28 Co 220/2025-60 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 24. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , zamítl žalobní návrh, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 31 450 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 12. 8. 2023 do zaplacení (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 450 Kč na podkladě tvrzení, že dne 18. 7. 2023 v 10:44 hodin bylo na pokyn , funkce, , orgán, vydaný podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odtaženo vozidlo tovární značky , název, , stříbrné barvy, reg. zn. , SPZ, , dále jen předmětné vozidlo, z , adresa, . Žalobkyně z registru vozidel zjistila, že provozovatelem vozidla je žalovaný, proto jej požádala o zaplacení ceny za odtah ve výši 1 900 Kč a ceny za uskladnění ve výši 250 Kč za první až třetí den, 400 Kč za čtvrtý až maximálně jednostoosmdesátý den a 50 Kč za každý další započatý den, což do 30. 9. 2023 činilo 29 550 Kč. Žalovaný přes písemné výzvy žalobkyni souhrnnou částku 31 450 Kč nezaplatil.3. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že vozidlo prodal dne 27. 3. 2022 , jméno FO, a k prokázání tohoto tvrzení předložil kupní smlouvu ze dne 27. 3. 2022. Dále tvrdil, že vzhledem k neposkytnutí součinnosti ze strany jmenované kupující nebylo dosaženo zápisu změny vlastníka a provozovatele v registru vozidel, že v době odtažení předmětného vozidla předmětné vozidlo již nevlastnil a fakticky neprovozoval, proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Dodal, že v této právní věci nejde o první odtah předmětného vozidla, že v obdobné věci týchž účastníků, ale za jiné období, již proběhlo řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a v označeném řízení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně vůči žalovanému je v rozporu s dobrými mravy.4. Žalobkyně k obraně žalovaného uvedla, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla si mohl a měl být vědom toho, že v souvislosti s prodejem vozidla je nutno provést přepis vozidla v registru vozidel. K úhradě uplatněného nároku je povinen žalovaný, neboť v rozhodné době byl zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla. Odkázala na přiléhavou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Navrhla, aby žalobě bylo vyhověno, a aby žalobkyni byla přisouzena také náhrada nákladů řízení.5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.6. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl vlastníkem vozidla , název, , registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , toto vozidlo kupní smlouvou ze dne 27. 3. 2022 prodal , jméno FO, , která vozidlo převzala a od té doby jej měla v dispozici. Následně se žalovaný pokoušel , jméno FO, kontaktovat ohledně přepisu vlastníka vozidla v registru vozidel, avšak jmenovaná mu neposkytla součinnost, proto v registru vozidel zůstal zapsán žalovaný. Dne 18. 7. 2023 byl proveden odtah předmětného vozidla na základě rozhodnutí , funkce, , orgán, podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Žalovaný náklady na odtah a uskladnění předmětného vozidla neuhradil.7. Stran právního posouzení této právní věci soud prvního stupě odkázal na § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, dále „zákon o silničním provozu“, na § 1723 odst. 1 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“, a dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaný neměl předmětné vozidlo ve své moci v době, kdy došlo k odtažení a umístění vozidla na parkoviště žalobkyně, bylo by nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), aby soud rozhodl formalisticky a za vlastníka, resp. provozovatele vozidla, považoval žalovaného a uložil mu povinnost zaplatit náklady za odtah a parkování; odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1265/2022 a sp. zn. 25Cdo 1064/2021, z nichž dovodil, že je-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla skutečný vlastník a provozovatel vozidla. Žalobní návrh zamítl a k rozhodnutí o nákladech řízení uvedl, že plně úspěšnému žalovanému náklady nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Žalobkyně napadla zamítavé rozhodnutí