28 Co 110/2023-272 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 21. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 391 590,91 Kč s úrokem z prodlení od 21. 3. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 73 367 Kč.2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky na podkladě tvrzení, že smlouvou o nájmu ze dne 7. 2. 2020, č. , číslo, , přenechala žalobkyni do nájmu osobní motorové vozidlo tovární značky , název, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , dále jen vozidlo, a žalovaná měla hradit nájemné 13 231 Kč měsíčně; v nájemném byla zahrnuta i částka za pojištění předmětného vozidla žalobkyní u pojistitele , právnická osoba, . (dále jen pojistitel), zahrnující též havarijní pojištění. V průběhu nájemního vztahu dne 22. 1. 2021 způsobil řidič vozidla , jméno FO, dopravní nehodu, při níž došlo k rozsáhlému poškození vozidla, tzv. totální škodě. Žalobkyně uplatnila u pojistitele nárok na pojistné plnění a pojistitel pojistnou událost vedenou pod č. , číslo, uzavřel bez náhrady, tedy odmítl pojistné plnění vyplatit, protože řidič , jméno FO, v době dopravní nehody neměl oprávnění řídit motorové vozidlo na území České republiky, jak bylo pojistiteli potvrzeno sdělením , orgán, , a podle všeobecných smluvních podmínek havarijního pojištění bylo řízení vozidla osobou, která nemá k jeho řízení příslušné oprávnění, stanoveno ve výlukách z pojištění. Žalobkyně stanovisko pojistitele písemně sdělila žalované a požádala jí o součinnost ve věci tvrzeného nedostatku řidičského oprávnění řidiče , jméno FO, , leč marně. Požádala proto žalovanou o náhradu majetkové újmy vzniklé v souvislosti s popsaným poškozením vozidla, kterou vyčíslila na 389 090,91 Kč + 2 500 Kč = 391 590,91 Kč (znalec v oboru ceny a odhady motorových vozidel stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením ke dni 22. 1. 2021 na 719 669,41 Kč, zbytky vozidla byly prostřednictvím internetové aukce prodány za 330 578,51 Kč, rozdíl činí 389 090,90 Kč, dále žalobkyně vynaložila 2 500 Kč za vypracování znaleckého posudku) a lhůtu k plnění stanovila do 20. 12. 2021, ale žalovaná náhradu nezaplatila. Žalobkyně v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami nájemní smlouvu ke dni 3. 2. 2021 vypověděla. Před zahájením řízení žalobkyně doručila žalované předžalobní upomínku a vyzvala jí k zaplacení žalované částky, ale žalovaná výzvě nevyhověla.3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta a na svoji obranu tvrdila, že důvod výluky pojistného plnění nebyl dán, neboť , jméno FO, byl v době dopravní nehody držitelem platného řidičského oprávnění, které nabyl v , stát, , opakovaně byl v České republice kontrolován hlídkou , orgán, a jeho řidičského oprávnění nebylo nikdy rozporováno. Žalobkyně závěr pojistitele o výluce z pojistného plnění nerozporovala a mechanicky převzala jeho závěr, že se na pojistnou událost vztahuje výluka z pojištění a takový postup pak jde k její tíži. Žalovaná zdůraznila, že výluka z pojištění z důvodu svěření vozidla osobě bez řidičského oprávnění se vztahuje na případy, kdy daná osoba nikdy neměla řidičské oprávnění, nebo má zákaz činnosti řízení motorových vozidel, neboť pojišťovna má zájem na tom, aby takové osoby, které jsou potencionálně nebezpečné, neohrožovaly majetek, který má být kryt příslušným pojištěním; o takový případ v posuzované škodné události nešlo.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že shora uvedená nájemní smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena, předmětné vozidlo bylo předáno do užívání žalované, součástí hrazeného nájemného byla i částka za pojištění předmětného vozidla u pojistitele, zahrnující též havarijní pojištění. V průběhu trvání nájemního vztahu došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla , jméno FO, , škoda na vozidle byla znalcem vyčíslena na 391 590,91 Kč. Náhradu škody žalobkyní uplatnila u pojistitele z titulu sjednaného havarijního pojištění a pojistitel odmítl vyplatit pojistné plnění s odůvodněním, že je dána (sjednaná) výluka z pojištění představovaná skutečností, že jmenovaný řidič vozidla neměl v době dopravní nehody řidičské oprávnění k řízení vozidla na území České republiky. Soud prvního stupně soustředil dokazování