25 Co 91/2025-332 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 170 800,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 29. 10. 2018 do zaplacení a částky 2 673 250,12 Kč (I), dále žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. Takto soud rozhodl o žalobě na náhrady škody, jež žalobkyni měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Finančního úřadu pro , adresa, kraj (dále jen „FÚ , adresa, “) v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, FÚ , adresa, vydal proti dlužníkovi , právnická osoba, . (dále jen „, právnická osoba, “) k vymožení daňového nedoplatku dva exekuční příkazy přikázání pohledávky z účtu společnosti , právnická osoba, u , právnická osoba, . Exekuované prostředky zaslala na účet společnosti , právnická osoba, žalobkyně, následně byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu usnesením , orgán, zajištěny. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení částky 3 178 008,18 Kč, která jí měla být vydána podle usnesení , orgán, , , adresa, , , název, , adresa, , , název, ze dne 4. 10. 2017, dále požaduje úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 2 673 250,12 Kč dle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., protože dle žalobkyně FÚ , adresa, před nařízením a provedením exekuce věděl o skutečnostech týkajících o vydání peněžních prostředků ve výši 3 170 800,18 Kč žalobkyni.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro absenci odpovědnostního titulu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Daňová exekuce byla nařízena v souladu se zákonem a veškeré úkony byly provedeny správcem daně v průběhu daňové exekuce v souladu se zákonem. Až dne 27. 2. 2018 byl správci daně doručen přípis , orgán, včetně sdělení, že finanční prostředky na bankovním účtu nebyly , právnická osoba, , nýbrž byly podvodně vylákány od žalobkyně.4. Obvodní soud již jednou žalobu zamítl rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č.j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 27. 1. 2022, č.j. , spisová značka, . Obě rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, č.j. , spisová značka, . Nejvyšší soud v odůvodnění kasačního rozsudku souhlasil, že v dané věci není splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3622/12, sp. zn. III. ÚS 541/08, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3057/13). Dovolací soud uložil nižším soudům, aby se vypořádaly s tvrzeními a důkazními návrhy žalobkyně, že vlastní provádění daňové exekuce představovalo nesprávný úřední postup, tak s obranou žalované.5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 3 170 800,18 Kč dne 12. 5. 2020.6. , orgán, , název, , orgán, , adresa, obdržel 3. 10. 2017 písemné trestní oznámení , právnická osoba, , orgán, (dále též jen „, právnická osoba, “) ze dne 2. 10. 2017, ze kterého vyplývá důvodné podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosu z trestné činnosti, kterého se mohly dopustit paní , jméno FO, a společnost , právnická osoba, tím, že , jméno FO, , jednatelka společnosti , právnická osoba, , za účelem zastřít původ peněžních prostředků získaných trestnou činností spáchanou v zahraničí, založila 16. 8. 2017 u , právnická osoba, . ve prospěch společnosti , právnická osoba, bankovní účet č. , č. účtu, , na který dne 30. 8. 2017 byly převedeny prostředky 191 400 USD (tj. 4 120 842 Kč) ze zahraničního účtu patřícího žalobkyni, přičemž platba byla určena pro příjemce společnost , právnická osoba, . Převádějící zahraniční banka sdělila, že tato byla odeslána v důsledku podvodného jednání na základě předchozí e-mailové komunikace napadené hackingem a požádala o vrácení peněžních prostředků. Přes přijatá opatření disponent stačil 30. 8. 2017 přeposlat část finančních prostředků ve výši 36 000 EUR (tj. 949 956 Kč) ve prospěch účtu v , stát, patřícího subjektu , název, . Usnesením , orgán, č.j. , číslo, ze dne 4. 10. 