25 Co 268/2025-133 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu, aby byla 1) žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč (výrok I) a 2) žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 000 Kč (výrok II). Žalobci uložil zaplatit 1) žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok III) a 2) žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok IV), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto soud rozhodl o žalobě ze dne 4. 5. 2023, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 2 x 1 500 000 Kč, která mu vznikla tím, že v důsledku nezákonných krizových opatření , orgán, a , orgán, , které byl nucen respektovat, mu bylo zamezeno ve styku s dětmi a vnoučaty, nemohl navštěvovat kina, bazény, sportovní akce ani restaurace, jeho vnoučata musela nosit roušky (tj. období od 3/2020 do 5/2022).3. Obě žalované navrhly žalobu zamítnout a obě vznesly námitku promlčení.4. 1) žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobce u ní svůj nárok před zahájením řízení neuplatnil. Stát má v případě hrozícího nebezpečí nejen právo, ale dokonce povinnost přijímat v odůvodněných případech založených na odborných názorech a v souladu s principem proporcionality adekvátní opatření za účelem ochrany nejvyšších hodnot, jež mají z povahy věci přednost před jinými zájmy a hodnotami, stát nelze volat k odpovědnosti za tvrzenou škodu či nemajetkovou újmu na straně jednotlivců, kteří své vlastní zájmy staví nad nejvyšší zájem celku. Žalobce není aktivně legitimován, protože mimořádná opatření fakticky nejsou opatřením obecné povahy, nýbrž právním přepisem.5. 2) žalovaná má tvrzení žalobce za matoucí, neurčitá a ničím nepodložená, ani u ní žalobce neuplatnil nárok před podáním žaloby k soudu. Žalobce neprokázal zejména příčinnou souvislost mezi mimořádnými opatřeními a pociťovanou nemajetkovou újmou. I v případě, kdy by nebyla přijata ze strany , orgán, opatření proti šíření nemoci Covid-19, je vysoce pravděpodobné, že by se chování lidí v reakci na pandemii změnilo, konkrétně by lidé byli více opatrní, stranili by se větších kolektivů, nechodili by tolik do restaurací a zajisté by sami od sebe nosili roušky, které prokazatelně pomáhají zamezit šíření viru. Stát měl po vypuknutí pandemie povinnost konat za účelem ochrany života a zdraví lidí, neboť nemůže zůstat nečinný, pokud se dá šíření nemoci zabránit nebo ho alespoň zpomalit. Navíc z ničeho neplyne, že by byl žalobce ve vztahu k mimořádným opatřením , orgán, jakkoli diskriminován, neboť tato opatření dopadala na neurčitý okruh adresátů.Skutkový stav6. Na jednání konaném dne 9. 1. 2025 soud žalobce poučil a vyzval postupem § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce reagoval podáními ze dne 21. 1. 2025 a 24. 1. 2025; zaslal specifikaci mimořádných opatření 1) žalované s tím, že návrh na zrušení mimořádných opatření nepodal, protože žalobci hrozila perzekuce a útisk ze strany státních orgánů, např. vyhrožování pokutami, vězením. Žalobce byl rovněž obelhán ze strany , orgán, a 1) žalované. Dle žalobce je konkrétní způsob, jakým bylo zasaženo do osobní sféry žalobce, zcela jasně, zřetelně a konkrétně popsán v mimořádných opatřeních specifikovaných v podání žalobce ze dne 21. 1. 2025. Na jednání konaném dne 5. 5. 2025 žalobce znovu potvrdil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobci z usnesení , orgán, , která jsou specifikována v podání žalobce ze dne 21. 1. 2024, a z mimořádných opatření 1) žalované, která jsou specifikována v podání žalobce ze dne 21. 1. 2025; že návrhy na zrušení jím specifikovaných právních předpisů nepodal, že svůj nárok u žalovaných před podáním žaloby neuplatnil a že konkrétní způsob, jakým bylo zasaženo do práv žalobce, je popsán v mimořádných opatřeních specifikovaných žalobcem v podání z 21. 1. 2025.7. Soud prvého stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5 až § 8, § 14 odst. 1, 3, § 15 a § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ a poukázal na relevantní judikaturu (představovanou zejména nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 331/24 ze dne 10. 7. 