na řešení otázky, zda řidič , jméno FO, měl v rozhodné době řidičské oprávnění a po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že řidičské oprávnění měl; žalovanou navržené důkazy výslechem svědka , jméno FO, , blíže neoznačenou listinou „od příslušné organizace v , stát, “ (kterou žalovaná ani neměla k dispozici a předpokládala, že by ji mohla obstarat) neprovedl. Soud prvního stupně uzavřel, že řidič vozidla nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení předmětného automobilu v době dopravní nehody ve smyslu § 3 odst. 3 písm. a), § 90 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), z čehož dovodil, že uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy je co do důvodu i výše po právu včetně nároku na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně. Vytkla soudu prvního stupně, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy (tj. výslech svědka , jméno FO, , výslech pracovníka , orgán, , který vystavil zmíněné vyjádření, k okolnostem, podkladům, metodice a dalším podrobnostem vystavení zmíněného vyjádření, dále nevyčkal na vyjádření příslušné státní autority , stát, k formě a platnosti mezinárodního řidičského průkazu , jméno FO, a vyjádření , právnická osoba, , který je partnerem státní autority , stát, ve věci mezinárodních řidičských oprávnění) a v důsledku toho vyšel z nesprávných skutkových zjištění. Dále mu vytkla, že se v odůvodnění rozsudku řádně nevypořádal s její procesní obranou a v důsledku toho shledala rozsudek nepřezkoumatelným. Namítla, že z písemných podání účastníků, jejich přednesů i ze samé podstaty sporu bylo zřejmé, že pro rozhodnutí ve věci samé je stěžejní odpověď na otázku, zda v době dopravní nehody byl , jméno FO, držitelem řidičského oprávnění a zda byl oprávněn k řízení motorových vozidel na území České republiky. Vyjádření , orgán, , o které soud prvního stupně svůj negativní závěr opřel, vykazovalo celou řadu nedostatků a vad a soud prvního stupně nepřezkoumal toto vyjádření po stránce věcné správnosti; ve vyjádření absentoval popis posuzovaného dokumentu, nebylo uvedeno, v čem konkrétně spočívá rozpor mezinárodního řidičského oprávnění , jméno FO, s mezinárodní úmluvou. Navrhla pak, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.6. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila a navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen.7. K odvolání žalované Městský soud v , adresa, , dále odvolací soud, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud uzavřel, že účastnice uzavřely smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. , občanský zákoník, dále jen „o. z.“, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky nájemní smlouvy žalobkyně. Žalobkyně odevzdala žalované předmět nájmu do užívání a předtím sjednala pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem předmětného vozidla a havarijní pojištění vozidla. Žalovaná (mimo jiné) na sebe vzala rizika výskytu vad, poškození, zničení, ztráty, odcizení a předčasného opotřebení předmětu nájmu, a to i tehdy, dojde-li k tomu bez jejího zavinění, zavázala se, že při užívání předmětu nájmu bude dodržovat obecně závazné právní předpisy platné pro provoz předmětu nájmu. Vzhledem k tomu, že žalovaná založila svoji obranu na tvrzení, že , jméno FO, v době dopravní nehody měl platné řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel, tedy, že důvod pro výluku z pojištění nebyl dán, a že tudíž není povinna hradit žalobkyni škodu, vyzval žalovanou podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkaz k prokázání zmíněného obranného tvrzení a dal jí poučení o možném nepříznivém důsledku. Žalovaná k důkazu předložila řidičský průkaz , jméno FO, vydaný v , stát, dne 4. 10. 2022, navrhla důkaz spisem , orgán, o vyšetřování dopravní nehody. Odvolací soud tyto důkazy provedl a zjistil, že předložený řidičský průkaz č. , číslo, byl vydán v , stát, 4. 10. 2022, tedy není důkazem způsobilým prokázat, že v době dopravní nehody (22. 1. 2021) měl , jméno FO, řidičské oprávnění k řízení motorových vozidel na území České republiky. Ze spisu , orgán, o šetření dopravní nehody bylo zjištěno, že orgánům , orgán, dne 22. 1. 2021 na místě dopravní nehody , jméno FO, předložil řidičský průkaz č. , číslo,