29 Co 197/2025-134 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 116 850 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 19 442 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 9. 4. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 116 850 Kč od 9. 4. 2024 do 18. 6. 2024 (výrok II), a žalované uložil dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 438 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III).2. Rozhodl tak o nároku žalobce na zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (újmy) spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu za nezákonné trestní stíhání v řízení vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Nárok byl při jednání soudu dne 27. 2. 2025 rozšířen o částku 6 292 Kč bez příslušenství, což bylo současně na tomto jednání připuštěno (v podrobnostech viz bod 1 napadeného rozsudku).3. Žalovaná primárně navrhla zamítnutí žaloby, neboť nedošlo ke změně situace a platí důvody, pro které byla žaloba zamítnuta již v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Proti zprošťujícímu rozsudku odvolacího soudu podal státní zástupce dovolání v neprospěch žalobce jako obžalovaného. Zprošťující rozsudek tak může být ještě zrušen.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 33 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. V bodě 36 rozsudku shrnul pak soud I. stupně svá skutková zjištění do tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl stíhán v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, pro zvláště závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen svým obhájcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce byl obžaloby zcela zproštěn. V bodech 6 až 33 napadeného rozsudku jsou pak v rámci skutkových zjištění uvedeny jednotlivé úkony vykonané obhájcem žalobce v rámci obhajoby.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 31 odst. 1 až 3 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“.6. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení nebylo sporu o tom, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, a to dne 18. 12. 2023, věc proto může být projednána před soudem. Uvedl, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody (újmy) a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je v posuzovaném řízení dán. Žalobce byl nezákonně trestně stíhán a byl žaloby pravomocně zproštěn. Pokud jde o stanovení výše náhrady škody představující náhradu nákladů obhajoby, § 31 odst. 3 OdpŠk paušalizuje výši náhrady škody, když ji omezuje právě výší mimosmluvní odměny podle zvláštního právního předpisu, kterým je vyhláška č. 177/1993 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Z hlediska výše škody není proto podstatné, jak vysokou částku poškozený na své zastoupení za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu vynaložil, a relevantní je pouze to, jak vysokou odměnu za zastoupení, případně náhradu hotových výdajů zástupce stanoví právě zvláštní předpis. Tento přístup byl shledán ústavně konformním. Žalobci tak náleží náhrada nákladů obhajoby dle předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je advokátní tarif. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí ve smyslu § 10 odst. 2, písm. c) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s § 7 a. t. částku 2 300 Kč za úkony dle § 11 odst. 1 a. t. a částku 1 150 Kč za úkony dle § 11 odst. 2 a. t. Důvodnými pak obvodní soud shledal úkony specifikované v bodě 45 napadeného rozsudku, konkrétně 45 a půl úkonu po 2 300 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a 20 ztrát času po 100 Kč. Soud I. stupně tak žalobci přiznal ve výroku I. tohoto rozsudku částku ve výši 116 850 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 116 850 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, ve zbytku požadované částky ve výši 19 442 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Úroky z prodlení vypočetl v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z přisouzené částky, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 18. 12. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 18. 6. 2024, žalovaná ve lhůtě 6 měsíců nárok žalobce nevypořádala, a dostala se tak do prodlení od 19. 6. 2024. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.7. Proti výrokům II a III napadeného rozsudku podal žalobce blanketní odvolání, které následně doplnil tak, že namítl nesprávné právní posouzení soudu I. stupně, když tento nepřiznal žalobci správně paušální náhrady nákladů, které jsou důvodné ve vztahu ke každému úkonu právní služby, a nesprávně některé úkony ve vztahu k opravným prostředkům posoudil jako poloviční úkon. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.8. Proti výrokům I a III napadeného rozsudku podala blanketní odvolání žalovaná. Toto následně upřesnila tak, že se odvolává, pokud jde o výrok I, jen co do částky 1 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky 115 700 Kč ve výši 14,75% ročně od 19. 6. 2024 do zaplacení. Co do částky 115 700 Kč vzala odvolání zpět. K tomu uvedla, že výrok I. napadeného rozsudku považuje za nepřezkoumatelný s ohledem na částku, k jejíž úhradě byla žalovaná zavázána a která neodpovídá celkovému počtu přiznaných úkonů právní služby, režijních paušálů a náhradě promeškaného času. Z celkového přehledu uplatněných a přiznaných úkonů, režijních paušálů a náhrady promeškaného času vyplývá, že žalobci byla celkem přiznána náhrada za 42 plných úkonů po 2 300 Kč, 6 polovičních úkonů po 1 150 Kč, 34 režijních paušálů po 300 Kč a 20 ztrát času po 100 Kč, což v celkovém souhrnu odpovídá částce 115 700 Kč. Dále nesouhlasila s úhradou úroku z prodlení úroků z prodlení, a to od 19. 6. 2024 do zaplacení. Prvním důvodem nesouhlasu je skutečnost, že co do částky 6 292 Kč se žalovaná nemohla dostat do prodlení již od 19. 6. 2024, když tato částka nebyla v rámci předběžného projednání uplatněna a nebyla uplatněna ani v žalobě ze dne 23. 5. 2024. Tato částka byla uplatněna až v průběhu řízení, kdy o tuto částku byla žaloba rozšířena až usnesením soudu I. stupně ze dne 27. 2. 2025, č. j. , spisová značka, . Druhým důvodem nesouhlasu je skutečnost, že žalovaná se nemohla do prodlení dostat již od 19. 6. 2024, neboť žalobcem uplatněný nárok byl v době podání žádosti o předběžné projednání žádosti, jakož i v době podání žaloby zcela nedůvodný, neboť v době podání žádosti i žaloby stále probíhalo dovolací řízení v neprospěch žalobce, které bylo skončeno až rozhodnutím ze dne 17. 12. 2024, tj. teprve tímto okamžikem se žádost, resp. žaloba stala důvodnou. Nedůvodnost nároku v době předběžného uplatnění, jakož i podání žaloby se žalovaná snažila v řízení před soudem I. stupně podpořit zcela relevantními a nesprávně pro údajnou nadbytečnost neprovedenými důkazy, a to konkrétně rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, č. j. , spisová značka, a rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. , spisová značka, , která byla vydána v neprospěch žalobce v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , resp. Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde se žalobce domáhal totožného nároku a tento nárok nebyl z důvodu předčasnosti přiznán. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení s nárokem, který v době jeho uplatnění nebylo možné věcně projednat z důvodu překážky v neprospěch žalobce v té době stále probíhajícího dovolacího řízení, v němž bylo rozhodováno o otázce nezbytné pro posouzení toho, zda trestní stíhání žalobce bylo či nebylo nezákonné. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby v části napadené odvoláním.9. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované považoval toto za zjevně nedůvodné a oportunistické, neboť argumentace žalované neodpovídá skutečnému průběhu řízení. Žalovaná nikdy neměla vůli nárok žalobce uspokojit, což plyne z jejích dosavadních stanovisek. Argumentace žalované ignoruje právní stav věci, zejména právní moc zprošťujícího rozsudku. Ža