2024), podle které mimořádné opatření lze považovat za rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, kdy je rozhodná aktivní legitimace poškozeného k uplatňování nároku zejména s přihlédnutím k okolnosti, že nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno. Klíčovým je posouzení naplnění podmínky vyčerpání prostředků nápravy, resp. existence okolností zvláštního zřetele hodných, pro které poškozený prostředky nevyčerpal.8. Ve vztahu k usnesení , orgán, obvodní soud vycházel z usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 482/97 ze dne 30. 4. 1998, ve kterém Ústavní soud shledal, že usnesení , orgán, je běžným ústavně konformním prostředkem, kterým , orgán, sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež jsou samy o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazných rozhodnutí příslušným ústavním orgánem. Taková rozhodnutí nemají povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím osobám, proto nelze mimořádná opatření ve formě usnesení , orgán, kvalifikovat jako nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk. Státu tak nemůže vzniknout dle OdpŠk odpovědnost za vydání usnesení , orgán, a žalobci v důsledku uvedeného nemohl vzniknout v tvrzené příčinné souvislosti nárok na zadostiučinění za jím tvrzenou nemajetkovou újmu.9. Nadto žalobce žádné návrhy na zrušení jím specifikovaných mimořádných opatření nepodal. Soud posuzoval i to, zda v případě žalobce existují okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které žalobce prostředky k ochraně svých práv dle ust. § 8 odst. 3 OdpŠk nevyčerpal. Žalobce tvrdil, že prostředky nápravy nepodal, protože mu hrozila perzekuce a útisk ze strany státních orgánů, např. vyhrožování pokutami, vězením. Soudu prvního stupně je z úřední činnosti známo, že několik mimořádných opatření bylo prostřednictvím prostředků nápravy napadeno různými subjekty, přičemž některá mimořádná opatření byla na základě těchto prostředků nápravy zrušena pro jejich nezákonnost, aniž by byli účastníci pokutováni či vězněni. Nalézacímu soudu je například známo, že mimořádné opatření žalované 1) ze dne 19. 10. 2020, č. j. , číslo, , na které poukazuje i sám žalobce, bylo k návrhu některých účastníků zrušeno rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 13. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , a to dnem 21. 11. 2020. Nalézací soud proto dospěl k závěru, že žalobci obdobně jako jiným subjektům nic nebránilo ve využití prostředků nápravy, tudíž, že žalobce aktivně legitimován k uplatnění příslušného nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé napadenými mimořádnými opatřeními není a že nebyly tvrzeny ani prokázány okolnosti zvláštního zřetele hodné.10. Nakonec pak obvodní soud konstatoval, že nároky žalobce, i kdyby existovaly, jsou nepochybně promlčené. Žalobce před podáním žaloby u soudu neuplatnil dle ust. § 14 odst. 3 OdpŠk své nároky u žalovaného 1) ani u žalovaného 2). Žalovaný 1) měl možnost se poprvé seznámit s nárokem žalobce až dne 13. 9. 2024, kdy mu byla zdejším soudem doručena žaloba, a žalovaný 2) dokonce až dne 5. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že mu nemajetková újma vznikla z mimořádných opatření žalovaného 1), kdy nejmladší mimořádné opatření specifikované žalobcem bylo vydáno dne 13. 4. 2022, přičemž žalobce podal žalobu u Okresního soudu v , adresa, dne 4. 5. 2023, shledal soud námitky promlčení vznesené žalovanými oprávněnými, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Jestliže se žalobce dozvěděl o své nemajetkové újmě nejpozději současně s vydáním nejmladšího mimořádného opatření datovaného dnem 13. 4. 2022, je zřejmé, že jeho nároky by i při splnění ostatních podmínek OdpŠk byly promlčené.11. Soud žalobci vytkl i to, že původně se domáhal souhrnně jediné částky, kterou posléze rozdělil na polovinu mezi obě žalované, aniž by specifikoval zadostiučinění ve vztahu ke každému jednotlivému žalobcem označenému mimořádnému opatření žalované 1), což znemožnilo soudu posuzovat řádně příčinnou souvislost mezi konkrétním mimořádným opatřením a konkrétní nemajetkovou újmou, která mu měla v souvislosti s konkrétním mimořádným opatřením vzniknout. V této souvislosti obvodní soud podotkl, že dle žalobních tvrzení žalobci v důsledku vydání mimořádných opatření bylo zamezeno ve styku s dětmi a vnoučaty, návštěvě kin, bazénů, sportovních akcí a restaurací, přičemž k výzvě soudu, aby konkretizoval, jakým způsobem bylo zasaženo do osobní sféry, žalobce uvedl, že způsob je zcela jasně, zřetelně a konkrétně popsán v mimořádných opatřeních žalované 1). Žalobce tak