2017 , orgán, zajistil peněžní prostředky na bankovním účtu společnosti , právnická osoba, č. , č. účtu, , neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc je výnosem z trestné činnosti. Usnesením , orgán, č.j. , číslo, ze dne 14. 12. 2017 , orgán, vydal žalobkyni peněžní prostředky v částce 3 170 800,18 Kč, zajištěné na bankovním účtu č. , č. účtu, , neboť zajištěné prostředky již nejsou třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabránění a není pochyb o právu žalobkyně na tyto peněžní prostředky, čímž bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků.7. Daň z příjmů právnických osob společnosti , právnická osoba, za zdaňovací období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 činila 12 920 Kč, daň byla vyměřena na základě daňového přiznání. Daň z příjmů právnických osob společnosti , právnická osoba, za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 činila 167 010 Kč, daň byla stanovena dle pomůcek, když po zhodnocení situace nebylo možno stanovit daň dokazováním. Dle výkazů nedoplatků ke dni 10. 6. 2014 měla společnost , právnická osoba, vykonatelný daňový nedoplatek ve výši 13 239 Kč, ke dni 12. 10. 2017 v částce 226 026 Kč a ke dni 16. 1. 2018 pak 15 967 249 Kč. FÚ , adresa, jako správce daně dlužníka , právnická osoba, dne 10. 11. 2017 vydal 1. exekuční příkaz č.j. , číslo, na přikázání pohledávky z účtu vedeného poskytovatelem platebních služeb (tj. poddlužník , právnická osoba, .), který nabyl právní moci dne 24. 11. 2017 a kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 252 287 Kč, včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce, jakož i úroku z prodlení zde popsaného a bylo přikázáno poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka číslo , č. účtu, . Dne 17. 1. 2018 FÚ , adresa, vydal 2. exekuční příkaz č.j. , číslo, na přikázání pohledávky z účtu vedeného poskytovatelem platebních služeb (tj. poddlužník , právnická osoba, .), který nabyl právní moci dne 29. 1. 2018, jímž nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku ve výši 16 286 593 Kč, včetně příslušejícího úroku z prodlení a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce, jakož i úroku z prodlení zde popsaného a bylo přikázáno poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka číslo , č. účtu, . Dne 19. 1. 2018 , právnická osoba, . uhradila FÚ , adresa, dle 1. exekučního příkazu 257 553,70 Kč a dne 14. 2. 2018 základě 2. exekučního příkazu 2 918 485,88 Kč. FÚ , adresa, zastavil daňovou exekuci dle 1. exekučního příkazu usnesením ze dne 16. 2. 2018, které bylo , právnická osoba, . doručeno 19. 2. 2018.8. Krajský soud v , adresa, rozsudkem č. j. , spisová značka, zamítl žalobu žalobkyně na ochranu proti nečinnosti proti FÚ , adresa, , spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vrácení plateb z 20. 9. 2018. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že byla-li žádost o vrácení platby podle § 165 daňového řádu podána osobou, která neprovedla úhradu na účet správce daně, nespadá taková žádost pod hypotézu § 165 odst. 2 ani 3 daňového řádu, proto nebylo na místě ji vyřizovat postupem předpokládaným v § 165 odst. 4 téhož zákona, ale postačilo vydání sdělení. Ani postup podle § 155 daňového řádu nebyl v daném případě na místě, žalovaný nebyl oprávněn rozhodnout o žádosti žalobkyně, rozhodnutím podle § 155 daňového řádu ani vydáním potvrzení podle § 165 daňového řádu, neboť tato ustanovení na věc žalobkyně nedopadala. V situaci, kdy byl správcem daně exekuován majetek žalobkyně v domnění, že se jedná o majetek daňového dlužníka , právnická osoba, , bylo na místě podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 odst. 4 daňového řádu. Soud se neztotožnil s úvahou žalobkyně, že § 165, resp. § 155 daňového řádu je speciální vůči § 179 daňového řádu. Žalobkyně v dané věci neprovedla úhradu za daňový subjekt, nebyla proto oprávněna žádat o vrácení plateb podle § 165 odst. 3 daňového řádu. Pokud žalobkyně uváděla, že soud má přihlédnout k zákonnosti exekučních příkazů, mění se tato argument