29 Co 311/2025-839 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 125 148 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II).2. Takto rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v , adresa, jako soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“). O ostatních nárocích žalobce ve vztahu k nezákonnému trestnímu stíhání bylo již buď pravomocně rozhodnuto, nebo byly vyloučeny k samostatnému projednání. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil, že jeho trestní stíhání trvalo 99 měsíců, byl stíhán za trestný čin spojený s výkonem jeho zaměstnání, o které v důsledku trestního stíhání přišel, když jeho pracovní poměr byl ukončen k 29. 2. 2012, a postupně byl odvolán jak z představenstva , právnická osoba, (dále též „, právnická osoba, “), tak ze společnosti , právnická osoba, . Před zahájením trestního stíhání působil po dobu více než 18 let jako špičkový finanční , funkce, , po profesní stránce byl uznávanou autoritou. Nemajetkovou újmu zvyšovala skutečnost, že mu bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů, za něž mu hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Nutno konstatovat, že v napadené věci došlo k excesivní medializaci kauzy tzv. , název, , kdy žalobce jen za období od 2011-2019 dohledal 11 995 článků. Trestní stíhání mělo i negativní dopad na žalobcovo zdraví, když trpěl úzkostnými stavy, poruchami spánku, žalobce byl nucen vyhledat i odbornou pomoc. Postupem času u něj došlo k rozvoji smíšené úzkostně depresivní poruchy a projevilo se u něj autoimunitní onemocnění. Závažnost zásahu orgánů činných v trestním řízení do poklidného života žalobce zvyšovala i skutečnost, že by měl hradit náhradu škody v řádech milionů Kč, což by výrazně by zasáhlo do ekonomické situace rodiny. V důsledku trestního stíhání nastal u žalobce odliv přátel, byly zcela eliminovány sociální a společenské kontakty, žalobce veškerý svůj čas přizpůsoboval trestnímu řízení a přípravě své obhajoby. Konečně zejména tím přišel o čas plnohodnotně strávený se svou rodinou, zejména manželkou a svými dvěma syny. U žalobce se jedná o mimořádně silnou intenzitu zásahu do jeho dobrého jména, cti, důvěryhodnosti v profesním a společenském životě, neboť i po pravomocném osvobozujícím rozsudku je nucen strpět výroky sousedů typu „, výrok, “ a „, výrok, “. Délka napadeného řízení 99 měsíců byla extrémní.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla k tomuto nároku, že u ní žalobce uplatnil své nároky dne 25. 2. 2022. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí, omluvou a poskytnutím finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč. Tento způsob odškodnění považovala za přiměřený a dostatečný s ohledem na okolnosti případu.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 5 až 12 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje.5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Odkázal také na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, především rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 a sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 a rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 554/04 a II ÚS 590/08.6. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona a trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1, písm. c) tr. zákona. Obvinění mu bylo sděleno dne , datum, . Žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání mělo velký dopad na rodinný život žalobce. Žalobce se zcela uzavřel sám do sebe, přestal se věnovat dětem, manželce, stal se apatickým, vyhýbal se přátelům, jakýmkoliv společenským akcím, včetně sportovních aktivit, návštěv divadel s manželkou či rodinných dovolených. Téměř veškerý čas věnoval studiu trestního spisu a „práci“ na své obhajobě. Žalobce byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let. O trestním stíhání žalobce se v širokém okolí vědělo, psalo se o něm opakovaně v médiích, kde bylo uvedeno i jméno žalobce, přičemž jeho jméno bylo v médiích zachyceno minimálně 301x, ohledně kauzy lze dohledat téměř 12 000 článků. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen hlavně ve svém pracovním životě, kdy byl nucen odejít z pozice , funkce, , přičemž na obdobné vrcholné , funkce, pozici pracoval více než předchozích 15 let (bývalý , funkce, , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ) a byl uznávanou autoritou. Zaměstnání žalobce na úrovni vysokého , funkce, je v současné době v podstatě vyloučeno. V důsledku nezákonného trestního stíhání se žalobce stal nezaměstnatelným a nemůže být jmenován do vysokých , funkce, postů, kde je zcela běžnou praxí, že se před samotnou prezentací vhodných uchazečů do tzv. TOP managementu provádí lustrace těchto uchazečů zaměřena na jejich renomé. Žalobce jako osoba hojně mediálně prezentovaná pro podezření z páchání trestné činnosti spojované s tzv. tunelováním , právnická osoba, , praním špinavých peněz aj. je tak nenapravitelně poškozen na dobré pověsti.7. K námitce žalované, že žalobce odešel z pozice , funkce, dobrovolně (podepsal dohodu) ještě před započetím jeho trestního stíhání, a že důvodem odchodu byl politický tlak, nikoliv trestní stíhání žalobce, soud I. stupně uvedl, že i když v řízení bylo prokázáno výpovědí svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , že odchod vedoucích zaměstnanců z , právnická osoba, byl tzv. „nařízen“ , orgán, , je nutno postavit na jisto, proč k takovému kroku bylo přistoupeno. Svědci shodně vypověděli, že , orgán, chtěl „očistit“ , právnická osoba, od všech osob, které by mohly mít nějakou spojitost s kauzou , název, , o které již bylo v roce 2011 hojně informováno v médiích, přestože žalobce v této době nebyl ještě formálně obviněn. Zde soud I. stupně odkázal také na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21. Soud I. stupně tedy uzavřel, že primární příčinou pro odchod vedoucích zaměstnanců z , právnická osoba, bylo zahájení trestního vyšetřování „kauzy , název, “, a pokud by této kauzy nebylo, nedošlo by ani k politickým tlakům na odchod vedoucích zaměstnanců , právnická osoba, . Byť tedy žalobce formálně uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve skutečnosti jednal pod nátlakem, o čemž svědčí odchod z hodinu na hodinu, nutnost opustit budovu, zákaz vstupu do budovy , právnická osoba, atd.8. Soud I. stupně vzal také za prokázané, že žalobce neměl náladu ani chuť se věnovat svým volnočasovým aktivitám, přestal hrát squash, golf. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné, cítil bezmoc, beznaděj. Vyhledal odbornou pomoc, a to jak psychologa, tak psychiatra, bral antidepresiva. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalobce za účelem ochrany rodiny uvažoval i o sebevraždě jako řešení své bezvýchodné situace. Žalobce zkoušel terapii psaním, své myšlenky zachycoval na diktafon. Za trestní stíhání se styděl, proto se začal vyhýbat společenským akcím. Přestal se stýkat se známými, s kamarády. Sousedé o jeho trestním stíhání věděli, ptali se, „, výrok, ,“ apod. Celá kauza poznamenala i jeho syna, kterému ve škole přezdívali jako „, Označení, “. Podporu mu poskytovala blízká rodina a kamarád , jméno FO, . Určitým řešením špatného psychického stavu byla skutečnost, že žalobce si pořídil psy, se kterými následně trávil hodně času v přírodě.9. Jde-li o medializaci věci, soud I. stupně zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích bylo opakovaně skloňováno především jméno žalobce, byť nedošlo k porušení presumpce neviny. Soud I. stupně uvedl, že přestože obecně platí, že medializace případu je prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011), do určité míry zohlednil excesivnost vyjadřování médií, stejně jako skutečnost, že i po skončení trestního stíhání bylo lze vyjadřování vrchní státní zástupkyně hodnotit jako znevažující rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně.10. K výši zadostiučinění, které je dle soudu I. stupně potřeba poskytnout již v peněžité f