29 Co 246/2025-641 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí , orgán, z 12. února 2020 č. j. , číslo, sp. zn. , číslo, ve spojení s rozhodnutím Rady , orgán, ze dne 14. října 2020 č. j. , číslo, tak, že žalobce není povinen zaplatit účastníku podporu elektřiny formou , druh, dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí , orgán, č. , číslo, a č. , číslo, , za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,363 MW za období březen 2019 ve výši 1 176 112,30 Kč, která odpovídá části této podpory splatné ke dni 22. května 2019 (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá nahrazení rozhodnutí , orgán, z 12. února 2020 č. j. , číslo, sp. zn. , číslo, ve spojení s rozhodnutím Rady , orgán, ze dne 14. října 2020 č. j. , číslo, tak, že žalobce není povinen zaplatit účastníku podporu elektřiny formou , druh, bonusu dle zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dle cenových rozhodnutí , orgán, č. , číslo, a č. , číslo, , za elektřinu vyrobenou ze sluneční energie v části výrobny , právnická osoba, , adresa, A o výkonu 1,363 MW za období leden 2019, únor 2019, březen 2019 a duben 2019 ve výši 2 261 331,13 Kč, která odpovídá části této podpory splatné v období mezi 22. květnem 2019 a 25. červnem 2019 (výrok II). Žalobci uložil zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení částku 49 514 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Soud I. stupně rozhodoval ve věci podruhé. Rovněž rozsudkem ze dne 3. 6. 2022 č. j. , spisová značka, žalobu zamítl. Zdejší odvolací soud rozsudkem ze dne 5. 1. 2023 č. j. , spisová značka, tento rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení ho změnil. K dovolání žalobce ve věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Rozsudkem ze dne 31. 7. 2024 č. j. , spisová značka, rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 5. 1. 2023 č. j. , spisová značka, a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 3. 6. 2022 č. j. , spisová značka, zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro , adresa, k dalšímu řízení.3. Dovolací soud vyšel z dosavadních skutkových zjištění, zejména z toho, že právnímu předchůdci účastníka byla rozhodnutím , orgán, ze dne 29. 9. 2010 č. j. , číslo, udělena licence č. , číslo, k výrobě elektřiny (provozovna , právnická osoba, , adresa, , celkový instalovaný výkon 1,363 MW, počet zdrojů 1). Rozhodnutím , orgán, ze dne 10. 12. 2010 č. j. , číslo, , bylo změnou č. , číslo, licence č. , číslo, k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně , adresa, rozhodnuto o navýšení celkového instalovaného výkonu provozovny s jedním zdrojem na 4,003 MW. Rozhodnutím ze dne 10. 8. 2015 č. j. , číslo, , orgán, udělil účastníku licenci č. , číslo, k výrobě elektřiny (mimo jiné) v provozovně , adresa, s celkovým instalovaným výkonem provozovny 3,99178 MW s jedním zdrojem. Termín pro zahájení licencované činnosti byl den 15. 8. 2015, byl však vázán na den vzniku oprávnění k licencované činnosti. Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 18. 2. 2016 č. j. , číslo, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016 č. j. , spisová značka, zrušil rozhodnutí , orgán, ze dne 10. 12. 2010 č. j. , číslo, , jímž bylo rozhodnuto o změně licence č. , číslo, k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně, a zamítl žalobu proti rozhodnutí , orgán, ze dne 29. 9. 2010 č. j. , číslo, , jímž byla výše zmíněná licence k výrobě elektřiny právnímu předchůdci účastníka udělena. Původní licence tudíž zůstala nedotčena pro část A , právnická osoba, , adresa, . Žalobce poté vyplácel účastníku , Podpora, až do poloviny roku 2019. V řízení se domáhá určení, že v období od ledna do dubna 2019 tuto povinnost neměl.4. Důvodem pro zrušení předchozího rozhodnutí odvolacího soudu dovolacím soudem byla skutečnost, že v souvislosti s rozšířením výkonu provozovny na 4,002 MW byla zpochybněna věrohodnost revizní zprávy předložené v rámci licenčního řízení. Podle dovolacího soudu vyvstaly pochybnosti o dokončení tzv. části B , právnická osoba, , adresa, . Žádný důkaz neprokázal bezpečnost části B , právnická osoba, , adresa, . Bylo na žadateli, aby doložil splnění technických předpokladů a dodržení požadavků bezpečnosti, došlo-li k propojení dvou nízkonapěťových částí provozovny za účelem spojení do jednoho energetického zařízení jako celku. Propojení obou částí , právnická osoba, je součástí