednané v rámci pojištění, mělo být neplatné či rozporné s ochranou spotřebitele nebo dobrými mravy. Není zřejmé, proč by to tak mělo být, jde o ujednání naprosto jasné, logické, hospodářsky pochopitelné a z pohledu dobrých mravů nezávadné. Nadto i kdyby bylo vadné či o něm žalobce nevěděl, nemohlo by to vést k tomu, že by žalovaná byla povinna dávku vyplácet i při nesplnění uvedeného základního předpokladu. Hypotetická vadnost (neplatnost) takového ujednání by měla za následek neplatnost sjednání připojištění pro případ pracovní neschopnosti jako celku, které by tudíž nevzniklo. K žalobce požadovanému úroku z prodlení soud I. stupně uvedl, že ohledně včasnosti vyplacení částky 40 000 Kč shledal důvodnou obranu žalované, že poprvé jí byl trvalý následek žalobce, spočívající v omezení pohyblivosti kyčelního kloubu, konkrétně doložen posudkem předloženým jí 12. 12. 2023. Žalovaná měla právo na základě předložení posudku událost znovu šetřit a pojistné plnění bylo v souladu s § 16 odst. 2 a 3 zákona o pojistné smlouvě splatné do 15 dnů po skončení šetření, které žalobci oznámila dne 27. 12. 2023. Za této situace je nutno vyplacení pojistného plnění dne 28. 12. 2023 nutno hodnotit jako zcela včasné a žalobci tedy nevzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ani z této částky, která byla uhrazena teprve v průběhu řízení. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) a náhradu nákladů řízení ve specifikaci popsané v odstavci 38. rozsudku.3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v jehož rámci vzal částečně žalobu zpět v rozsahu 400 000 Kč s příslušenstvím. Soud I. stupně usnesením ze dne 4. 8. 2025, č. j. 33 C 41/2024-228 řízení v tomto rozsahu zastavil, tudíž odvolací soud již nemohl postupovat podle § 222a o.s.ř. a zrušit v daném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně (může v tomto směru pouze vytknout soudu I. stupně nesprávný procesní postup). Žalobce setrval na nároku na zaplacení 65 400 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění denní dávky za dobu pracovní neschopnosti od 29. dne jejího trvání. Dovozoval, že ujednáním o výpovědní době (čl. 1.17.6 všeobecných pojistných podmínek) si žalovaná vytvořila podmínky pro případné ukončení pojištění, jímž by se mohla s ohledem na karenční dobu 29 dnů vyhnout pojistnému plnění za pracovní neschopnost, a označil je za ujednání rozporné s dobrými mravy a nevýhodné pro spotřebitele. Dovozoval dále, že čl. 2.9.1 zvláštních pojistných podmínek pojištěni , hodnota, (, hodnota, ) představuje ujednání, které ve smyslu § 56 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2012 (obč. zák.) znamená v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, taktéž se příčí dobrým mravům ve smyslu § 39 obč. zák. a přestavuje nepoctivé jednání ve smyslu § 6 zák.č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.) , tudíž je neplatné a rovněž „pro žalobce překvapivé“, jelikož nečekal, že by v případě úrazu mohlo dojít k ukončení smlouvy a vyloučení nároku na pojistné plnění z pracovní neschopnosti. Uzavřel, že má nárok na pojistné plnění za celkovou dobu své pracovní neschopnosti, neboť nastala za trvání pojištění i připojištění. Dovozoval dále, že má nárok na náhradu nákladů řízení, protože byl v řízení ohledně částky 40 000 Kč úspěšný, a doplnil, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku či úvaze soudu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanou uznal povinnou zaplatit mu 65 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 11. 8. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnila. Zdůraznila, že pracovní neschopnost je kontinuální událostí a její připojištění bylo žalobce vypovězeno z jeho vůle, nemůže se proto dovolávat jejího trvání. Namítané smluvní ujednání není v rozporu s dobrými mravy, jde o zcela jasné ustanovení, podle něhož nárok na plnění vzniká za trvání pojištění.5. Z obsahu odvolání lze dovodit uplatnění odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ohledně zbývajícího žalobního nároku, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. Odvolání však neshledal opodstatněným, neboť se plně ztotožnil se správnými závěry soudu I. stupně a na logické a a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku ohledně sporného nároku v jeho odstavcích 33. a 34., jímž nejsou odvolací námitky způsobilé nijak otřást, proto pro stručnost převážně odkazuje.6. Úvahy žalobce o rozporu smluvního ujednání čl. 2.9.1. zvláštních pojistných podmínek žalované s § 56 či 36 obč. zák., potažmo § 6 o.z. jsou zcela nedůvodné. Jedná se ujednání obecného charakteru o tom, co je předmětem připojištění pro případ pracovní neschopnosti (ztráta výdělku) a kdy je plnění poskytováno - v době trvání připojištění, což je zcela logické a odvolací soud zcela ve shodě se soudem I. stupně nevidí jediný důvod, pro který by citované smluvní ustanovení mělo být posouzeno jako rozporné s dobrými mravy či s ustanoveními o ochraně spotřebitele, tím méně jako zneužití práva. Samotná karenční doba byla sjednána zcela individuálně v rámci pojistné smlouvy ze dne , datum, . Žalobce ostatně přehlíží, že, jak již vysvětlil soud I. stupně, případná neplatnost ujednání o pojistném plnění pro případ pracovní neschopnosti by měla za následek to, že by pojistný vztah v tomto směru mezi účastníky nevznikl a žalobce by si tak jako tak nemohl nárokovat požadované plnění. Úvahy žalobce o nemravné či s právy spotřebitele rozporné povaze ujednání čl. 1. 17. 6 všeobecných pojistných podmínek žalované o možnosti výpovědi smlouvy ze strany pojistníka či pojistitele jsou pro daný případ irelevantní, neboť skutková situace, z níž vycházejí (výpověď pojistitele), v daném případě nenastala. Podle zjištění soudu I. stupně to byl žalobce sám, kdo navrhl zrušení připojištění pro případ pracovní neschopnosti v době, kdy mu běžela karenční doba, a předtím, než mu vznikl nárok na plnění z původní smlouvy (současně i dříve, než vůbec žalované o