29 Co 77/2025-690 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 6 311 158,05 Kč (výrok I), žalované a vedlejší účastnici na straně žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II a III) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náhradu nákladů státu ve výši 98 096 Kč (výrok IV).2. Takto rozhodl o nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy uplatněném původní žalobkyní , jméno FO, . Tuto újmu měla žalovaná žalobkyni způsobit tím, že porušila správné diagnostické a léčebné postupy, což ve svém důsledku vedlo k pozdní diagnostice zhoubného nádoru u žalobkyně a k nutnosti většího operačního zásahu a k horší prognóze. Průběh návštěv u žalované, jakož i na , Oddělení, v , nazev, nemocnici (dále jen „, nazev, “) původní žalobkyně popsala v bodě 1 napadeného rozsudku. Žalobkyně požadovala bolestné, ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“), úhradu nákladů na léky, speciální stravu a přístroje, jež byla nucena kupovat.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Odmítala své pochybení. Namítala, že onemocnění původní žalobkyně nebylo možné diagnostikovat dříve i z toho důvodu, že se žalovaná včas nedostavovala na všechny dohodnuté a plánované kontroly. O možnosti zhoubného nádoru bylo sice uvažováno dříve, ale všechna standardní vyšetření jeho přítomnost nepotvrzovala. Ani dřívější diagnóza by však neměla na průběh a prognózu onemocnění vliv. Žalovaná pak popsala průběh poskytované péče do diagnózy zhoubného onemocnění (viz bod 12 napadeného rozsudku).4. Po úmrtí původní žalobkyně dne , datum, bylo na základě usnesení soudu I. stupně z 19. 10. 2023 v řízení pokračováno s manželem žalobkyně.5. Soud I. stupně činil skutková zjištění především ze tří znaleckých posudků včetně výslechu znalců a výpovědí ošetřujících lékařů (viz body 16 až 22 napadeného rozsudku).6. Po právní stránce odkázal na § 81, § 2910, § 2956 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a na § 4 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen „ZZS“).7. Soud I. stupně se zabýval otázkou pochybení žalované. Uvedl, že bylo prokázáno, že původní žalobkyně trpěla velmi závažným onemocněním, které ovšem zpočátku nebylo vůbec průkazné, lékaři postupovali standardním způsobem, v rámci medicínských postupů běžných v daném místě a čase, tedy „lege artis“. V průběhu řízení bylo v rámci provedeného dokazování vysvětleno především soudními znalci, že až na nedostatky ve zdravotní dokumentaci nic zásadního, co by mohlo žalobkyni způsobit újmu, realizováno nebylo, pacientka byla vyšetřovaná celou řadou lékařů a při stanovení diagnózy se postupovalo systematickým způsobem, od neinvazivních vyšetřovacích metod až k odběru tkáně. Bylo zároveň prokázáno, že zpočátku na zhoubné onemocnění nic neukazovalo. Znalci se v podrobnostech vyjadřovali k tomu, v čem se nacházejí záludnosti stanovení konkrétní diagnózy v daném místě. Bylo také prokázáno i to, že určité časové prodlevy v rámci postupných vyšetřování zavinila sama pacientka, tedy původní žalovaná, tím, že se na některá vyšetření nedostavila. Bylo podrobně zjišťováno, jestli v lékařském zařízení žalované, zejména v rámci léčebných postupů , tituly před jménem, . , jméno FO, , došlo k nepřiměřeným prodlevám v rámci stanovení diagnózy. Bylo zjišťováno, zda konkrétní nařízená vyšetření odpovídala předpokládané diagnóze, jakož i to, zda mezi jednotlivými vyšetřeními nebyly zcela nepřiměřené prodlevy. Až na znalce , tituly před jménem, . , jméno FO, panuje jednomyslná shoda na tom, že o postup „non lege artis“ nešlo, jakož i na tom, že i kdyby původní žalobkyně byla léčena v jiném zařízení, stěží by bylo možno očekávat jiný výsledek. Znalci uzavřeli, že především šlo o zákeřné onemocnění, které se zprvu zcela jednoznačně nemanifestuje a posléze může mít poměrně rychlý průběh. Takové okolnosti pak nemohou jít na vrub lékařskému zařízení. Znalci se vypořádali se stanoviskem znalce , jméno FO, , které je k ostatním oponentní, s tím, že stanoviska ostatních lékařů (znalců) nad stanoviskem tohoto jediného znalce zcela jednoznačně převažují. Jde o závěry znalců , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, . , jméno FO, , ale i o závěry , orgán, . Tyto závěry pak korespondují s tím, co jako svědci uvedli , tituly před jménem, . , jméno FO, i , tituly před jménem, . , jméno FO, . K zanedbání lékařské péče nedošlo. Žalobu proto soud I. stupně zamítl.8. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to za situace, kdy s tím všechny strany sporu souhlasily.9. O náhradě nákladů státu pak rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nedostatečně a neúplně zjištěný skutkový stav, když soud I. stupně neprovedl důkazy navrhované žalující stranou, a nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně soud I. stupně dostatečně nehodnotil listinné důkazy ani výslechy znalců. Znalci, , tituly před jménem, . , jméno FO, i , tituly před jménem, . , jméno FO, , při výslechu dne 17. 10. 2024 uvedli, že žalobkyně byla rizikovou pacientkou (věk nad 40 let, kuřačka). Ostatně lékaři žalované potvrdili, že zde od počátku bylo podezření na nádorové onemocnění, přesto neprovedli potřebná vyšetření k vyloučení diagnózy nádorového onemocnění. Žalovaná neprovedla ani neinvazivní vyšetření, které provést mohla. Není také zřejmé, s jakou zprávou a jakým popisem potíží byla původní žalobkyně počátkem roku 2016 odeslána na vyšetření do , nazev, . Vyšší pracoviště (, nazev, ) neprovedlo žádné vyšetření, které by nebyla schopna provést žalovaná na svém pracovišti, ostatně ani žalovaná o žádné konkrétní vyšetření nežádala. Přínos vyšetření původní žalobkyně v , nazev, byl tedy nulový. Navíc , tituly před jménem, . , jméno FO, vyloučila pouze nádor v oblasti , nazev, , nádor v oblasti , nazev, nevyloučila. Ostatně i odborná , orgán, uvedla, že i přes negativní nález vyššího pracoviště stran nádoru , nazev, mělo být zváženo odeslání pacientky k histologii. Histologické vyšetření mohlo být provedeno již koncem roku 2015, čemuž přisvědčuje i znalec , tituly před jménem, . , jméno FO, . Histologie měla být provedena z bílého povlaku u kořene jazyka s granulací, na dotek krvácivého, který byl zaznamenán již v lékařské zprávě z listopadu 2015, když tento nereagoval na antibiotickou léčbu. Již koncem roku 2015 se mohlo u původní žalobkyně jednat o prekancerózní stav, což mohla potvrdit pouze histologie. Soud I. stupně se také nijak nevypořádal se zprávou z vyšetření páteře původní žalobkyně z 25. 4. 2016, předložené dne 28. 4. 2021 v rámci vyjádření a předložené , tituly před jménem, . , jméno FO, při jeho opakovaném výslechu dne 11. 7. 2024, kdy znalec konstatoval, že na tomto snímku jsou již patrné změny v měkkých tkáních krku. Pokud jde od CT z června 2016, na tom bylo zjevné nádorové onemocnění, což je v souladu s výpovědí , tituly před jménem, . , jméno FO, , , tituly před jménem, . , jméno FO, i Odborné , orgán, . Nejednalo se o nejasný nález. Přesto znalci uzavřeli, že ze strany žalované nejednalo o postup „non lege artis“. Žalovaná tedy neprovedla potřebné diagnostické úkony, které se v té době nabízely. Také se soud I. stupně nezabýval nedostatky ve zdravotnické dokumentaci původní žalobkyně, které ve svém důsledku mohly vést k chybné diagnóze. Žalobce odkázal na zprávu ze zubního ošetření ze dne 4. 3. 2016, která popisuje z hlediska nádorového bujení podezřelý nález, a to zhrubění sliznice patrového oblouku, což dle odborné literatury a dle odpovědí , tituly před jménem, . , jméno FO, při výslechu může být příznakem nádorového bujení. Zpráva ze 4. 3. 2016 ze zubního vyšetření se však v dokumentaci žalované stran kontroly ze dne 4. 3. 2016 vůbec neobjevuje. Žalobce poukázal i na další pochybení při vedení zdravotnické dokumentace a zdůraznil, že i nesprávné vedení zdravotnické dokumentace patří mezi postupy „non lege artis“. Zde odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, . Nesouhlasil také s tím, že prodlevy v diagnóze způsobila původní žalobkyně nedostavováním se na vyšetření. Dále závěr o tom, zda postup žalované byl „lege artis“, měl učinit soud I. stupně na základě odborných závěrů znalců, které měl zhodnotit, což však neučinil. Žalobce nesouhlasil také s uložením povinnosti k úhradě nákladů státu, a to s ohledem na procesní vývoj ohledně zadávání a vypracovávání znaleckých posudků, který popsal a který byl dán i tím, že soud I. stupně neprovedl důkazy navrhované stranou žalující. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. K výtkám vůči vedení zdravotnické dokumentace uvedla, že žádný ze znalců neuvedl, že by ve zdravotnické dokumentaci chyběly takové údaje, které by z