energetického zařízení , právnická osoba, , adresa, jako celku. , orgán, pro vydání změnového rozhodnutí o navýšení celkového instalovaného výkonu postačila revizní zpráva na nízkonapěťovou část , právnická osoba, , adresa, B a původní revizní zpráva na část A, vyhotovená dříve, než došlo k propojení části A s kompletně dokončenou částí B.5. Nejvyšší soud rozhodl, že v dalším řízení bude třeba zabývat se otázkou propojení části A a B v jeden celek. Soud neshledal kasačním důvodem samotné nedoložení revize propojení částí A a B , právnická osoba, , adresa, , ale dovodil, že dotyčné rozhodnutí o změně licence neobstojí, když jejím podkladem je zpochybněná zpráva o výchozí revizi. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016 č. j. , číslo, , orgán, totiž vydal nové rozhodnutí o udělení licence č. , číslo, změnou číslo , číslo, tak, že účastníku byla udělena licence k výrobě elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 7,45864 MW (počet zdrojů 3) s tím, že šlo o provozovny , adresa, I (1 zdroj) a , adresa, II (1 zdroj) a o provozovnu , právnická osoba, , adresa, o celkovém instalovaném výkonu provozovny 3,99178 MW (1 zdroj). Dopisem ze dne 15. 8. 2016 žalobce sdělil účastníku, že stornuje vystavené doklady o výplatě podpory za období 03–07/2016, ukončí původní nárok na podporu pod č. , číslo, k datu 15. 3. 2016 a zavede samostatnou evidenci pro oblasti A a B. Část B bude prozatím vedena bez nároku na podporu a bude zařazena do původního zdroje. Po provedení těchto kroků v informačním systému operátora trhu (, název, ) měl účastník jako výrobce opětovně vyplnit měsíční výkazy pro účely výplaty podpory (do 15. 3. 2016 vztahující se k celkovému výkonu výrobny, od 16. 3. 2016 k výkonu odpovídajícímu části A). Uvedené řešení mělo umožnit výplatu podpory pro nezpochybněnou část A, pro část B mělo umožnit vykazování údajů o výrobě samostatně bez nároku na výplatu provozní podpory do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne v licenčním sporu. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019 č. j. , číslo, , orgán, udělil licenci č. , číslo, změnou číslo , číslo, tak, že povolil celkový instalovaný výkon 7,45864 MW pro 4 zdroje: provozovny , adresa, I a II a o provozovnu , právnická osoba, , adresa, o celkovém instalovaném výkonu 3,99178 MW se 2 zdroji.6. Dovolací soud uzavřel, že odvolací soud důvodnost nároku účastníka na podporu výroby elektřiny založil na úvaze, že v daném případě by „formální posouzení výrobny , právnická osoba, , adresa, jako jediného subjektu“ mělo za následek ztrátu podpory výroby elektřiny v části A, která byla licencována jako první a jejíž licence před správním soudem obstála, tudíž je namístě upřednostnit faktický stav před formálním údajem v licenci a materiální bezvadnost licence na část A , právnická osoba, , adresa, .7. Dovolací soud dále ve zrušujícím rozsudku uložil nižším soudům zabývat se tím, zda byly splněny podmínky pro výplatu , druh, bonusu v konkrétním uvedeném období. Nepovažoval za splnění podmínek pro výplatu podpory skutečnost, že rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, nebyla dotčena původní licence z roku 2010 ve vztahu k části A , právnická osoba, , adresa, . V roce 2010 vznikl tehdejšímu provozovateli , právnická osoba, , adresa, nárok na výplatu bonusu po udělení licence č. , číslo, k výrobě elektřiny (šlo o provozovnu , právnická osoba, , adresa, s celkovým instalovaným výkonem 1,363 MW s jedním zdrojem). Oba nalézací soudy vyšly z toho, že v mezidobí od vydání rozhodnutí , orgán, ze dne 29. 9. 2010 č. j. , číslo, , jímž byla udělena licence č. , číslo, , došlo ke změně výrobce, a také došlo „k úpravám jednotlivých zdrojů výrobny“, ale bez dalšího dovodily, že „ve vztahu k části A , právnická osoba, , adresa, žádné změny neproběhly“. Pro toto tvrzení dovolací soud nenalezl v provedeném dokazování oporu. Pokud dne 27. 6. 2016 vydal , orgán, pod č. j. , číslo, rozhodnutí o změně licence č. , číslo, číslo , číslo, na celkový instalovaný výkon 7,45864 MW pro 3 zdroje, je z toho patrné, že u dotyčné výrobny , právnická osoba, , adresa, došlo k navýšení celkového instalovaného výkonu. Není však zřejmé, zda v rámci provozovny , právnická osoba, , adresa, šlo o dvě samostatné části jednoho zdroje. Závěr odvolacího soudu, že tzv. část A , právnická osoba, , adresa, fungovala i v předmětném období (po uvedené změně licence) samostatně a odděle