29 Co 301/2025-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21 916 Kč (výrok I), žalobu zamítl co do částky 320 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 627 000 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo dle žalobce zahájeno dne 19. 10. 2001 podáním žaloby a jeho předmětem bylo zrušení podílového spoluvlastnictví k podniku vodní elektrárny. Žalobu podal , Jméno žalobce, (ve zdejší věci taktéž žalobce). Posuzované řízení pak skončilo dne 30. 9. 2024 a trvalo téměř 23 let.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když dosud vyplacené zadostiučinění ve výši 284 917 Kč považovala za dostatečné.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v napadeném rozsudku v bodech 4 až 7, přičemž odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.5. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále též „OdpŠk“, tato ustanovení v napadeném rozsudku citoval. Odkázal též na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR včetně Stanoviska Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).6. V poměrech posuzovaného případu pak uzavřel, že posuzované řízení trvalo 22 let a 11 měsíců. Délku posuzovaného řízení shledal již nepřiměřenou. Tato délka byla dána i tím, že od 4. 1. 2013 do 29. 8. 2024 bylo posuzované řízení přerušeno z důvodu úpadku žalobce spojeného s prohlášením konkurzu. Průtahy soud I. stupně shledal jak v řízení nalézacím, tak v řízení insolvenčním, a to konkrétně v incidenčních sporech (v podrobnostech viz bod 26 napadeného rozsudku). Soud I. stupně vyšel z částky 20 000 Kč jako roční sazby zadostiučinění. Za posuzované řízení pak tato částka činí 438 333 Kč bez modifikace. Soud I. stupně snížil tuto částku celkem o 30% (- 30% za složitost, - 15% za podíl žalobce na délce posuzovaného řízení a + 15% za postup orgánu veřejné moci, a to z důvodů uvedených v bodech 26 až 29 napadeného rozsudku). Dospěl tak k částce 306 833 Kč, zohlednil však dobrovolné plnění žalované ve výši 284 917 Kč a přiznal žalobci jen částku 21 916 Kč, avšak bez příslušenství, neboť žalované dosud neuplynula šestiměsíční lhůta k vyřízení žádosti. Úspěch shledal sice úplný co do základu, žalobce byl však neúspěšný co do příslušenství, jež vyčísleno o cca 6 500 Kč přesahuje jistinu, proto o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.7. Proti tomuto rozsudku, dle obsahu odvolání do zamítavého výroku II, podal odvolání žalobce. Žalobce namítal, že řízení bylo stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí, neboť soud I. stupně neprovedl jeho účastnický výslech. Nevypořádal se s individuálními okolnostmi týkajícími se osobní sféry žalobce a významu řízení pro něj. Odůvodnění rozsudku neobsahovalo konkrétní důvody, proč by prokázání tvrzených skutečností nemohlo vést k závěru o zvýšeném významu řízení. Soud I. stupně uznal nárok žalobce na zadostiučinění pouze z nepatrné části, což žalobce považuje za nespravedlivé a rozporné s účelem řízení. Soud I. stupně bez dalšího konstatoval, že význam řízení pro žalobce byl standardní, aniž by prokázal absenci okolností zakládajících zvýšený význam. Podle žalobce řízení mělo zvýšený význam vzhledem k jeho atypickému průběhu, zejména kvůli průtahům, přerušení z důvodu konkurzního řízení a složení hyperochy do soluční úschovy. Závěr soudu, že význam řízení byl běžný, neměl oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Soud I. stupně nesprávně stanovil základní částku ročního zadostiučinění. Zde odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/11. Dále žalobce nesouhlasil s posouzením počátku prodlení, protože soud I. stupně nepřiznal úroky z prodlení s odkazem na neuplynutí šestiměsíční lhůty, což žalobce považoval za ztížení vymahatelnosti jeho práva. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení8. Žalovaná v rámci omluvy z jednání jen stručně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného.9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po konaném jednání shledal odvolání částečně důvodným, byť z jiných důvodů, než namítal žalobce.10. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu v zásadě dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na takto soudem I. stupně zjištěný skutkový stav odkazuje.11. Odvolací soud jen v malé míře upřesnil skutková zjištění k průběhu posuzovaného řízní o dále uvedené skutečnosti: Pokud jde o první odvolací řízení ve věci samé, rozsudek soudu I. stupně byl vyhlášen dne 30. 3. 2007, z důvodu odvolání byl spis předložen Krajského soudu v , adresa, jako soudu odvolacímu dne 4. 7. 2007, odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a to usnesením ze dne 28. 1. 2008, č. j. , spisová značka, . Ke zrušení rozsudku došlo dle § 219a odst. 1, písm. a) o. s. ř. pro vady řízení, kdy si soud I. stupně nevyjasnil, co je přesně předmětem řízení. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby se zabýval otázkou, zda jde o vypořádání podílového spoluvlastnictví či o vypořádání spoluvlastnictví k podniku, a aby za tím účelem doplnil dokazování, zabýval se otázkou změny petitu, event. aby předložil věc Vrchnímu soudu v , adresa, k řešení otázky věcné příslušnosti, pokud by dospěl k závěru, že se jedná o vypořádání podniku. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 5. 2. 2008. Podruhé rozhodl soud I. stupně dne 4. 12. 2008, z důvodu odvolání byl spis předložen odvolacímu soudu dne 6. 2. 2009, odvolací soud napadený rozsudek opět zrušil a vrátil soudu I. stupně usnesením ze dne 20. 3. 2009, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud dospěl k závěru, že po doplnění žalobních tvrzení jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k podniku, malé vodní elektrárně. Odvolací soud uvedl, že nebylo namístě rozhodovat o změně žaloby, která navíc nebyla připuštěna. Nejde tedy jen o vypořádání nemovitostí, ale i dalšího zařízení podniku. Soudu I. stupně bylo proto uloženo, aby se zabýval tím, co je součástí podniku, použitelností dosavadních znaleckých posudků, přičemž bylo konstatováno, že k nabytí podniku nebylo potřeba, aby byl nabyvatel podnikatelem. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 2. 4. 2009.12. Pokud jde o právní hodnocení, soud I. stupně správně vymezil teoretické předpoklady uplatněného nároku včetně odkazů na relevantní judikaturu. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, pokud jde o závěr o nepřiměřené délce posuzovaného řízení a o nutnosti poskytnout zadostiučinění v penězích. S ohledem na jeho délku 22 let a 11 měsíců souhlasí i s roční částkou přiměřeného zadostiučinění na horní hranici rozpětí předpokládaného Stanoviskem, tedy 20 000 Kč ročně, snížené za první dva roky na polovinu. Tuto roční sazbu i s ohledem na výše popsané okolnosti případu považuje za dostatečnou a zcela v souladu s aktuálním nálezem Pl. ÚS 26/25. Základní částka zadostiučinění tak činí 438 333 Kč. Odvolací soud však provedl částečně vlastní hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk, byť v některých aspektech se soudem I. stupně souhlasí, jak bude uvedeno dále. Pro přehlednost zachoval odvolací soud řazení hodnocení jednotlivých kritérií, jak je provedl soud I. stupně.13. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení, jak v nalézacím řízení, tak v insolvenčním řízení, a to v incidenčních sporech, byly opakované průtahy. Rozsudek v posuzovaném řízení byl dvakrát zrušen pro zásadní procesní vady, jednalo se o tzv. kvalifikovanou kasaci ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3763/2017 nebo sp. zn. 30 Cdo 1637/2009). Tato skutečnost protáhla posuzované řízení cca o 1 rok a 2 měsíce. V rámci třetího odvolacího řízení v posuzovaném řízení o věci samé, tedy v nalézací části, nebyl postup odvolacího soudu koncentrovaný a k průtahu došlo od 13. 4. 2011 do 24. 11. 2011 a od 14. 12. 2011 do 27. 10. 2012. Celkem tedy průtah v posuzovaném řízení, v nalézací části, trval cca 2 roky a 7 měsíců. Posuzované řízení zahrnovalo i exekuční řízení na podíl žalobce na předmětu vypořádání, do kterého bylo přerušeno, kde k průtahům nedošlo, a následné insolvenční řízení, v důsledku kteréh