o věci samé a související rozhodnutí o nákladech řízení (výroky I. a II.) včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně především dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, dospěl k nesprávnému právnímu závěru a nesprávně si vyložil judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v odůvodnění rozsudku zmínil. Žalobkyně v průběhu řízení poukazovala na konkrétní judikaturu, která odpovědnost za odtah a parkovné (uskladnění) vozidla připisují zcela striktně zapsanému provozovateli vozidla, a to bez ohledu na to, že vozidlo prodal, bez ohledu na to, že kupující snad převod vozidla měl zajistit a nezajistil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21). S odkazem na označenou judikaturu žalobkyně již v řízení před soudem prvního stupně uvedla, že za provozovatele vozidla může být v dané věci považována pouze osoba zapsaná v registru vozidel, nikoli osoba jiná, a to i když vozidlo od zapsaného provozovatele v době před odtahem snad zakoupila, a to na základě principu objektivní odpovědnosti. Osobou zapsanou v registru vozidel je žalovaný, tedy jen on může být provozovatelem vozidla odpovědným za náklady na odtah předmětného vozidla a parkovné. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1265/2022 a sp. zn. 25Cdo 1064/2021 si soud prvního stupně nesprávně vyložil, nadto skutkové okolnosti dovolacím soudem řešených právních případů byly jiné. Stěžejním rozdílem v řízení pod sp. zn. 25Cdo 1064/2021 bylo, že žalobce žaloval osobu, která v registru vozidel zapsána nebyla, tedy žaloval faktického vlastníka vozidla, nicméně nižší soudní instance tento jeho postup s odkazem na evidenční princip odmítaly připustit. Správnost jeho závěru potvrdil až Nejvyšší soud a přiznal žalobci možnost, nikoli povinnost, žalovat i osobu, u níž bude prokázáno faktické vlastnictví vozidla. Rozhodnutí dovolacího soudu nebylo vydáno za tím účelem, aby dávalo zapsaným provozovatelům vozidel nástroj, jak se zprostit své odpovědnosti, ale naopak bylo vydáno za tím účelem, aby se žalobce mohl domáhat svého nároku i po jiné osobě, než která je v registru vozidel zapsána, pokud se k tomu žalobce, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, sám rozhodne. Tedy toto rozhodnutí slouží k posílení právního postavení žalobce při vymáhání pohledávek z nucených odtahů, nikoli k tomu, aby se zapsaný provozovatel mohl vyvinit ze své objektivní odpovědnosti. V rozhodnutí sp. zn. 25Cdo 1064/2021 je navíc výslovně vyloučeno, aby se žalovaný vůči žalobci mohl dovolávat toho, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti. Dále pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25Cdo 1265/2022, tak v tamním případě byl prodávajícímu předložen falešný občanský průkaz a údaje v něm uvedené nepatřily žádné existující osobě a ani adresa tam uvedená neexistovala - prodejce se tak nemohl domáhat výmazu z registru vozidel, neboť žalobu na určení vlastnictví nelze vést proti neexistující osobě s neexistujícím bydlištěm. Žalobkyně z popsaných důvodů navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku žalobnímu návrhu vyhověl a přisoudil žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i předcházející řízení postupem podle § 212, § 212a, § 213 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř., vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a při jednání zopakoval důkaz kupní smlouvou ze dne 27. 3. 2022, kterou předložil žalovaný jako důkaz o tom, že v rozhodné době (18. 7. 2023) byla vlastníkem předmětného vozidla , jméno FO, ; po zopakování dokazování byl skutkový stav věci zjištěn tak, že bylo možno ve věci rozhodnout.10. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.11. Z kupní smlouvy ze dne 27. 3. 2022 odvolací soud zjistil, že jako kupující je ve smlouvě uvedena , jméno FO, , narozená dne , datum, , bytem , adresa, , ale jmenovaná kupní smlouvu nepodepsala. Z obsahu smlouvy nelze seznat, kdo ji podepsal jako údajný zástupce kupující, neboť zástupce kupující není ve smlouvě označen ani jménem a příjmením, smlouva je bez jakékoliv přílohy, tudíž její součástí není ani plná moc. Dále podle kupní sml