30 Co 249/2025-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 17.373 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17.373 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, částky ve výši 6.427,98 Kč a úroku ve výši 47,35 % ročně z částky 147.259,08 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024 zastavil (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.596 Kč ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 134.882 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 158.478 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, částky 57.200,92 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 147.259,08 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 147.259,08 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 29. 3. 2024 dosáhne částky 629.928 Kč (výrok III.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 481,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 5. 2023. Tvrdila, že žalovanému byl poskytnut úvěr 150.000 Kč, z čehož bylo žalovanému vyplaceno 86.883 Kč a částka 63.117 Kč byla použita na konsolidaci dluhu žalovaného z předcházející smlouvy o úvěru. Žalovaný nárok neuznal, namítal řádné neprověření jeho úvěruschopnosti, neboť v době uzavření uvedené smlouvy dlužil žalobkyni z jiných tří předcházejících smluv a dále dlužil vůči jiným subjektům. Protože se dostal do finančních potíží, přestal splácet. Namítal také „nehorázné“ úroky, což považoval za lichvářství.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 16. 5. 2023 smlouva o úvěru č. , číslo, (dále „nová smlouva“), kterou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč, z toho částka 63.117 Kč měla být použita na úhradu jiného dluhu na základě dohody o konsolidaci a zbývající částka 86.883 Kč byla žalovanému vyplacena. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost tak, že vyšla z informací poskytnutých přímo žalovaným a z veřejně dostupných databází jako je , registr, a , registr, , přičemž z registru , registr, vyplynulo, že v době uzavření nové smlouvy dosahovaly dluhy žalovaného vůči 8 různým věřitelům výše téměř 1 milion Kč, a spokojila se se závěrem, že na úhradu těchto závazků postačí měsíční splátka 450 Kč. V květnu 2023 odešlo z účtu žalovaného celkem 34.614,16 Kč na úhradu výživného, dluhů, elektřiny a nájmu. Žalovaný na splátkách z nové smlouvy uhradil 63.287 Kč.4. Soud prvního stupně zkoumal platnost úvěrové smlouvy s ohledem na zákonnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“). Konstatoval, že žalobkyně spoléhala pouze na informace uvedené žalovaným, prověřila jen jeho příjmy (mzdu), výdajovou stránku žádným způsoben nezjistila, nevyhodnotila s náležitou péčí skutečnost vyplývající z , registr, o výši dluhů téměř 1 milion Kč. Pokud by žalobkyně řádně úvěruschopnost prověřila, musela by dospěl k závěru, že žalovaný nebude schopen další úvěry splácet.5. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr a s poukazem na § 86 a § 87 ZSÚ uzavřel, že úvěrová smlouva je jako celek neplatná. Žalovanému proto uložil povinnost zaplatit pouze dluh z reálně poskytnuté částky 86.883 Kč, což po zohlednění žalovaným zaplacených splátek ve výši 63.287 Kč činí částku 23.596 Kč. Ve smyslu § 87 ZSÚ uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku ve splátkách 2.000 Kč, které shledal přiměřenými finančním možnostem žalovaného s ohledem na jeho aktuální příjem a jeho další dluhy.6. Soud prvního stupně proto ohledně části žaloby, kterou žalobkyně vzala zpět, řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit částku 23.596 Kč, tedy vrátit rozdíl mezi žalobkyní reálně poskytnutou částkou a jím vrácenými splátkami (výrok II.), jinak co do zbývající části žalobu zamítl (výrok III.) a podle poměrného úspěchu žalovanému přiznal na nákladech řízení 481,80 Kč (výrok IV.).7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž napadla výrok II. co do lhůty k plnění, výrok III. co do částky 63.117 Kč se zákonným úrokem z této částky za období od 29. 5. 2024 do zaplacení a související výrok IV. Uvedla, že nebrojí proti právnímu hodnocení stran platnosti nové smlouvy, ale v případě závěru o neplatnosti nové smlouvy měla být žalovanému uložena povinnost zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši 86.713 Kč, tj. také částka 63.117 Kč. Tato částka byla žalobkyní na základě dohody o konsolidaci použita ke úhradě závazku žalovaného z úvěrové smlouvy č. , číslo, (dále „druhá smlouva“). Žalobkyně na základě dohody o konsolidaci byla povinna použít tuto částku na úhradu dluhu žalovaného z druhé smlouvy, což také učinila a částku poukázala na svůj bankovní účet, žalobkyně tak jednala v souladu se závazkem, jehož existenci soudu prokázala. Tímto způsobem byl dluh žalovaného z titulu druhé smlouvy ponížen, a je proto nepochybné, že takovýto závazek se ve svém důsledku projevil v majetkové sféře žalovaného. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je dáno ve výši 86.713 Kč, což je rozdíl mezi částkou 150.000 Kč a platbami žalovaného v celkové výši 63.287 Kč, žalobkyni by proto měla být kromě částky 23.596 Kč přiznána ještě další částka 63.117 Kč. Byť na tuto skutečnost žalobkyně soud prvního stupně upozorňovala, soud k této argumentaci žalobkyně nepřihlédl. Dále žalobkyně namítala, že žalovanému měla být dlužná částka uložena ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, a v tomto směru poukázala na komentářovou literaturu k § 160 o. s. ř., která považuje za vhodné stanovit splátky pod ztrátou výhody splátek. Soud prvního stupně podle žalobkyně neodůvodnil, co ho vedlo k odchýlení se od běžné praxe. Žalobkyně proto navrhla, aby změnou výroku II. a III. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23.596 Kč ve splátkách 2.000 Kč pod ztrátou výhody splátek, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 63.117 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně a náklady odvolacího řízení.8. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Nesouhlasí se ztrátou výhody splátek, která by v případě byť jen jednorázového prodlení byla pro něj likvidační. Tato sankční doložka by zásadně ztížila možnost žalovaného plnit své povinnosti a odporovalo by principu proporcionality a ochrany spotřebitele. Ohledně částky 63.117 Kč uvedl, že žádná částka nebyla žalovanému fakticky vyplacena, a pokud byla použita k tzv. internímu započtení, pak se nejedná o skutečné obohacení žalovaného. Pokud byla tato částka poskytnuta žalobkyní sama sobě na jinou smlouvu, nelze to považovat za plnění, které by se promítlo do majetkové sféry žalovaného. Nebylo jednoznačně prokázáno, že tzv. dohoda o konsolidaci byla platně uzavřena nebo že žalovaný s takovým započtením svobodně a informovaně souhlasil. Za správný má žalovaný také výrok o nákladech řízení, který vychází z toho, že rozsah, v němž byla žaloba zamítnuta, převyšuje přisouzenou částku. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. aby doplnila tvrzení a důkazy k dluhu žalovaného z druhé smlouvy, který souvisel s dohodou o konsolidaci. Odvolací soud poté na základě v řízení již předložených listin a dále nově žalobkyní předložených listin dospěl k následujícím závěrům.11. Především je třeba shledat správným závěr soudu prvního stupně o neplatnosti nové smlouvy z důvodu zcela nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Odvolací soud k tomu může jen dodat, co bylo zjištěno z žalovanou předložených listin, že v době uzavírání nové smlouvy měl žalovaný vůči žalobkyni dluh z dalších tří smluv o úvěru, a to ze smlouvy uzavřené 12. 11. 2021, smlouvy uzavřené 16. 3. 2022 (druhá smlouva) a smlouvy uzavřené 21. 7. 2022, přičemž jenom z těchto smluv uzavřených s žalobkyní měl žalovaný splácet měsíčně 4.033 Kč, 2.529 Kč a 2.620 Kč a na základě nové smlouvy měl být žalovanému poskytnut ještě vyšší úvěr než byly úvěry již poskytnuté. S ohledem na dluhy žalovaného uvedené v , registr, v celkové výši téměř 1 milion Kč a doloženou mzdu cca 34.000 Kč měsíčně při náležitém posouzení poměrů žalovaného, a to zejména jeho výdajů na splácení dluhů, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschop